Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 466 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Králíci
datum / id14.09.2022 / 535073Vytisknout |
autorBabu1
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno401x
počet tipů13
v oblíbených1x
Králíci
Tak dnes umřela Alžběta. Milada klikla na odkaz a začetla se do článku pod černým rámečkem s bílou tváří zesnulé. Královna Alžběta II. Milada přelétla řádky očima a bylo jí smutno. Zvláštní. Ne že by byla bůhvíjakou fanynkou anglické „royal family“, ale tahle žena ji tak nějak virtuálně provázela životem. Téměř každý den se setkala s jejím pohledem, na chvíli na ni zazářil barevný kostýmek, získala nevyžádanou informaci o státnických povinnostech a jejich plnění, bylo jí pošpitáno o zlobivých či méně zlobivých královských dětech.
Obraz královnina konání částečně tvořil útulný a ochranitelsky milý rám Miladina vlastního života. Je zajímavé, jak někteří lidé tvoří epochu, dávají náplň světu, který obklopuje obyčejné smrtelníky. Tvoří pro všechny obyvatele Země v dané éře společnou kulisu. Všichni na světě znali Alžbětu. A s mnohými žila, i když žila stovky kilometrů dále a několik desítek stupňů společenského žebříčku výše, žila s nimi, i když nežila a bude s nimi žít, i když už nežije. I když lidská mysl potřebuje stále nové a čerstvé ikony, které pomáhají zpevňovat rám našeho potácení se světem a které podávají svým bytím imaginární berličky, abychom se my, obyčejní smrtelníci, z obrazu nevysypali do bezbřehé nicoty. A teď je Alžběta pryč, v propadlišti dějin.
Zaklapla notebook a vstala. Musí nakrmit ty děsné králíky, zavřít ty příšerné slepice a zalít nenáviděný skleník. Životní náplň jejího manžela. Luboš pěstitel a chovatel. Miladě byla čerstvá zelenina, bio vajíčka a super zdravé králičí maso naprosto ukradené. Bylo jí už přes padesát a chtěla mít svatý pokoj. Kávičku a pokec s kámoškami. Výletit a nekoukat pořád na hodinky. Nechvátat domů, do domu, kam spěchala posledních 20 let. Jenže člověk míní… Bože! Jak by si přála zbavit se všech nechtěných povinností, všeho toho balastu, který je neoddiskutovatelně potřeba, a být svobodná.
Jenže je tu Luboš/pěstitel. Sám v práci od rána do večera, aktivní spořádaný muž, její muž. S nezdolnou vírou udržuje jejich soužití v zajetých kolejích a nehodlá vlak ani o píď zpomalit. S dojemnou urputností trvá na dodržování jízdního řádu. Vše jako na začátku manželství. Stejné rituály, stejné činnosti, stejné něžnosti.
Jenže Milada je jinde. Nechápe, jak je možné, že z chlapa, ze kterého se jí podlamovala kolena, zbylo jen tohle povinnostní torzo. Z košatého stromu lásky zbyly jen zvyky. Jediná myšlenka, která ji teď k němu vázala - byli králíci.
Otevřela dvířka kotce. Do nosu ji udeřil známý odér. Bože! Bude muset ještě navíc vykydat. Zase. Zaplavila ji vlna vzteku. Proč vlastně? Proč pořád poslouchá?! Proč si to Luboš nedělá sám, když je do toho všeho chovatelství tak divý. Od rána slyší jenom:“ Miládko, nezapomeň nakrmit ty králíčky a dej slepicím ty skořápky, nechal jsem je v misce na terase a rajčata nezalévej na listy, víš, že přijdu z práce hodně pozdě …“ Bla bla bla. Má ho plné zuby. „Bože, já už nechci krmit králíky, zařiď to nějak, vždyť jsi všemohoucí…“, kvílela rouhavě v duchu Milada. A to se chtěla v klidu dívat na seriál. Honem pro kolečko, pro balík slámy, pro seno. Ještě rukavice, nebude se v tom hrabat nekrytýma rukama. Králíci se vyděšeně přitiskli co nejdál od neurvalých gumových prstů. Přestali chroupat stébla trávy a upřeně kulatýma očima pozorovali Miladinu činnost. Tak hotovo. Ještě trávu a kašlu na vás.
Přibouchla králíkům pletivo před jejich růžovými nosíky a práskla rukavicemi o zem. Kolečko nechala kolečkem a spěchala do domu. Ještě to stihne. Na začátku je stejně dlouhá reklama. Nalije si sklenku bílého vína a sedne si do svého mega pohodlného bílého křesla, které dostala od Luboše k loňským Vánocům.

 

Říká se, že ty nejlepší a nejhorší věci v životě přicházejí náhle a hlavně nečekaně. Milada sedí na jednom z bílých křesel na bíle vymalované chodbě a snaží se nevnímat lidi, zvuky ani pachy. Točí se jí hlava a před ní stojí muž v bílém plášti. Nevěřícně zírá do obličeje, který vynáší verdikt. Lubošův vlak zastavil na konečné. Navždy. Zaplaví ji ochromující pocit viny. Už nikdy nebude muset krmit králíky….

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.09.2022 08:42:24dát kritice tipNami 99

Moc hezky napsané.

23.09.2022 15:39:58dát kritice tipa2a2a

Dávám tip, přestože je leccos možné zlepšit, zejména lépe využít úvodní pasáž, která se víceméně stává samoúčelnou, nelogicky zapadá s danou osobností výrok - propadliště dějin a v závěru pak by méně znamenalo více, ale přístu je v zásadě správný, popis živý, cit pro rytmus, střídání delších a kratších vět.

16.09.2022 08:49:48dát kritice tipBabu1

Teda děkuju moc.

15.09.2022 20:32:56dát kritice tipBenetka

PECKA!

Ty teda ale umíš psát!!

Takhle pěkně mě už dlouuuho nikdo nebavil číst!!!

 

15.09.2022 10:21:22dát kritice tipBabu1

Děkuju za názor a zatip:-)

15.09.2022 10:14:171 tipů dát kritice tipBiskup z Bath a Wells
redaktor prózy

Ahoj, taky mi přijde, že ta Alžběta tam úplně nepatří, to bych tam vůbec nedával, protože čtenář pak očekává nějakou další souvislost s královnou, která tam už není. Kromě smrti. Ale tam paralelu s ní úplně nevidím.

Konec povídky mi přijde takový useklý, škoda. 

Lubošův vlak zastavil na konečné. = pochopil jsem význam, ale přišlo mi to takové nechtěně parodické. 

15.09.2022 09:51:43dát kritice tipBabu1

Jj. Já myslím, že Alžběta byla fakt vtipná. Člověk by to od ní nečekal, ale za těmi brejličkami mrkala šibalská očka.

15.09.2022 09:12:04dát kritice tipJamardi

O královně Alžbětě jsem četla, že trpěla nespavostí a měla ve zvyku se v noci procházet po zahradě. Jednou se jí stalo, že ji málem zastřelil jeden strážný. Ohradil se, že nedostal hlášení, že jde do zahrady.  Pak, když chtěla do zahrady, tak se ptala, jestli dotyčný nemá službu. :) Takže bych řekla, že to spíš sama nehlásila. :)

 

15.09.2022 08:54:21dát kritice tipBabu1

Moc děkuji za názor i tip.

15.09.2022 08:52:08dát kritice tipJamardi

To je blbé. Ale on měl mít taky rozum. Tím nechci říct, že způsobila jeho smrt.

Slova o královně Alžbětě se mi v souvislosti s nechtěnými povinnostmi líbí. Ani královně se určitě vždy nechtělo, ale musela. Lidé se cítí zbytečně méněcení jen proto, že jsou pěstitelé nebo chovatelé.

15.09.2022 07:51:59dát kritice tipBabu1

Děkuji za nápady a připomínky.:-)

15.09.2022 07:50:42dát kritice tipBabu1

Moc děkuji.

15.09.2022 00:18:48dát kritice tipvesuvanka

Moc pěkně napsané, TIP, a vítej na Písmáku!

 

14.09.2022 21:06:281 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Tvé psaní je čtivé a vybrala sis psychologické téma, kdy si lidé asi běžně po ztrátě blízkého "vyčítají" své chování k němu a to, co vadilo, je náhle brané jako malichernost. Není však snadné u citově vypjatých situací se vyvarovat přepjatých emocí a to jsi zvládla dobře.  Možná by dokonce "dovysvětlení" mohlo být ještě střídmější, aby zůstal větší prostor pro čtenářovu fantazii...

Na textu bych v úvodu ještě zapracovala a zmínky o zemřelé královně buď zcela vynechala anebo připsala něco o ní tak, aby byla zachována souvislost s prvními odstavci a aby o královně bylo něco poznamenáno také na konci.

Jsem ráda za novou prozaičku na Písmáku!

14.09.2022 20:44:43dát kritice tippředseda poroty

Přemýšlím, co tam chce na začátku ta Alžběta... autorka to asi podvědomě chtěla nějak ozvláštnit, protože jinak povídce vlastně úplně chybí jakákoli expozice. Ovšem dát na místo prologu tohle... 

14.09.2022 18:53:22dát kritice tipBabu1

Ahoj, moc dekuju za milá slova přijetí. No taky doufám, že má nervová soustava vydrží ten literární nápor. A mamuska je zlata... Noziku nepoužila, omezila se jen na slovní nátlak. 

14.09.2022 18:53:14dát kritice tipBabu1

Ahoj, moc dekuju za milá slova přijetí. No taky doufám, že má nervová soustava vydrží ten literární nápor. A mamuska je zlata... Noziku nepoužila, omezila se jen na slovní nátlak. 

14.09.2022 17:42:37dát kritice tipKočkodan

Tož vidím, že ses v našich řadách přeci jen objevila osobně. A to dost rychle. Snad tomu mamuša nepomohla přiložením kuchyňského nožíku na krček vlastního děcka. V každém případě tě na Písmoni vítám a doufám, že od nás nebudeš záhy prchat, rvouce si přírodní porost hlavy a řvouce něco ve smyslu: „Krucifix, sakra, do pytle, kam sem se to dostala?! Honem pryč!“ (mrká kolega s občanským jménem Luboš, nekrálíkář)

14.09.2022 16:26:20dát kritice tipAbakus

Viem, že u nás  by sa králici dožili vysokého veku. Tu široko ďaleko niet  nikoho, čo by ich zabil. Teda okrem poštolky, ale tá sa  špecializuje na holuby.

14.09.2022 15:58:09dát kritice tipdievča z lesa

podobáme sa na seba, ani o tom nevieme ... pekne napísané***

14.09.2022 15:22:09dát kritice tipBabu1

Děkuji moc:-)))

14.09.2022 15:07:11dát kritice tipblacksabbath

Jojo....dobré to máš:-)))))

14.09.2022 14:22:35dát kritice tipBabu1

Moc děkuji. Souhlasím život je většinou tragikomický.

14.09.2022 14:18:36dát kritice tipKvětoň Zahájský

Velmi úsměvná tragédie. Já jsem spokojen.

14.09.2022 14:17:53dát kritice tipBabu1

Moc děkuji za názor a za tip.

14.09.2022 14:16:52dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Dobře vystižený životní paradox: na jedné straně si přeje, aby nebyl, aby nemusela určité činnosti dělat, na druhé straně nedokáže uvažovat jinak. Zajímavé zarámování královnou Alžbětou, skrytou součástí jejího života.

14.09.2022 14:03:54dát kritice tipBabu1

Děkuju za přivítání i za tip:-)

14.09.2022 13:59:35dát kritice tipDanny

některá přání se překvapivě splní... tip

14.09.2022 13:34:471 tipů dát kritice tipAlegna

Vítám na Písmáku.

Pocit viny z vlastního přání je mi důvěrně známý.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor