Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Řasy

13. 09. 2022
8
7
281
Autor
sarakura

Před naší schůzkou

malovala jsem si řasy

tak pečlivě

 

měly být perfektní

 

i my měli jsme být

perfektní

 

Místo Tebe 

přišel můj otec

aby mi zopakoval, že

"Já už teď chci jít sám"

 

Stejně jako tehdy

když mi bylo jedenáct let

jsem jen pevně stála

jak se moje duše propadala

 

Nikdy jsem ji už nenašla 

stejnou

 

 


7 názorů

solomon
před 2 měsíci
Dát tip

no jo, to je fakt dobrý ...


8hanka
před 6 měsíci
Dát tip Janina6, sarakura

Traumy z detstva s nami idú životom či chceme či nie...je len na nás, ako s nimi zabojujeme...

od istej doby farby nepoužívam, nechcem sa schovávať za niečo/niekoho, kto nie som, paradoxne sa tak cítim istejšia. Boli roky, keď som bez farbičiek na tvári nevyšla ani so smeťami:)


Pižák
před rokem
Dát tip

nádherně popsaný intimní zážitek ...


Gora
18. 03. 2023
Dát tip

Na detailech mnohdy nám ženám záleží nejvíc... dobře vystihnuté.


Janina6
18. 03. 2023
Dát tip

To o řasách mě nadchlo, je to tak přesné... Někdy mám pocit, že líčení je takový rituál. Příprava na důležitý okamžik, ve kterém chceme obstát. Možná nám to nanášení barev zůstalo po předcích...


sarakura
18. 11. 2022
Dát tip

Ahoj, děkuji za komentář. Báseň jsem napsala jako pokus o zachycení prožité retraumatizace. Když jsem byla malá, opustil nás táta, v dospělosti se mi vrací opuštění a odmítnutí od lidí, které v danou chvíli vnímám jako středobod svého vesmíru. Řasy měly být symbolem nejmenšího detailu, který člověk řeší před setkáním s někým, na kom mu moc záleží... Soustředění se na detail, na kterém nezáleží, neschopnost vnímat realitu, vnitřní konflikt, bolest. To všechno pro mě tenhle text vystihuje. Nedotažený to ovšem je!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru