Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Příběhy velikonočního zajíčka Chlupáčka

15. 10. 2022
4
23
330
Autor
Aru

Velikonoce jsou prakticky za rohem a tak přichází na scénu nový akční hrdina "Chlupáček" :))

Text obsahuje extrémní množství slov: Chlupáček, pokud se u vás objeví alergické reakce, vyhledejte neprodleně svého psychiatra :D:D

Zajíček Chlupáček se objevil prvně ve zverimexu, kde se zjevují i jiná zvířátka, jako tygr, nosorožec, žirafa, nebo medvěd a samozřejmě i miniaturní zmenšeniny plazodraků, totiž Krokovy délky. To je běžný domácí mazlíček, vzhledem něčím mezi vránou a Comodem z Varanových ostrovů.

Mezi námi existují i takoví úchylové, kteří si domů za domácí mazlíčky pořizují pavouky, štíry, hady s nimiž žijí pod jednou střechou, ti největší šťíropavoukohadí milovníci s nimi jsou v jednom pelíšku, než jejich ohlodanou kostřičku najde policie, jež musí plamenomety celý dům zderatizovat a očistit od zplozenců z pekel.

Velikonoce jsou svátky jara, jejichž hlavním bodem je zavraždění roztomiloučkých velikonočních zajíčků, kteří končí na obědových stolech, kde jsou sežráni, tak velí tradice. Chlupáčkovi hrozila vražda, když se před velikonocemi objevila devítiletá holčička ve zverimexu a místo populárního minidráčka Kroka ukázala zlověstně prstíkem na Chlupáčka, až mu v neblahé předtuše vypadla z papulky okousaná mrkvička na podestýlku mezi pár bobků, krčících se k sobě.

Jarda Zverimex, jež dělal ve zverimexu na prodejně jménem Zverimex se počal k Chlupáčkovi blížit, až ho napřaženou rukou chytil za krkem a to byl Chlupáček v hajzlu, za okamžik putoval do železně přepravního zařízení, zvaného ledabyle klícka, v němž jsou trestanci odsouzení k smrti přepraveni na místo výkonu popravy.

Chlupáček se celý třásl strachy a měl proč, ještě nikdy nebyl unášen devítiletou holčičkou za volantem rodinného auta ze svého zverimexového domova od svého lidského otce Jardy Zverimexe. Ten si ovšem z prodeje Chlupáčka nic nedělal, jelikož když opětně pohlédl do králíkoterárka byl tam zajíček plus jeden navíc. To je běžná magie všech zverimexů.

Chlupáček zvedl čumáček ve svém novém železném vězení, leč v jeho zaječí mysli se nic neurodilo, neboť Chlupáček nebyl obdařen nadzaječí inteligencí a tak si ani nic inteligentního nemyslel, nevěda (pouze tuše) že spadl do spárů velikonoční sekty a že mu jde o život a měl by se co nejrychleji vypaklíčovat a zdrhnout. Bohužel i s úrovní vylamování zámků byl Chlupáček hoden nuly. Chlupáček nepatřil mezi nejbystřejší, ani mezi nejsilnější, Chlupáček byl prostě Chlupáček sledující ze zadního sedadla s vyděšeným zaječím výrazem cestu ke své popravě v troubě.

Tím že byl Chlupáček trouba nebyl hoden mluvy, ale neřekl tím pádem ani jediného hloupého slova (koukám se na tebe knižní Arťome!), tím jeho osobnostní kredit značně stoupl a byl focen do časopisů (ještě než byl unesen) jako byť zádumčivá, ale duchaplná osobnost, kde v posledním čísle se psalo i o velikonočních vrahokráličích zvycích.

V jedné z bankovních hal bankovních dómů seděla Sobinka (óóó), její finanční situace se od posledního setkání s liščí Karkulkou značně naklonila a rozhodla se proto k radikálnímu řešení. Vykrade banku! Proto si omotala hadrem soboroží, aby ji nikdo nepoznal. Zatímco nástěnné hodiny se pomalu na ručičkách přesouvaly k zavíračce. Sobinka ledabyle listovala v Zaječím ekonomickém kaleidoskopu, až došla k rubrice Top 10 nejduchaplnějších zajíčků, kde na prvním místě pózoval Chlupáček.

Sobinka posléze vstala rozvážně k přepážkovému okénku. Byla to zcela běžná přepážka, paní pracovnice tam seděla v helmě, neprůstřelné vestě, v koutku úst doutník a s kvérem za pasem, kryjíc se za pytli s pískem, u nohou měla bedny s granátama a dynamitem. Na stole pak měla granátomet a kulomet, tudíž logicky neprůstřelných skel nebylo potřeba. Sobinka měla malou dámskou bambitku ukrytou v sobokabelce. Sobinka došla k běžné přepážce jenom naprázdno polkla a rozhodla se, že se raději oběsí na půdě, kde jak víme se krásně věší.

Všechno kvetlo, květinky byly barevné jako velikonoční vajíčka a taktéž ani fauna nelenila, za každým keříkem se kopulovalo, až na Sobinku (a několik dalších zoufalců), která šla s provazem na krku při okraji silnice hledající tu půdu kde se krásně věší, ale dosud ji nikdo nebyl schopen poradit, pouze slyšela jakési zmatené blekotání o blázincích, nebo co.

Když tu se kolem vražednou rychlostí (asi 28 km/h) přeřítil jeden z těch silničních nesmyslů, kvůli nimž se lidé vzdali do té doby nejpopulárnějšího a nejvěrnějšího přepravně domácího mazlíka, totiž koně. Sobinka v záchvatu geniality stačila zahlédnout Chlupáčka! Evidentně unášeného za účelem vraždy! To všechno Sobinka z takového minimžiku vyčetla.

Sobinka shodila provaz a sobí rychlostí (29,9 km/h) se jala stíhat únoskyni Chlupáčka, který byl jak již víme zádumčivě duchaplný, leč vystrašený seděl v bobcích hypnotizován pohledem únoskyně ve zpětném zrcátku do kterého nedokázal úpěnlivě vejrat. Po dostižení auta nabrala Sobinka rakvoauťák na soborohy a nechtěně ho shodila z útesu, který se příhodně zrovna objevil. Monstrum silnic se asi stokrát převrátilo, než dopadlo konečně až na dno útesu. Naštěstí Chlupáček byl v klícce připoután bezpečnostním pásem a tak se mu v klícce poskakující po celém autě během pádu nic nestalo.

Vyděšená Sobinka seskákala za chlupáčkem, nadsobí rychlostí vyrvala dveře, našla Chlupáčka zapadlého kdesi pod sedadlem. Po té co ho ještě bezpečnostně vypoutala a otevřela klícku přitiskla totálně zeblitého Chlupáčka k sobě, kterému se kromě psychické újmy nekonečně děsuplným pádem vůbec nic vlastně nestalo. Leč Chlupáček při pádu ani jednou statečně nekřičel, protože nebyl obdařen křičícími hlasivkami.

Pod útesem se nacházelo městečko ve kterém Sobinka za svůj statečný čin zachránění Chlupáčka dostala od starosty barák, jelikož Chlupáčka znal odebíraje Zaječí ekonomický kaleidoskop a tak si považoval za čest, že mohl pro Sobinku a Chlupáčka něco udělat. Ze zádumčivého (leč duchaplného) Chlupáčkova mlčení usoudila Sobinka, že se Chlupáček cítí poněkud traumatizován nechala ho docházet na zelnoterapie, kde za spořádání zeleninky byl slečnou terapeutkou (která se mimochodem do Chlupáčka jako slavné osobnosti zakoukala) terapeuován.


23 názorů

Aru
16. 10. 2022
Dát tip blacksabbath

bude, bude iví a bude to šílený, leč překvapující rozstřel, jak se říká v soutěžních pořadech :D

díky ;)


Chlupáček je Chlupáček :)).....bude se určo pokračovat:-))))))


Aru
15. 10. 2022
Dát tip

mě a zklamat Philíku? nemožné! čest králičí pámatce! :D

"zde padl většině neznámý králíček za ideály, jež jsme sice neznali, leč v naších srdcích navždy..., navždy dokud mysl nezšeří se" :D:D

ó to chápu Philíku ;)


Philogyny
15. 10. 2022
Dát tip

Aru, asi tě zklamu. My je zrušili, ale až po té, co skoro všechny dostala Frýda. Je to šelma. Něldy se mi nechce mluvit.  :) 


Philogyny
15. 10. 2022
Dát tip

Aru, asi tě zklamu. My je zrušili, ale až po té, co skoro všechny dostala Frýda. Je to šelma. Něldy se mi nechce mluvit.  :) 


Aru
15. 10. 2022
Dát tip

přesně Philíku, králíčci se nejí :D


Aru
15. 10. 2022
Dát tip

jak chceš, Goro, jak chceš, já si nechám své mlžné přístavy a ty své dómy ;))


Philogyny
15. 10. 2022
Dát tip

Já už kdysi někde psala. V březnu došla do zverimexu Chtěla pro vnučku králíčka, Byl tam. Paní mi řekla, že ho chtěl pán jako krmivo pro hada, řekla mu, že je zadaný. Zná mne už roky, zná moje psy a já toho jejího, Králíček je doma i s klecí a má výběh. Celou chalupu. Včera mi poslala dcera fotku vnuků. Jeden má Aličku /týraná psice, miluje moje koláčky, mimochodem/  a druhý králíčka. Vím. Všechno je v pořádku. 


Gora
15. 10. 2022
Dát tip

Vzala jsem to od začátku / námětu a s křesťanstvím to nemá co dělat, Aru, pleteš se, jde mi jen o příběh.


Aru
15. 10. 2022
Dát tip

Kočkodánku a kdo tě nutí to poslouchat, Zuzka? ;D


Aru
15. 10. 2022
Dát tip

ale o tom jsi Goro vůbec prvním komentáři nepsala, nýbrž ti vadilo, že jsem se nedržel obvyklého smyslu velikonoc a vymyslel smysl vlastní, kdyby ti vadilo co teď píšeš nenapsala bys to hned rovnou?

vím moc dobře, že ti vadí, že jsem šáhnul na křesťanský svátek a předělal si ho, to je to oč tu běží, kdybych napsal fádní příběh, ale šel křesťanským principům na ruku, tipy a výběry by se mi jen hrnuly a všichni by byli spokojení, vím jak to chodí ;)


Kočkodan
15. 10. 2022
Dát tip

Chlupáček a traumatizován? Ve srovnání s mým psychickým stavem po dočtení tvého dílka prožívá Lepus vyslovenou euforii... ;-)


Gora
15. 10. 2022
Dát tip

Aru, naopak - postavička Chlupáčka  je dobrá, jen věnovat dílku víc péče, mně se líbí například povahové charakteristiky, kterými jsi Ch. počastoval. Fantazii bych nezaměňovala s neukázněným psaním, nedbalým slohem atd.


Andreina
15. 10. 2022
Dát tip

Budu se těšit, jen se to snaž stihnout do začátku listopadu.


Aru
15. 10. 2022
Dát tip

já si počkám příští rok na ten tanec :D

Chlupáček je Chlupáček :))

ale už mám první nástřel rozšíření Chlupáčkova příběhu, kde se něco rozmotá, i když spoustu toho se zase zamotá :D


Andreina
15. 10. 2022
Dát tip

Chudák Zajíc spravedlivý, i ta holka s váhami a mečem z té hrůzy kolem oslepla. Myslíš, že takový křehký chlupáček dokáže vydržet nápor lidských zákonů, které až příliš často nemají se spravedlností nic společého?


Aru
15. 10. 2022
Dát tip

Chlupáček se nejíííí :D

je na to příliš roztomiloučký :))

ale Andreino, vždyť jsou velikonoce už za pár měsíců, to uteče a hádej kdo na jaře převezme čínské žezlo ve zvěrokruhu? zajíc spravedlivý ;)


Andreina
15. 10. 2022
Dát tip

Taky mám domácího mazlíčka velkého bílého žraloka a věř nebo nevěř, fakt nám to klape. Také jsem jednou trávila týden v chatě s taipanem velkým. Doporučuji všem místo hlídacího psa. Ale vraťme se k Chlupáčkovi a podzimním Velikonocům (ostatně, kdy jindy by měli být, že?). Mohu Ti říct, že Chlupáček mi je v povídce vcelku sympatická bytost už proto, že by byl dobrým pidizákuskem pro mého žraločího miláčka nebo vydatným obědem pro taipánka. 


Aru
15. 10. 2022
Dát tip

máš pravdu Goro, samotné jádro příběhu je postaveno na prknech absurdna a nezkrocené fantazii, chápu proč se ti to nelíbí, ale je to moje tradiční parketa snad ve všech příbězích


Gora
15. 10. 2022
Dát tip

Aru, ty míváš dobré nápady, co se pohádek a podobných příběhů týká.

Chlupáček je jedním z nich, ale, jak podotkla už Evži, s Velikonocemi nemá zabíjení zajíčků co dělat, naopak. Proto není třeba Chlupáčka zachraňovat a logika této pohádky - ani pohádky by ji neměly postrádat - je tím pádem v háji. Byly by to dvě moderní pohádky, jedna o zajíci, druhá o přepadení banky, ale chtělo by ještě se jim věnovat!

Nicméně hezké momenty a trefné charakteristiky tu máš, např. vtipné: za okamžik putoval do železně přepravního zařízení, zvaného ledabyle klícka NEBO:

Byla to zcela běžná přepážka, paní pracovnice tam seděla v helmě, neprůstřelné vestě, v koutku úst doutník a s kvérem za pasem, kryjíc se za pytli s pískem, u nohou měla bedny s granátama a dynamitem.


Aru
15. 10. 2022
Dát tip

ano smí, pokud to není nějaká slavná slípka s rodokmenem, pak je to považováno za vraždu, kterou je nutno neprodleně nahlásit na nejbližším oddělení policie :D

díky Evži ;)


To jsem ráda, že to Chlupáček přežil. Hned je ten den hezčí. My o Velikonocích máme většinou kuře. To se snad smí sníst s nádivkou?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru