anička a její svět - první část

Jednoho hrozného a strašného dne, plného děsů a příšerných nočních můr, si holčička Anička pomyslela, jak hezké by to bylo spáchat dnes sebevraždu. ,,Maminka už deset hodin stojí v koutě a nůžkami se ladně bodá do očí, tatínek se včera oběsil, sestřička Emma někam do temnoty okolního světa utekla. Myslím, že ji znásilnili k smrti ti klucí od vedle. Hoškovi se jmenujou myslím'' řekla si Anička pitomě a hloupě, jelikož ji tatínek ještě včera zbil do krve, asi ji až moc bouchnul do hlavinky. To byla naše Anička. Sama uprostřed strašlivého světa, oklopená smrtí, chorály tak strašných zvuků, že pouhý krátký poslech Vás nutí k sebepoškozování a mnohých dalších příšerných běsů. 

Kvůli nehodě s tatínkem Anička zas zapomněla, že se chce zabít ,,Bože ono to nikdy neskončí, prosím ušetři mě, zbav mě té bolesti a nech mě umřít, prosím! Prosím! PROSÍM!'' Hulákla v breku a moči Anička. ,,Andulo, co zas brečíš!? Jdi vynést odpadky!'' Zakřičela maminka z koutu kuchyně. ,,Jo mami'' odpověděla s nechutí a došla pro ostatky bratříka Honzíka, které už pár dní leželi v kuchyni ma stole. Minulý týden přišel na rodinu Nováku zas hlad, a chudák Honzík si vytáhl už použitou zápalku. 

Venku nebylo vzduchu, nebe svítilo oslepující bílou září a křiky a nářeky se rozplynuly po uhynulých loukách a lesích. 

,,Prosím, zachraň mě pane'' s pláčem odvětila, když otevřela dvířka ke dvoru.