Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 468 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Dva
datum / id07.10.2022 / 535774Vytisknout |
autorAlenakar
kategorieVázané veršeDalší dílo autora
témaExperimentální
zobrazeno363x
počet tipů26
v oblíbených0x
do výběru zařadilGora, Muamarek,
Dva

 

 

Nálada stará

Jan Opolský, 1899

 

Snad je to rok, snad deset let je tomu,

já nemám paměti, jen vím, že den se smrákal,

že téměř neživě jsem tehdáž došel domů

a vlivy těžkými jsem celým nitrem plakal.

 

Že bylo prázdno k zešílení v poli,

že bázeň má se ve cval chtěla dát

a v rozcestí na shnilé vztýčen holi

že truchlil černý Krista majestát.

 

Že za vsí pes se slepě díval na mě,

snad byl tak stár, že nemoh strážně zavýt

a mrtvě jazyk zmítal se mu v tlamě...

Těch slepých důlků nemoh jsem se zbavit!

 

Eh, co v nich bylo! Běda, co v nich bylo.

Proud slzí psích se potom za mnou plouží

a ticho jemu břehy navalilo...

Můj vlastní odraz sinal v černé louži...

 

 

 

Dva

Alenakar, 2022

 

Šel alejí kol opadaných stromů,

vál severák a havran k tomu krákal.

Sám za soumraku...  Dobře nebylo mu.

Jak žalostný byl pohled na vandráka,

 

na černou tečku v rozoraném poli!

Šel, potácel se, snad už to chtěl vzdát.

Těch důlků v blátě po žebrácké holi!

Kdo mohl jej kde ještě postrádat?

 

Pak potkal psisko na rozcestí za vsí,

co nemohlo už štěkat ani zavýt

a sáhl rukou do hluboké kapsy.

( Psí smutné oči, pohled vyčítavý...)

 

Kus chleba hodil toulavému psovi

a od té doby jsou na všechno dva.

- Až cizí bída nás už neosloví,

o duši svou se můžem obávat...

 

 

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

17.10.2022 09:31:52dát kritice tipAlenakar

Theo,

já jsem za svůj život sesmolila už tisíce básniček... Žádný archiv nemám a tak si tu svou "lidovku" vůbec nepamatuji. Vybavují se mi z ní jen detaily, ale kdybych ji dnes zrekonstruovala, bylo by to už určitě něco jiného.

Mohu o sobě prohlašovat, že jsem i textařka... Moje sestra totiž chodila na hodiny klavíru k jednomu známému jazzmanovi a jednou mu přinesla jedno mé "blues". Řekl sice, že ten text žádné blues není, ale obsah se mu líbil a tak hned ochotně začal improvizovat.... Ty melodie si sestra chvíli pamatovala, pak je ale zapomněla. Já bych se ale mohla kasat, že mě zhudebnil jeden "samotný velký světoznámý". Jde ale o to, jestli se mu tehdy víc nelíbila moje sestra než moje "blues".

14.10.2022 12:21:42dát kritice tipThea v tramvaji

Aleno - to je skvělé! Napiš mi prosím, co to konkrétně bylo! Třeba jsem měla i já tvůj zlidovělý text v památníčku :) Mne tahle památníková doba zastihla na startu školní docházky. 

Jinak jeden můj kamarád taky zlidověl. Konkrétně jde o píseň Jede jede mašinka :)))) Teď se nebavíme o kvalitě, ale jeho teda děsně mrzelo, že je autorství přikládáno těm tlustým pánům Maxim T....

