Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 466 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

O tom, jak jsem přestal být ženou (Rozhlasová hra pro ČRo Vltava)
datum / id13.09.2022 / 535052Vytisknout |
autorChrám gnostických křesťanů
kategoriePohádkyDalší dílo autora
zobrazeno51x
počet tipů0
v oblíbených0x
O tom, jak jsem přestal být ženou (Rozhlasová hra pro ČRo Vltava)

Moje modlitba začíná prosbou za odpuštění, za odpuštění pro všechny, kdo se zítra narodí jako muži, věřím, že to není jejich vina.

Kdysi jsem bývala ženou, oblékala se jako ony a spolu s nimi žila pod nadvládou muže, snažila se dělat všechno pro jeho uspokojení a snášela jeho ponižování. Byla jsem týraná, ale čistá. Když jsem se vzepřela, byl mým trestem nesnesitelný pocit viny, dokud jsem se nepodrobila. Když jsem všechno pokorně strpěla, ulpěla všechna vina na něm. Kdysi jsem bývala ženou, měla svou identitu a žila v harému mezi ostatními ženami. Dokud jsem se neosvobodila.

Příklad? Módní návrhářka vypráví, jak konečně pochopila, že se celý život trápila dietami jenom kvůli nám, kvůli mužům a přitom ti to opakuju pokaždý, že kvůli mně nemusíš, vím, že tím nic nezískám, že když nebudeš jíst, budeš pořád naštvaná a budeš se vzdalovat mý ideální představě, ale už když to říkám, vím, že je to zbytečný, že máma ti zítra řekne že kecám, jako každej chlap, že mi nesmíš věřit a že musíš zhubnout, jinak tě nemůže mít nikdo rád, včetně tebe.

Ocitla jsem se ve světě, který mě odmítal, mezi muže jsem nepatřila a pro ženy už jsem nebyla partnerem, jednaly se mnou s naučenou nedůvěrou, nikdy ne přímo, snažily se se mnou bojovat nebo manipulovat, jednaly se mnou, jako bych byla tyranem, jednaly se mnou jako s mužem.

Aniž by se někdo ptal jestli o to stojíš, narodil ses. Narodil ses tou nejvysmívanější životní formou na planetě, odsouzenou svým stvořením neustále slintat a prosit, bejt pořád tim poníženym a vysmívanym tvorem bez kapky sebeúcty, lepkavym výtokem, odsouzeným svou aktivní, vazkou povahou nést vinu za všechny ostatní stvoření světa. Aniž by se někdo ptal jestli o to stojíš, narodil ses jako muž a to je tvůj hřeb a to je tvůj hřích.

Ocitnul jsem se ve světě, ve kterém jsem sám byl tyranem, mužem, který nese za všechno vinu, jakmile zapne notebook, pustí rádio, všechno mu připomíná že je mužem, že nese za všechno vinu, nechce, přijde mu to nepochopitelné, nespravedlivé, snaží se hájit, nechce to řešit jako ostatní muži nenávistí vůči jiné skupině mužů, co za všechno můžou a za trest, že se pokusil hájit a postavil se tak na stranu tyrana, přijde další příliv viny, až nakonec přijme ten pohled, stejně jako kdysi odevzdaně přijímal co bylo nevyhnutelné a pro jejich společné břímě splyne se svým tyranem.

Každou svou představou, erekcí, dotykem se prohřešujeme proti přikázání nevnímat ženu jako sexuální objekt, každým svým projevem sexuality zatěžujeme hříchem svou smrtelnou duši.

Ale já nejsem žádnej zkurvenej Camus, nechci bojovat s neustálym pocitem viny, já potřebuju šťastnej konec, potřebuju nějakou možnost vykoupení!

Věřim, že svět, kterej tu byl, byl zlej a nespravedlivej a zároveň věřim, že jednou budeme schopný se konečně poučit, že nemusíme donekonečna opakovat stejný chyby jako ty před námi, že nemusíme nahradit jednu tyranii druhou, že jednou budeme schopný konečně ovládnout potřebu řídit život ostatních, že jednou budeme schopný se konečně poučit.

"A letěl jsem dál a spatřil město, kde se ženy vzbouřily proti pasivní roli a samy převzaly iniciativu a vychovávaly k ní dcery a v tom městě neznali obtěžování, všechny ženy v něm byly šťastné a v létě bylo možné chodit bez šatů." - Izj 22:8

Stejně jako ostatní, odcházím. Využívám šanci a opouštím heterosexuální svět mužství, zatíženého dědičnou vinou. Odcházím. Mé tělo zaniká v bolestech, ale má duše stoupá do nekonečných výšin. Odcházím. Šedivý kraj věčné viny pomalu mizí a přede mnou se otevírá nekonečná náruč transsexuálního nebe. Spolu s ostatními odcházím.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

14.09.2022 13:37:36dát kritice tippředseda poroty

Není to pochopitelně žádná rozhlasová hra (nevím, kde tento nešťastný autor přišel k tomuto termínu), není to ani žádná povídka nebo pohádka. Působí to nejspíš jako jakási úvaha, ale to uvažování mi přijde docela scestné. V jednom odstavci se např. mluví o tom, jak muži tyranyzují ženy, a hned v dalším, jak ženy všechno špatně chápou... Je to jeden blábol na druhý. Je mi jasné, že autor se nakonec chce prát za ženská práva, ale tohle je myslím ten poslední "hrdina", který by je (ženy) osvobodil. Už jenom proto, že prostě neví, co chce vlastně světu sdělit, už "jenom" proto, že mele páté přes deváté. 

13.09.2022 18:25:28dát kritice tipdotykový vypínač

jo a umí konverzovat a poradit, ale bacha, třeba nejsem sečtělý, na svůj věk píšu o věcech, kterým nerozumím, a vůbec nejsem inteligentnější...

13.09.2022 18:11:24dát kritice tipdotykový vypínač

myslím, že ta erekce je nemožná, i když se nám daří kopírovat DNA..., kdysi kámoška má teď víc testosteronu než já a dělá smysluplnou práci...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor