Dandy

Díky za Tvůj prostor, čas. 

Myslím si, že člověk má rád něco změřeného, měřitelného. Zřejmě i proto jsou v takové oblibě peníze. Mohu si změřit, kolik mi zbývá doplatit hypotéky, ale jak osamělý jsem nyní a jak osamělý (nebo naopak společensky zapojený) jsem byl loni, těžko porovnám. Při inflaci ale i měřitelnost peněz ustupuje. 

Syn 2 roky docházel na soukromou školu bez známkování. Hodnocení bylo pololetní, slovní, tak na A4. Bylo vidět, že učitelka se občas nechala unést a zabředla v jednom tématu. Možná se mi to stejné děje neustále zde.

Ještě bych se mohl rozepsat o tom, že peníze jsou jen popsané barevné papírky a že jejich cenu určuje víra lidí v ně a že podobně to bude s těmi známkami. 

Ještě napíšu jedno: Jako bych od Tebe dostával špatnou známku za to, že obhajuji známkování. Jistě to není tak jednoduché. S neznámkováním je to zřejmě jako s demokracií. Tu musí nastolit tyran a ona si neustále musí opakovat svůj původ. 

Milá Rem,

       od začátku je jasné, že Tě to téma zajímá. Se vším, co jsi napsala v posledním komentáři, spíš souhlasím. Vysvětím. Známky jako peřina. Myslím, že díky známkám se čato zapomíná, že ve škole jde o poznání (a ne o známky). Peřinou jsem tedy chtěl ukázat, že je vždy důležitější, kdo pod ní leží než samotná peřina. 

       Nemyslím si, že jedničky předurčují k životnímu úspěchu. Myslím si ale, že řada jedničkářů si to myslí a jsou potom překvapení tak, že by sami byli vděční, kdyby je byl býval na to někdo upozornil. 

       Sleduji situaci v práci a připadá mi, že to není nic jiného než bitva o jedničky. Hrabal to také tak viděl. Ušetřeni jsou jen ti, které to hodně baví nebo nějací duchovní velmistři, které v práci nemáme. Hodně se mluví o tom, že bychom třeba z ekologických důvodů měli toto paradigma změnit. Zatím ale mnoho nenasvědčuje tomu, že by se to mělo podařit. 

       Je tedy otázka, zda na to děti mají být připravovány už v dětství nebo zda do toho mají vpadnout najednou v dospělosti. Jsem spíš zastáncem 1 a ty asi 2. Asi nemá smysl usilovat o to, abychom se úplně shodli. 

       Někteří muzikanti mi svým projevem připadají jako dřívější pětkaři, kteří se tehdejší katarzí dopracovali k současné brilantnosti, která třeba mě už se nikdy nepodaří (a tolik to nevadí). Jasně, že je to  čistě subjektivní. Mě to ale v hlavě při poslechu těch písní běží. Jasně, že jsem to já, kdo to tam rozběhl. Mazat to nebudu.

      Čistě subjektivní, nereálný. Je to i přesně naopak. Řeším to teď s nejstarším synem před přijímačkami. Je to hodně reálné. 

díky

K. 

Dandy má kšandy. Tip

Milý Radovane, tak to mi musela ujet ruka. Záměr byl to mít vyvážené. 

Milá Rem, ve dvaceti jsou známky jedno, ale když se ve dvaceti objeví problém, stejně se rejpá v dětství, kdy nás známky ovlivňovaly. Někomu dávaly pocit bezpečí, jiný kvůli nim chodil v kanálech. Škola a známky jsou setkání se systémem, se řádem. Už ve školce se děti rozkastovaly na vůdce a podřízené. Kastování podle známek jim dovoluje svoji pozici změnit. Ne ale všem, jen těm nadaným. Známky jsou rozjezdová plocha k teplému místečku, ale šikovné ruce a řemeslo mají čím dál zlatější dno v době, která je stále méně zlatá. Známky jsou ale peřinou mnohem důležitějšího - poznání. Je velmi smutné. když si tyto dvě věci někdo plete (tím se z těch "smutných" lidí neeliminuji). Škola je i hrou na skutečný život a známky jsou potom obrazem úspěchu, uspění. 

Ty pětky žen mi spíš směřují k velokosti poprsí než školním známkám

Jaké jsi měla známky ? :-)