A já jsem jednu svou píseň potkala ve vlaku, kdy ji hrála úplně cizí paní z Prahy na kytaru! Hrála mou píseň z dětství (bylo mi 11let) o strašidlech na Pražském hradě :))) A když jsme se o tom začaly bavit, tak jsme se dopátrali k mému bratranci, který to v Praze na kolejích hrál. No taky mne to potěšilo, i když... taková blbost :)))

14.10.2022 09:35:06dát kritice tipAlenakar

Theo,

mým největším úspěchem, jakožto "básnířky" bylo to, že jeden můj textík zlidověl. Za mého mládí byly ještě v módě památníčky (můžeš kreslit, můžeš psát, ale listy netrhat!) a to dokonce ještě i na VŠ, aspoň tedy mezi dívkami. Obstojně kreslím a tak byl velký zájem ze strany majitelek památníčků o mé kresbičky a malůvky. S údivem jsem zjistila, že je jeden můj text (o lásce samozřejmě) přepisován z památníčku do památníčku bez uvedení autorky. Byla jsem nadšená: zlidověla jsem. A dokonce to prý i mělo melodii a zpívalo se to u táboráku. ...Co si víc přát?  K autorství jsem se nehlásila. Lidovka je lidovka.

14.10.2022 09:19:23dát kritice tipThea v tramvaji

Aleno tu báseň, která té tvé předcházela, zhudebnila kdysi v dětství moje ségra :) Připomněla jsi mi tu melodii... Tu svou máš zručně psanou, umíš to. Jen věřit x hazardéři mi trochu hapruje, ale když si to čtu víckrát, tak se ta hrana zahlazuje. Možná bude záležet na přednesu.

Já ty písňové texty mnohdy tvořím přímo s hudbou dohromady, tak jak to ke mně přichází. Někdy příjde dřív hudební motiv, někdy text. Je to na sebe hodně navázané. Ale vlastně to může fungovat i samostatně.

14.10.2022 08:59:47dát kritice tipAlenakar

Theo,

ty verše se mi moc líbí a myslím, že jako písňový text asi fungují velmi dobře. Už je někdo zhudebnil? Nebo si svoje texty zhudebňuješ sama?

Já se ale opájím spíše veršíky ve stylu dekadentů nebo klasiků z dvacátého století. Když už si vyměňujeme básničky, tak ti posílám jednu svou skácelovskou variaci. O Skácela tu zájem nebyl, tak ji na panel dávat nebudu.

 

Imprese

 

Přeletěl pták a křivka letu

se vytratila z hladiny.

Nezbude důkaz jediný

na tomhle břehu...  Na paletu

 

vymáčkni rychle barvy z tuby,

valéry hledej v paměti.

Pták sotva zpátky přiletí!

Byl to jen přelud? Mohl tu být,

 

nad línou říčkou zmizet v mlze,

mihnout se dole v zrcadle?

Tak jako květy uvadlé

vybledlo peří...  Desiluze!

 

Malíř si prý však musí věřit,

zachytit štětcen impresi...

- Na plátno ještě mokré si

vsadí jen velcí hazardéři!

 

13.10.2022 11:33:54dát kritice tipThea v tramvaji

Krásné... S tím opiem ti absolutně rozumím :) Psát rýmy je něco jiného než nechat slova volně vlát. Nejvíc to u mne je právě v těch písních... Tahle je třeba na klavír, jen jednoduchá opakovačka dvou akordů a do toho slova, hustě za sebou. Hraju si... To je celé :)  

 

Promítám modré nebe

do vlastních šedých dní.

Není co z okna vidět

i když se rozední.

Není co z okna vidět

a o čem ve snech snít.

Někdy je modré nebe

jako když přetneš

nit.

 

Zalévám plnou vanu,

chladím zdi kostela.

Pletu se v pavučinách

i v sobě docela.

Motám se do všech sítí,

těžko se ubránit.

Kde kdo mne lehce chytí

a potom sváže

nit.

 

Vlaštovky odletěly

už někdy před týdnem.

Ptám se zda poletíme

a nebo zůstanem.

13.10.2022 10:38:05dát kritice tipAlenakar

Theo,

pro mě jsou vázané verše opium. Většinou jich smolím až příliš moc. Možná proto teď zas na chvilku píšu spíš volné verše a taky veršíky hybridní, napůl volné napůl vázané. Jednu ukázku ti posílám, protože už na ni asi v říjnu nebudu mí místo na panelu.

 

Říjnová klišé

 

Sluníčko ozáří ryzí

    zlaťáky ve větvích břízy,

        vykoukne z mraků a zmizí

a objeví se za půl dne

               už s rudou indiánskou tváří...

 

Harlekýn říjen!   Ne září

                s ocúny, pavoučky, vlaštovkami,

mdlý pierot říjen

           oděný do mlhy!

 

Střídáme nálady:

         slzavé balady

                s Bakchovým smíchem

        na požehnaných vinicích

                za hlučného odletu špačků

                        do ticha věčného města.

 

Prší a neví, kdy přestat,

barevné listí se vrší

                       a Poézie

       je obnošená vesta.

- Ta hora klišé z písmenek

v plesnivém zápisníčku!

 

 

13.10.2022 10:22:56dát kritice tipThea v tramvaji

Aleno - já k tomu pomalu docházím... Asi to začalo hlavně psaním textů písní, které jsem svazovala do rýmů. Ale pomalu to probublává i do moji poezie :) Poslední dobou si proto s chutí čtu i vázané verše.

13.10.2022 10:07:40dát kritice tipAlenakar

Theo, dík. Nevěděla jsem, že tě baví i vázané veršíky.

13.10.2022 09:59:082 tipů dát kritice tipAlenakar

Muamarku,

jsem ráda, že jsi v redakci... Díky za pochvalu i za výběr a těším se, že se zase budeme potkávat nad vázanými verši.

12.10.2022 08:52:21dát kritice tipThea v tramvaji

Krásné! A smutné téma... Zvládla jsi to parádně! 

12.10.2022 07:23:59dát kritice tipMuamarek
redaktor poezie

K tomuto dílu se lze vracet. Pro mě velice působivé... 

12.10.2022 07:23:02dát kritice tipMuamarek
redaktor poezie

Oslovuje mě baladičnost a zpěvnost tohoto díla - a současně jeho procítěnost a jakýsi podtón smíření. 

10.10.2022 10:40:58dát kritice tipAlenakar

Oleandře,

mám ráda krásný smutek a asi je nás tady takových víc. Díky.

10.10.2022 10:39:10dát kritice tipAlenakar

blackie,

dva jsou vždycky lepší než jeden.

10.10.2022 10:14:231 tipů dát kritice tipAlenakar

Goro,

díky za výběr. V Opolském je jakési zoufalství a bezvýchodnost. Snažila jsem se najít nějaké "řešení". Skoro denně chodím kolem bezdomovců na lavičkách před supermarketem. Občas se tam mezi nimi objeví nějaký psíček a pak zase zmizí.

10.10.2022 10:10:05dát kritice tipAlenakar

Safiáne,

díky za pochvalu.  Je skutečně zvláštní, že na přelomu devatenáctého a dvacátého století expresionismus už tak nějak visel ve vzduchu a že jeden málo známý český básník se někdy umělecky projevoval jako Trakl deset let před Traklem. Hlaváček, který byl pro Opolského vzorem, byl velmi decentní, uhlazený a vkusný podobně jako třeba Jakub Schikaneder v malířství. Někdo by mohl říct, že mnohé z toho, co psal, byl takový "art kýč". Vyhrocená emocionalita expresionismu by jistě připadala Hlaváčkovi jako nepatřičná a příliš brutální.  Co ale vedlo k expresionistickému pohledu na svět? První světová válka ten umělecký postoj pouze podtrhla. Tenhle literární směr se zjevně formoval už před válkou.

10.10.2022 10:00:39dát kritice tipAlenakar

Markel,

jsem ráda, že jsem ti kápla do noty.

10.10.2022 09:46:42dát kritice tipAlenakar

Radku,

díky. Ráda si povídám s jinými básníky i přes propast věků... Ale pro mne 19. století jako by bylo včera.

10.10.2022 09:29:50dát kritice tipAlenakar

Phil,

uvádím tady Opolského, v souladu s editorem výboru z jeho díla Petrem Fabianem, jako příklad expresionismu před expresionismem. Psal expresionisticky zhruba deset let před Georgem Traklem.

10.10.2022 09:24:51dát kritice tipAlenakar

Radovane,

tak to bych brala. Neznám klasiky, kteří by neovládali řemeslo.

09.10.2022 23:30:34dát kritice tipoleandr

Krásně smutné 

09.10.2022 16:02:49dát kritice tipblacksabbath

smutné...smutné.....alespoň už jsou dva......*/***************************

08.10.2022 11:12:591 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Těžko se takové básně čtou, utrpení němé tváře je zvlášť silné téma. Vracím se s výběrem.

08.10.2022 01:28:28dát kritice tipSafián

Alenakar, tvá báseň je výborná. Opolského samozřejmě také. Karáska jsem měl kompletního, ale nijak zvlášť mě nezaujal. Důvodů, proč se zapomnělo na Opolského bude víc. 

07.10.2022 22:54:19dát kritice tipMarkel

oslovilo, můj šálek *

07.10.2022 16:51:39dát kritice tipR. Kedar

Krásně a zručně jsi navázala!

07.10.2022 11:27:50dát kritice tipPhilogyny

Ta myšlenka se psem, že šli dál spolu, je fajn.  Původní báseň zcela odpovídá názvu, vcítila jsem se, líbí se mi. 

07.10.2022 11:24:481 tipů dát kritice tipRadovan Jiří Voříšek
redaktor poezie

dobře tedy - řemeslná výroba snadno zařaditelná ke klasikům

07.10.2022 11:06:21dát kritice tipAlenakar

Díky, Radovane. To Opolský je zařaditelný ke klasikům. Má dílka jsou jen řemeslné výtvory.

07.10.2022 11:04:24dát kritice tipRadovan Jiří Voříšek
redaktor poezie

Lehce zařaditelné ke klasikům.

07.10.2022 10:00:52dát kritice tipAlenakar

Juliáne,

díky za tip i kritiku.  Možná stojí za to seznamovat lidi spíš s básníky, které neznají, než s těmi notoricky známými. Zabývám se spíš Karlem Hlaváčkem než Jiřím Karáskem ze Lvovic, ale Karáskovo dílo jsem taky četla. Pamatuji si sbírku Zazděná okna a román Gotická duše.  Dekadenti byli kupodivu jemnější než expresivní Opolský a určitě byli řemeslně zdatnější. Proto se taky jejich díla dočkala opakovaného vydávání a Opolský byl, patrně neprávem, téměř zapomenut.

07.10.2022 09:48:18dát kritice tipj.f.julián

1-k Opolskému... našel jsem si jeho verše včera, neznal jsem ho, na dnešní dobu je jeho jazyk dost těžký, člověk se musí hodně soustředit, nicméně tato báseň je psána jazykem srozumitelnější, takže ok. Jazyk 19 století je v podstatě stejný jako u Jiřího Karáska, ale poesie Karáskova mi je bližší.

Čemu nerozumím, že mnozí básníci 19 století, ale i třeba počátku 20 století (Wolker ad.) mají tu češtinu jinou, daleko bližší dnešnímu jazyku... to jsem nerozluštil.

2-tvá báseň je jedním slovem krásná, navazuje na stejné téma, ale je prostě současná. Přesně moje gustíčko, tleskám.

3-mám také báseň O psíkovi ve stejném duchu, tak třeba někdy...

07.10.2022 09:13:40dát kritice tipAlenakar

Diano,

díky.  Tu Opolského básničku jsem zařadila jako ukázku expresionismu, který v Česku objevil zjevně už deset let před Georgem Traklem v Rakousku. Ta moje básnička je ve srovnání s Opolským příliš učesaná. Je to taková rádoby "klasicistická" polemika s emočně vyhroceným expresionismem.

07.10.2022 09:04:52dát kritice tipDiana

Smutné, ale krásně napsané, hudební verše, nápadité rýmy ***



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor