Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Přesné pokyny jsou důležité

22. 09. 2022
13
8
234
Autor
trojort

        3O. dubna se na Vysoké Haldě u hřbitova zapalovala vždy velká hranice dřeva a tehdy jsem byl zavřen do márnice.
        Byl jsem ještě kluk a nebyl to zrovna příjemnej pocit.
        Dneska bych se nejspíš strachy podělal.
        Hřbitov jsem znal dobře, protože jsem tam často chodil za otcem, když jsem si potřeboval pokecat.

        Sledoval jsem malým okýnkem u stropu mihotající světlo od hranice, kde se právě zpíjeli starší kluci.
        Slyšel jsem za dveřmi smích těch neohrožených, kteří mně zavřeli dovnitř.
        Naštěstí zde již nebyly žádné máry.
        Jen holé stěny po nichž se honily stíny se světlem.

        Odmala mě víc děsila malá vodní nádrž, která byla hned vedle márnice, kde byl vodovod a konve na zalévání hrobů.
        Voda na tom vodním obdélníku byla věčně věků zakalená a většinou potažená zelenou řasou.
        Působila dojmem velké hloubky a ještě navíc něčím, co se podařilo vypěstovat mojí matce.

        Neustále mě na tu vodu upozorňovala, abych se té vodě vyhejbal, že když tam spadnu, tak už se nedostanu ven a utopím se.
        Ve mně to ale spíš vyvolalo takové pocity, jako že je tam někdo schovanej a neustále se šikuje k tomu, že mě tam stáhne.
        Fakt jsem se té díry s temnou vodou hodně bál.
        A což teprve když se jednou na hladině objevil mrtvý ježek, co si nedal pozor a utopil se.

        Pro mě ta jáma s vodou byla vstupem do podsvětí.
        Kde jinde by mohl bejt takovej vchod než na hřbitově?
        Márnice mě zase tolik neděsila.
        V té době jsem taky ještě neměl přečtené Svatební košile.


8 názorů

bixley
26. 09. 2022
Dát tip

Tentokrát dost děsuplné. Mě zase straší noční podchody...


....že je tam někdo schovanej a neustále se šikuje k tomu, že mě tam stáhne....pěkně jsi si uchoval v šuplíku vzpomínek.....


Alenakar
23. 09. 2022
Dát tip trojort

Moje prababička chodívala na hřbitov nejen kvůli úklidu hrobů, ale taky proto, aby si pokecala s jinými babičkami. Já jsem jako malá chodívala s ní a moc se mi tam líbilo. Vždycky tam byla hrobníkova černá kočka a spousta motýlů.  Tip.


Jamardi
22. 09. 2022
Dát tip trojort

Ještě že tak.


Evženie Brambůrková
22. 09. 2022
Dát tip trojort

Taková vzpomínka není moc hezká, ale dobře uchovaná po dlouhá léta.


Gora
22. 09. 2022
Dát tip

Dobré, troji.

Připomíná mi povídku Kandelabra:  O paměti a černé vodě


Kočkodan
22. 09. 2022
Dát tip

S márnicí žádné zkušenosti nemám. S tvými dílky naštěstí ano.


Philogyny
22. 09. 2022
Dát tip trojort, blacksabbath

Já tam u té márnice při tom čtení snad i byla. Kdysi jsem objevila v betonové nádrži v lese, tomu místu se říká u rusů, měli tam základnu, dvě nafouklé plovoucí srny. Ta tichá bezmoc, že. Hájemství smrti. Tohle povídání se mi moc líbí. Soukromý výběr.  :)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru