Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHřeješ
Autor
MAJKL65
Podzim je ve větvích a v listí hoří
koberec barevný na zemi leží
spirály opadů sloupoví tvoří
co listů spadalo tolik je věží.
A my jen jdeme, cítíme vůní
hřeješ mě dlaní jak malým ohněm
a ze svých očí hlubokých tůní
házíš mi kruhů záchranných pohled.
To naše stíny k sobě se tisknou
až v jeden splynou, když tiše líbáš
a rty mé spálíš ve zkratu jiskrou
jako když Morseův klíč cosi zpívá.
Všechna ta SOS i dobré zprávy
jazyk můj obálku úst k sobě lepí
a stébla našich těl jsou z modré trávy
a hvězdy na nebi ostré jak střepy.
2 názory
Nelze říci, že bych z autorovy zřetelně písňové produkce byla kdy výrazněji nadšena, spíše naopak, jiný vkus, nicméně nutno připustit, že zrovna dvojice jak malým ohněm / záchranných pohled je zjednodušeně řečeno pětislabičnou asonancí. Líbáš/zpívá potom dvouslabičnou.
Ve Tvém případě je velký rozdíl mezi poezií psanou volným veršem, a mezi vázanou. Ve volném verši se umíš odvázat, tvoříš originální obraty, má to náboj.
U vázaného verše je to mdlé. Často se uchyluješ k otřepaným veršům (tvoří, hoří, leží, věží), jindy se Ti to jaksi nerýmuje: Ohněm x pohled, líbáš x zpívá.
Pravděpodobněji zde sklouzáváš ke kýčovitému vyjádření a k póze, k povrchnosti bez většího náboje. Je to škoda.
Doporučuji Ti verš volný - v něm dokážeš říct mnohé...