Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

láska na celý život

05. 06. 2002
3
0
1591
Autor
cream

opět jeden příběh z Juanova depresivního života ...

Juan seděl sám v zastrčeným baru, do kterého chodila jen ta nejhorší sebranka. Zíral na dvojitou vodku, která stála před ním. Toho večera to nebyla první ani druhá sklenka. Obrátil ji do sebe. Dál tiše seděl a nevnímal dění v místnosti. Jen zamyšleně hleděl před sebe.

Vzpomínal na svou krásnou ženu. Do hlavy se mu stále vtírala jedna vzpomínka. Bylo teplé červnové odpoledne. Vyrazili si užívat krásného dne. Joan připravila chlebíčky s krocaním masem a čerstvým salátem. Kousek za městem zabočili na prašnou polní cestu, která je zavedla k místu, odkud byl nádherný výhled do krajiny. Sedli si do stínu starého stromu, tráva byla příjemně vlažná a voňavá. Joan se opřela o strom a Juan si položil hlavu do jejího klína a hleděli na sebe. Dívál se do jejích modrých očí a ona mu pohled stejně upřímně oplácela. Hodina pro ně byla okamžikem a sekundy věčností. Ani si nevšimli, že pozdní odpoledne se pomalu přehouplo v podvečer.

“Dáte si ještě jednou?” Juan sebou trhl. Kývl na barmana a ten vyměnil sklenice.

Když se jeho mysl opět začínala nořit do vzpomínek, vytrhl ho náhlý rozruch. Otočil se aby zjistil co se děje.

Do baru právě vstoupila mladá žena. Měla upravené blond vlasy, béžový svetřík, který nechával vyniknout všechny křivky horní poloviny jejího těla. Od minisukně dolu pokračovaly dlouhé, štíhlé nohy, takové nohy pro které by většin přítomných chlapů byla ochotna vraždit. V náručí držela kabelku a jeden sandál na podpatku.

Bosýma nohama kráčela po špinavé podlaze. Rychlým elegantním krokem mířila k volné barové židli vedle Juana. Juan už byl znovu ponořený do svých vzpomínek.

“Mohu přisednout?”

“Co..? Eh… Jistě.” Juanovi opět chvilku trvalo než se vzpamatoval. “Můžu vás na něco pozvat?”

“Ano. Gin a Tonik. Dík?” Nejistě se na něho usmála.

Chvíli vedle sebe jen mlčky seděli. Když vypila obsah sklenice, rozhodla se že Juanovy jeho laskavost vrátí. “Jmenuji se Lou Ann. Co pijete?”

“Vodku. Těší mě, Juan Salvatore.”

Žena objednala další dva drinky. “Co děláte tak pozdě na místě jako je tohle?” zeptal se Juan

Pokrčila rameny.

“Předpokládám, že jste si všimla že sem zrovna moc nezapadnete.” Juan si prohrábl svoje mastné špinavě blond vlasy.

“Už to tak bude.” Barman před ně postavil jejich pití. “Ale jsou i horší místa.” Rozhlédla se kolem sebe.

Opět chvíli mlčeli.

“Slyšel jste dnes zprávy?” Lou Ann se snažila prolomit mlčení. “Cele to na mě působí strašně depresivně.”

“Co…?” Zareagoval “Ne! Promiňte, co je depresivní?”

“Všechno tady kolem …”

Nějakou se bavili o počasí, politice, výsledcích poháru. Nakonec začala vyprávět svůj příběh …

Lou Ann si Tonyho Despozita vzala krátce po maturitě. Chtěla konečně vypadnout z domu a Tony vypadal docela mile, měl dům, měl peníze a tvrdil že ji miluje. Všechno ji vycházelo jak nejlíp si dokázala představit. Ke zlomu došlo hned po svatbě. O líbánkách se Tony opil v kasinu. Když mu to Lou Ann druhý den vyčetla, zmlátil ji tak, že týden nemohla mezi lidi. Na nějaký čas se všechno uklidnilo. Tony jí řekl, že ho to mrzí a ona mu věřila.

Jednou přišel Tony domů úplně namol. Lou Ann ho čekala dlouho do noci, ale nakonec si šla lehnout. Tony vrazil do ložnice, shodil ze sebe šaty a lehl si na postel. Naklonil se nad Lou Ann a chtěl ji políbit. Odstčila ho, zápach z jeho úst byl nesnesitelný. Tony, jehož touha byla značně posílená alkoholem, se rozčílil několikrát ji udeřil do obličeje a znásilnil ji. Ráno když si prohlížela tvář v zrcadle, přišel k ní Tony. Přitiskl zezadu k ní a pošeptal jí do ucha, že jestli to někomu řekne, tak ji zabije. Od té událostí žila Lou Ann ve stálém strachu. Tony ji samotnou nikam nepouštěl a ona trávila celé dny v jeho domě.

Nakonec se odhodlala k útěku. Naplánovala to jednoduše. Ještě jednou přežije sex s Tonym. Až usne po svým výkonu, na který byl vždycky strašně hrdý, vyplíží se z ložnice a uteče. Všechno ji vycházelo. Až dole v hale srazila vázu. Rychle za sebou zabouchla dveře a rozběhla se po ulici. Obout se nestihla. Chytla první boty který ji přišli pod ruku a vyběhla ven bosá.

Tonyho hluk v domě probudil. Když zjistil, že leží v posteli sám, všechno mu došlo. Natáhl na sebe kalhoty a rozběhl se do přízemí. Počkej ty couro! Tohle si vypiješ! Bručel si pro sebe. Zvedl sluchátko telefonu a zmáčkl několik tlačítek.

Lou Ann běžela ulicí. Když doběhla na křižovatku, zahnula na hlavní. Všimla si světla, které se blížilo k ní. Postavila se doprostřed silnice a zvedla ruce nad hlavu, připravená uskočit, kdyby si ji řidič nevšimnul. Zastavil na poslední chvíli. Lou Ann se naklonila k okénku.

“Můžete mě kousek svézt?”

“Jistě?” Řidič se natáhl ke dveřím spolujezdce, aby jí otevřel. Vklouzla na sedadlo. Auto se znovu rozjelo. “Kam to bude?”

Lou Ann dlouho neodpovídala. Nakonec z ní vypadlo: “Kamkoliv, hlavně odsud!”

Dívala se na muže za volantem. Starší plešatý tlusťoch, který byl cítit potem.

“No slečinko co se s váma stalo?” Žádná odpověď. “Pronásleduje vás někdo?” Zase nic.

Lou Ann se dívala na ulici. “Zastavte! Prosím vás, zastavte! Bude mi to stačit.”

“No když jinak nedáte.” Muž sešlápl brzdu a auto zastavilo.

Lou Ann vyskočila z auta. Muž se podíval na místo kde seděla. Upadl ji jeden sandál. Muž ho zvedl, usmál se a přiložil si ho k obličeji. Zhluboka se nadechl a políbil hladkou kůži. Naklonil se k přihrádce na palubní desce a svou kořist tam schoval. Zařadil, sešlápl plyn a odjel.

Lou Ann se rozhlédla. Nad ní slabě poblikávala pouliční lampa, do které vytrvale narážely dvě můry. Kousek dál se v hromadě odpadků válel bezdomovec a pil něco z láhve zabalené do novinového papíru. Obešla ho velkým obloukem. Chodník jí studil do nohou a tak se sehnula, aby se obula. Bohužel polovinu páru svých sandálků ztratila. Šla tedy dál bosá ulicí. Občas nahlédla do tmy některé z bočních uliček a chvatně přidala do kroku. Byla unavená a tak se rozhodla, že se zastaví. Špinavé dveře a ušmudlané sklo s nápisem Haway Bar ji odrazovaly. Přesto se odhodlala vstoupit.

Teď seděla uvnitř. Popíjela laciný kafe a svěřovala se svému novému příteli. V tom do baru vešli dva muži. Zastavili se přibližně v polovině vzdálenosti mezi vstupními dveřmi a barem.

Menší z dvojice měl hladce oholenou hlavu, pearcing v obočí v nose a v pravém i levém uchu. Na sobě měl lesklé černé tričko a tmavé kalhoty. Jeho kanady byly zablácené a kousky zaschlého bláta z nich odpadávaly na podlahu. Druhý muž byl o něco vyšší. Na obličej mu vrhal stín široký klobouk. Ve vypasované košili a vysokých botách se špičkou, kterou by rozdrtil švába v rohu místnosti, vypadal jako frajírek od rodea.

Muži si ženy všimly hned po prvním obhlédnutí společnosti v podniku.

Když je Lou Ann zpozorovala, naklonila se k Juanovi a začala ho vášnivě líbat. Doufala že ji ještě neobjevili.

Juan nevěděl co se děje. Než si vše stačil srovnat větší z mužů ho chytil za límec jeho kabátu a škubl s ním tak, že musel seskočit z barové stoličky.

“Pan D. nemá rád když se jeho děvče baví s cizíma lidma!” Zavrčel kovboj.

“Nech ho ty parchante!” zapištěla Lou Ann a udeřila ho pěstí do hrudi.

Kovboj se na ni jen usmál a znovu se otočil k Juanovi: “Nechtěl bych a sis něco špatně vyložil!”

Juan se mu vyškubl: “Půjdeme ven! Nechcete to tu přece Martymu moc zaneřádit”

Jakmile vyšli na ulici, kovboj se okamžitě ohnal po Juanovy. Ten jeho ránu zkušeně vykryl a vzápětí ho udeřil pěstí do břicha. Když kovboj sklonil, kopl ho kolenem do hlavy a kovboj se odpotácel stranou. Plešoun zatím stál v pozadí, teď vyrazil proti Juanovy. Vykopl nohu vysoko do vzduchu. Juan ji zachytil, škubnul a otočil s mužem o sto osmdesát stupňů. Ten zůstal ležet na zemi. V ten moment chytil kovboj Juana za krk. Juan se snažil dostat z jeho sevření. Byl tím tak zaměstnán, že si nevšiml jak druhý muž vstává. Z popelnice vytáhl těžkou láhev z tlustého skla a jedním úderem Juana zbavil vědomí.

Juana se probudil a jediné co vnímal byla šílená bolest hlavy. Chvíli si nemohl uvědomit co se stalo. Když si vzpomněl, vyhrabal se z hromady odpadků, na kterých ležel a vrátil se do baru. Rozhlédl se, ale Lou Ann nikde neviděl. Obešel několik ožralců, ale žádný z nich o ničem nevěděl.

Otočil se k barmanovi, který právě utíral podlahu. “Kde je?”

“Kdo?”

“Ta žena! Blondýna!”

“Juane, měl bys jít domů. Dnes už máš dost, nejspíš jsi venku spadl, praštil ses do hlavy a něco se ti zdálo.”

“Ne! Nic se mi nezdálo! Byla tady!”

“Zapomeň na dnešní večer.”

Juan se otočil a odešel domů s pocitem, že něco není v pořádku.

Druhý den, hned jak se vzbudil, zajel na hřbitov. Sklonil k malému náhrobku a položil na zem jednu rudou růži. Do kusu kamene zde bylo vytesané jméno Joan Salvatore. Stál dlouho nad hrobem své ženy. Dlouho vzpomínal na krásné chvíle, které spolu strávili.

Lou Ann se vrátila k manželovi. Tony se ji omluvil, řekl, že ji nadevše miluje a že si bez ní nedokáže představit život. Nějaký čas zase bude šťastná.


Seregil
11. 09. 2002
Dát tip
Unikající souvislosti..... jinak to jde...

Dabi
27. 07. 2002
Dát tip
Líbí se mi:o) Můj upřímný t*

Deltex
06. 06. 2002
Dát tip
*

dost dobrý*/

zirafka
06. 06. 2002
Dát tip
zezacatku se to hezky rozjelo, ale ten konec...

Katerina
05. 06. 2002
Dát tip
chvilema se nelogicky meni perspektiva: treba Lou Ann vypravi a pritom se dozvidame veci, ktere nemohla vypravet ona, aspon mi to tak pripada bude to pokracovat??

clovrdik
05. 06. 2002
Dát tip
no, asi jako Katerina, ale jinak dobrý :-) bude to pokračovat ? - to je dobrá otázka ... zařazuju do klubu

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru