Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Schránka bez života

02. 10. 2022
1
3
142
Autor
andreas13

Prázdnota v srdci. Temnota, jejíž okraje nemají konce. Bez emocí, jen bolest. Bolest jediná mě zachraňuje. Bolest mi dodává pocit, že ještě skutečně žiji. Život, esence bytí. Může někdo být a zároveň nežít? Ano, může. Jak jinak si můžu vysvětlit svoji existenci. Den za dnem, jen schránka bez života. 

 

Milion otázek. Otázky, na něž nikdo nezná odpověď. Proč tu jsem? Co je smyslem existence? Je smrt koncem nebo začátkem? Bez odpovědí nejsem schopen žít, ale bez života nejsem schopen odpovědět. Paradox? Ne, jen další otázka. Proplouvám časem bez smyslu. Den za dnem, jen schránka bez života. 

 

Nic nedává smysl. Svět je v kolapsu. Můj svět. Hledám cestu, nacházím ji. Kráčím její cestou, ale cesta náhle končí. Nikam nevede. Nevede nikam. Všechno tohle nikam nevede, co můžu dělat. Jsem ztracen, nikdo mi ale neporadí. Můžu si poradit jen sám, ale nevím jak. Proč? Snažím se porozumět, ale nerozumím. Naslouchám, ale neslyším. Všechno je jen hluchý šum. Den za dnem, jen schránka bez života. 

 

Snažím se pomoct. Pomoct sám sobě. Hledám lék, ale zdá se, že neexistuje. Nacházím jen náplast. S náplastí se cítím dobře. Cítím se jako člověk. Cítím, že opravdu žiju. Vše dává smysl. Jsem snad vyléčen? Strhávám náplast. Cítím jen bolest. Bolest, která je horší než předtím. Nerozumím. Co se se mnou děje? Kam se ztratila radost. Radost, kterou jsem před chvílí cítil? Nevím, ale chybí mi. Vzpomínám, jaké to bylo žít. Den za dnem, jen schránka bez života. 

 

Náplast za náplastí, den za dnem. Už necítím ani bolest. Cítím jen potřebu. Potřebuji další náplast. Nemohu už nadále být, moje duše krvácí. Jak se vrátit, jak? Opět nevím. Pokračuji, pokračuji do ohně, který nelze uhasit. Vím, že není návratu. Den za dnem, jen schránka bez života. 

 

Zavírám oči, mizím sám sobě před očima. Konečně usínám. Chci spát. Spánek je jediný okamžik, kdy je vše v pořádku. Ano, spát a už se nikdy nevzbudit. Přestat myslet, přestat vnímat, přestat existovat. Okolo mě jen tma, která mě ale uklidňuje a zahřívá. Den za dnem, už navždy spím. 


3 názory

To je poměrně přesný popis osobní krize. Nejsem psycholog, leda amatér, ale zažila jsem to. Je to okamžik boje o duši. Duše potřebuje smysl života. Lze žít bezduchý život, ale ne každý to chce nebo umí. Já ne. Já našla smysl života v jeho chápání jako Cesty, cesty vzhůru, k lepšímu Já skrze porozumění tomu, co se mi v životě děje. A vše, co se na mé cestě děje, je Zkouškou. Koho má pánbůh rád, toho křížkem navštěvuje. A proto: čím těžší zkouška, tím vyšší level. Těch, kdo s tím nesouhlasí, se ptám: Jaký je váš smysl života? Malý dodatek - koho se duše zeptá, a on neumí odpovědět, kdo neustojí tuto krizi, může skončit na drogách nebo na hřbitově. Na duševní utrpení Ibalgin nefunguje. Drogy všeho druhu fungují, ale jen do vystřízlivění.


K3
25. 10. 2022
Dát tip

Dost přehnaně sebelítostivé. A hodně se toho opakuje. Jinak tě vítám i já:).


Alenakar
03. 10. 2022
Dát tip

"Snažím se pomoct. Pomct sám sobě"...  Možná, že kdyby ses snažil pomoct někomu jinému, bolest bys třeba ani nevnímal. Zapoměl bys na ni.

I tuhle básničku v próze sis vlastně napsal jen sám pro sebe. Tady by bylo lepší začít psát pro čtenáře, pokusit se je zaujmout, pobavit, potěšit...

Típek ti dám, protože umíš dobře formulovat věty. A protože umíš dobře formulovat věty, mohl by ses naučit i komunikovat.   Vítej.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru