Červotoč

Točím se za světlem

jak stíny na mém stole

a někde dole - ve mně –

hlodá červotoč

a měkce volá: jen se toč

a vrť a zmítej sebou …

skoč! –

 

šeptá mi do beránků

k spánku když si

chystám sny

a prosvěcuji

Tebou...

 

Tak poslouchám to červotočí vrtání

a hledám mezi stíny,

které beznadějně zebou,

vteřinu

kdy obrátím se naruby -

Ty se pak zazubíš

a zpod peřiny (skoro jak na zapřenou)

vklouzneš mi do spaní

a zameteš co ze mě zbude

 

pak povídat si budem

o braní

o dávání

a bude vskutku o čem

vždyť já už budu

červotočem ...