Ticho po pěšině

-

Kráčel stezkou, loukami, poli,

také lesem, podél rybníku.

Krajinou, za níž hory, doly,

s pocitem spjatosti i vzniku.

-

V skrytém slunci a přítmí lesním,

znaven si sedl do trávníku.

Avšak šťasten, že někdo tu s ním,

naslouchal sojčímu křiku.

-

Dále pak kráčel cestou známou,

v polích, loukách a opět lesy.

Zpět se již vracel ne tou samou,

v západu slunce, snad tam kdesi.

-

Pěšinou jej lákalo ticho,

jen zpěvy ptáků či bzukot včel.

Jejich koncert však se vší pýchou,

nad jeho hlavou i kolem zněl.

-

A když se potom vrátil domů,

vzpomínal na to, co tam prožil.

V slunci, pod korunami stromů,

opěvnou báseň k tomu složil.

-