Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Milan Kundera – Nevědění

Výběr: Gora
21. 09. 2022
6
12
412
Autor
Fruhling

 

Jedním z největších paradoxů moderního umění je příkaz originálnosti. Pomineme-li svíravou otázku, nakolik zůstává originalita jedinečnou, pokud je vyžadována vždy a všude, je to především okamžik, ve kterém autor neoddělitelně sroste s formálními i tematickými prostředky natolik, že už není schopný zabývat se čímkoliv novým. Odtud plyne okřídlené rčení, že kapela hraje jednu píseň a spisovatel píše jednu knihu. V případě Kunderova minirománu Nevědění (francouzsky 1999), je problém (ne)originality jedním z úhlových kamenů. Ale popořadě.

Nevědění před nás staví dva propletené příběhy československých emigrantů, kteří se po Sametové revoluci vrací zpět do Československa. Irena i Josef mají různé motivace i historii, spojuje je ale krátký románek, který prožili krátce před opuštěním rodné země. Od úvodního shledání se jejich vztah klikatí skrz rozdílná očekávání, nenaplněné touhy a protichůdně motivované činy.

Kundera je mistr v zrcadlení lidských motivací včetně jejich nezamýšlených důsledků. Spektakulární sebevražda mladé gymnazistky vyústí v omrzlé ucho, velká láska se sklouzne v náhodný románek a naopak. U Kundery jsou navíc tyto drobné lidské ironie symptomem nevypočitatelnosti a rozporuplnosti dějin: Irena si teprve po návratu do Prahy naplno uvědomí, že již dávno není Češka, Josef při rozhovoru s přítelem zpětně nahlíží na politická a etická pozadí svého útěku, který doposavad považoval za osobní volbu. V tento moment se román překlápí do eseje o návratu, který je obecné povahy. 

Propojení románu a eseje tvoří podstatu Kunderových pozdních románů. Ostatně sám Kundera prohlásil, že předcházejícím románem Nesmrtelnost, v němž toto prolnutí vybrousil do křišťálové čistoty, vyčerpal veškeré formy, které mu román nabízí. Nevědění je tak skvělá řemeslná práce. Jako v každé repetici, ani zde již nedochází k prohlubování formy. Bohužel se ale opakují i obrazy a motivy: zmiňovaná sebevražda připomíná Žert, ve vztahu mezi Irenou a Josefem je cosi z nenaplněných tužeb Falešného autostopu.

Neochota nebo nemožnost postoupit dopadá i na časovost románu. Nevědění je dílo bytostně ukotvené v tématu československé emigrace roku 68. V osudech Josefa i Ireny se vrací okamžiky, které byly pro Kunderovskou generaci naprosto určující, ale z perspektivy dneška působí téměř historizujícím dojmem. Přestože Kundera zasazuje téma do obecného rámce Odysseovského návratu, čímž jej činí obecnější, nabízí se zlá domněnka, nakolik je zkoumání osudu dvou československých emigrantů v době masivních migračních vln luxusem vyhrazeným pro určitou třídu a národnost. Bytostný eurocentrismus odysseovského mýtu pak tuto domněnku dále potvrzuje.

V těchto výtkách však tkví určitá zrádnost, na kterou je třeba u Kundery pamatovat. Kundera se vůči kritickému imperativu: „být absolutně moderní“ opakovaně tvrdě vymezil. V Nesmrtelnosti tento příkaz dovede hlavního hrdinu, aby se zřekl modernismu, který miloval, a přijal za svůj socialistický kýč. V Nevědění pak dánský manžel hlavní hrdinky přijme za svůj devadesátkový spektákl porevoluční Prahy.  Přesto nelze pominout literární i kritické posuny, které se udály v okamžiku mezi originálním francouzským vydáním (1999) a konečným českým překladem (2021).

Nevědění je dozajista cenný přírůstek do komplexu Kunderova díla. Lze obdivovat vytříbený jazyk, pramenící z jemných nuancí mezi francouzštinou a češtinou. Je možné nechat se unést takřka hudební kompozicí příběhů, které se navzájem zrcadlí, přenášejí, potvrzují i vyvracejí. Avšak nelze se ubránit dojmu, že tento svět byl již uzavřen dávno před Nevěděním a zůstává už jen umrtveným obrazem velkého evropského moderního románu, do kterého se nelze vrátit.

 

autor: Milan Kundera / překlad: Ana Kareninová / vydáno: 1999, česky 2021 / nakladatelství: Atlantis

 


12 názorů

Silene
29. 09. 2022
Dát tip

Fr., archetypální příběhy ti schvaluji, popravdě k nim rovněž tíhnu a dost jich oprašuji. Tvou oblibu Milana Kundery kupodivu vedu v patrnosti, ovšem to víš, poránu nejsem o nic bystřejší než v pozdní noci, a tak jsem ti radši kladla kontrolní křížový výslech do cesty. Jdu vyhnat moly ze skříně zavěšením nějaké sušené levandule, ať se připravím na konfrontaci s Louisem.  


Fruhling
28. 09. 2022
Dát tip

Ahoj Silene, díky za čtení. Ten naftalínový pach je hezká a asi docela přesná metafora toho, co jsem chtěl vyjádřit. Paradoxně současně s Kunderou jsem četl Edouarda Louise a to je jako nebe a noc. I jemu asi docela naložím, dozvíte se za pár měsíců :)

Zjistil jsem, že s postupným stárnutím mě asi ze všeho nejvíce uspokojují archetypální příběhy sahající až někam k mytologické podstatě. Takový ten pocit velkého a přesahujícího, který se skrývá za docela komornám příběhem. Pomsta, zrada láska a tak.  

Nevědění tohle rozehrává s Odyssem, ale přijde mi takové umělé a vyšpekulované, byť kultivovaně a mnohy vtipně podané.

Ale nenech se mýlit, jak jsem psal výše, Kunderu mám velmi rád!


Silene
26. 09. 2022
Dát tip

ještě stran zápisu:

. sametová revoluce i třeba pražské jaro, nemíní-li se hudební festival, potom doporučována minuskule (sama zapomínám, leckdy mě to docela mate, trápívám se zejména skrze Vítězný únor)


Silene
26. 09. 2022
Dát tip Zajíc Březňák, Fruhling

cit. Přesto nelze pominout literární i kritické posuny, které se udály v okamžiku (...)

. Fr., čistě technicky, z hlediska délky lidského života 22 let není až takový okamžik

. i tak přemítám, jakpak to vlastně míníš; dotýká-li se dějová linka románu z konce devadesátých let devadesátkového spektáklu, připadne mi reflexe na knižní způsob ještě z těch aktuálních, jedná-li se ti o příslušné hledisko. Tedy že se jedná pouze o vyústění, nikoli časové meritum románového děje? To by zase odporovalo níže užitému termínu velký evropský román, přičemž již v samotné subtilitě stopadesátistránkové knihy spatřuji první kontraindikaci k příměrům právě k velkému evropskému románu. Chceš tedy, což jistě z tvých formulací sdostatek zřetelně plyne, pouze vyjádřit, že bejvávalo, pokud se týká literárních kvalit děl na úrovni VER, a zároveň (zde právě ztrácím jistotu) že soubor M. Kunderou užitých jazykových a stylistických prostředků zkrátka nestačí, aby přehlušil jistou... vyčpělost či naftalínový pach? 

. jinak všeobecně, teoretický posun v metodikách literární vědy a kritiky jistě za pozornost stojí, na tomto poli k vývoji opravdu došlo, ale na poli samotné prozaické literatury osobně spatřuji v součtu, ehm, spíše přítomnost degradujících prvků. Snad práce s autenticitou, bezesporu, zde byly dluhy obrovské, plus zákonitě nová témata, nicméně nezapomínala bych, že literární dílo je svou podstatou především stylizované. (Což je jako mezisoučet.)

Novodobý autor má obrovskou výhodu v zázemí např. pro rešerše, možnosti nesrovnatelného komfortu v dostupnosti okamžitých informací, přesto mě u rozprav třeba z překladatelské praxe zaujalo, nakolik byly konzultace a volby výrazů v analogové době precizní, od čehož odvozuji i na preciznost samotných kmenových autorů předmětných vybraných děl.

Fikční světy občas nabývají úctyhodných rozměrů, čímž jsou skvělé, oslňující, leč mohou zákonitě vykazovat i dost obstojnou děravost (a netuším, jak intenzivně ji kdo zkoumá, jelikož se jedná o nezanedbatelný časový zábor s možná menší atraktivitou než u hledání filmových chyb, kdoví), jako se ostatně dělo typicky již u Alexandra Dumase a podobné produkce. 

. spokojeně kvituji kultivované užití dlouhých slovesných tvarů třetí osoby plurálu (cit. přenášejí, potvrzují i vyvracejí), už jen proto lobuji za adektvátní variantu i pro vrací (cit. kteří se po Sametové revoluci vrací) = vracejí

. (v komentáři výše zmíněná Kunderova báseň by event. mohla hrozit Ludvíkovi)


Fruhling
22. 09. 2022
Dát tip

Březňáku, Žert se mi taky hrozně líbí. Já mám vlastně Kunderu rád pro tu jeho schopnost převrátit každý čin do jeho opaku. Je v tom něco z potměšilosti a nevypočitatelnosti života. 


Aru
22. 09. 2022
Dát tip Zajíc Březňák

souhlasím s Lokim, velká část lidí ani o originalitu nestojí a čtenář chce číst něco co zná, připadně co je mu blízké, tak jaká originalita? originalita vychází z jinakosti a jinakost, jak jistě ví kde kdo, je trestána už od školních lavic, kde je vyvíjen tlak na zapadnutí do kolektivu, učení se toho co ostatní a ideálně projít marastem jako ostatní. originalita je nepochopena už proto, že je to originalita, jelikož nedodržuje pravidla, konvence, zažité postupy a jede si po svým, to je originalita, ale takové postupy nejsou vítané. stěžovat si na vyhnanou originalitu, která se vymlacuje už z dětí je nesmysl. naopak v této společnosti a této době chvalme neoroginilatu, vždyť si ji společnost sama na sobě tvrdě vybojovala, každého kdo se více vymyká normám, než společnost uznává momentálně zrovna za vhodné je přece nutno zavřít do blázince a ideálně nadopovat práškama, aby nejitřil naše city svou jinakostí. originalita je vždy o jinakosti, proto bude vždy na okraji zájmu společnosti, která pěstuje své normy, pravidla a zákazy a příkazy, které nutně zabíjejí jakéhokoli svobodného ducha a tedy i originalitu


Kundera patří k mým oblíbencům, ale asi nejvíce si cením jeho prvního románu Žert (1967). Netušil jsem ovšem, že Nevědění vyšlo loni v češtině, děkuji tedy za informaci. Kundera je už velmi stařičký pán (a žádný mladík to nebyl ani v roce 1999), všichni tíhneme k dobám a tématům vlastního mládí. 


Před hodně lety, když jsem studovala nástavbu po gymplu, jsem použila jednu Kunderovu báseň  -tedy její rozbor - při zkoušce. Vyletěla jsem jako namydlený blesk. Jo, vrátím se k němu. Díky!

 


Gora
22. 09. 2022
Dát tip

Nejméně dvě knihy jsem četla, ale už to je "pár" let... zdál se (na mě) složitější, i jeho témata... ale třída, to je jasné - teď mám asi rok doma knihu přímo u Kunderovi, musím se do ní pustit. Jeho život je zajímavý stejně jako Kunderovy romány a povídky...


Fruhling
22. 09. 2022
Dát tip

Ahoj, díky za návštěvu. Co ty a Kundera?


Gora
21. 09. 2022
Dát tip

Díky, Fruhlingu, za zajímavé postřehy a porovnání časnější a pozdní Kunderovy tvorby. Perfektní!

 

dávno před Nevědním - dávno před Nevěděním


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru