Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 466 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Některý lidi ti klidně plivnou do polévky.
datum / id18.09.2022 / 535174Vytisknout |
autortrojort
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno139x
počet tipů12
v oblíbených1x
do výběru zařadilGora, Biskup z Bath a Wells,
zařazeno do klubůZajícův výběr,
Některý lidi ti klidně plivnou do polévky.

    Do nohou naší postele vstoupil podomní agent.
    Vařil z vody.
    To bylo slyšet na první slech.
    Prokázal jsem mu laskavost a začal říkat to, co by řekl on.
    Na okamžik ho to zastavilo.
    Navázal ve chvíli ticha, kde jsem já přestal.
    Měl sebou pěknou slečnu, která držela hromadu lejster a stála velmi strnule.

    Má družka mu naslouchala.
    Vylezla z postele v noční flanelové košili.
    Žili jsme spolu již strašně dlouho.

    Náš pes měl na krku troubu z gramofonu.
    Snažil se pořád někoho kousnout.
    Nejčastěji sám sebe.    
    Žil se sebou již příliš dlouho.

    Já se díval na to mladé stvoření a držel si pod peřinou penis.
    Žil se mnou již dlouho.

    Všichni jsme žili na psí knížku, aby se dalo kdykoliv vypadnout.
    Agent vypadnout nechtěl.
    Vypadl jen z ložnice.
    Seděl s mojí družkou v obýváku v křeslech, co toho již hodně pamatovaly.
    „Vy nepotřebujete peníze?“
    Padla otázka.
    „Nám tady nic nepatří,“ vykřikoval jsem z postele.
    Zavřeli se dveře, ale já chtěl u toho být.
    „Jemu tady nic nepatří,“ slyším hlas své milé, když jsem pootevřel dveře.
    „Už jsem to neměla tak dlouho,“ zašeptalo mi děvče do ucha.
    „To já taky ne,“ sykl jsem přes rameno a zahlédl, jak moje milá cosi podepisuje.

    „Nebude to trvat dlouho,“ vrkal dealer.
    „Je třeba sáhnout po každé šanci,“ říkal, když strkal lejstro do aktovky.
    „Propásl jste šanci,“ řekla dívka a odstrčila mě od skulinky dveří, abych se mohl dívat, jak odchází se svým patronem.
    
    „Tak jak dlouho budu ještě čekat? Zalez zpátky do postele!“ řekla má milá.
    Pes se mě pokoušel kousnout.

    „Jak ještě dlouho?“ postěžoval jsem si v duchu.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

20.09.2022 20:07:43dát kritice tipEvženie Brambůrková

Krutá realita ve snu, nebo naopak? Paráda.

20.09.2022 13:17:40dát kritice tipZeanddrich E.

Je to skvěle napsáno, myslím :)

(ukládám si)

20.09.2022 08:12:591 tipů dát kritice tiptrojort

 

předseda

...svatá pravda...čmáratel je podstatou vůl...nikdy nedosáhl být čehokoliv předsedou...:)

19.09.2022 09:30:50dát kritice tippředseda poroty

Surrealistická lázeň? Něco jako Kafka (třeba)? Já myslím, že ne. A když už jsem si vzal za mustr Kafku: jeho jednotlivé věty vyhlížejí taky děsně civilně, ale pak si najednou uvědomíte, že jste v nějakém šíleném snu, který zároveň karikuje "obyčejnou" realitu... V tomto textu přišel agent a sepsal smlouvu. Tečka. Nebo mi něco uniklo? 

19.09.2022 09:30:40dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Nečetla jsem to dlouho, ale dlouho o tom budu přemýšlet...

19.09.2022 08:50:151 tipů dát kritice tipThea v tramvaji

To je surrealistická lázeň! Drsné, chladné, bláznivě smradlavé a tak nějak hluboce upřímné. Teda na mne to takhle působí. 

18.09.2022 16:07:121 tipů dát kritice tipKočkodan

Já nepropásnu šanci tady veřejně vyjádřit svou čtenářskou spokojenost. Patří ti moje pochvala. Tak pěkné dílko jsi už neměl dlouho. ;-)

18.09.2022 10:18:321 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Vynikající, troji.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor