báseň je nedočítateľná ... zostáva chvenie ... blahodárne***

Šmrncózní poezie. Mňam.

se snažím neopisovat:) ... nikdy jsem nic tak moc nechtěla, aby mě to donutilo nebýt ze své hlavy, svéhlavě mi jde - však tady té básni také :) A možná právě TO máme společné, Philog :)  - ale už tichnu, bo moc spamuju  ...

Píšeš i líp.

Naskočilo mi. Kdysi jsme dělali řidičák. Měla jsem kamarádku a měla ji moc ráda. Škola jí moc nešla. Vždycky mě uprosila, já nakonec psala její skupinu, aby mohla opisovat. Pak jsem dostala za pět. Ona byla potichu a já taky. U toho řidičáku jsem se snažila napovídat. Ale seděly jsme v první lavici a všiml si nás. Řekl mi, že ještě jednou, a vyhodí mě. Nešlo to obejít, ten řidičák jsem potřebovala, měla domluvenou brigádu na poli, v JZD, jezdit s traktorem. My jsme neměli doma peníze nazbyt. Ona byla jedináček, byli movití. Teď žije v Německu. Přestala se se mnou bavit, ten řidičák tenkrát neudělala. Trápila jsem se. Myslím, zbytečně...

fakt takhle píšu, Phil? :)) Jupí, skvělý se vidět nezaujatýma očima. Napůl lichotivý a napůl běs. Hm, jsem tedy napjatá ... kdo kdo ...

Líbí se mi to místo s ojí, jekl z ocelota i zasvištlnutí svistu ... ale je to předivo textu, co spojuje všechny ty hračky do naplněné chvíle -  hrou:) Takhle dobře nepíšu

Je tu rukopis lawender. Nikdo jiný takhle neváže. Nikdo. Ale ona by nikdy netipovala sama sebe. 

Má to slušný zážeh! Ke konci to pro mne trochu uvadá, ale nic to nemění na tom, že má tohle dílko šmrnc!

příjemně krkolomné, hravé, nápadité, smysluplné protichůdnosti

Bez komentáře. 

První strofa je pro mne asi nej, ocelota v básni jsem ještě asi nezažila:-), celkově je hravá...