Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Proces 4

25. 10. 2022
1
2
141
Autor
Kate3

Hermiona snad nezapomněla, že má tu čest s nejlepším nitrozpytcem současnosti...

11 dní do procesu

„Tak jak to jde?“ zeptala se Ginny a posadila se vedle ní na gauč v obývacím pokoji. Bylo příjemné listopadové ráno. Chladné, ale hezké.

„Jako se Snapem. Chvíli fajn, pak nenávist.“ Pronesla s úsměvem a nezvedla oči od sepisování seznamu otázek, které chce profesorovi položit.

„Obdivuju tě, že tam chodíš. Já bych to asi nedala.“

„Člověk zvládne mnohem víc, než si myslí.“ Odpověděla znovu automaticky, ale myšlenkami byla stále v té odporné cele.

„Takže už tě sbalil?“ Rýpla si do ní rusovlasá mladá žena, ale její kamarádka nereagovala. „Omotal si tě okolo prstu?“

„Hmmm,“ protáhla zamyšleně. „Jo, asi jo. Zítra,“ zamumlala nepřítomně.

„Ty mě vůbec neposloucháš.“ Šťouchla do jejího ramene a Hermiona se na ni konečně podívala. Chvíli ještě bloudila očima v těch Ginniných, ale pak se vzpamatovala.

„Cože? Promiň. Co jsi říkala?“

„Jestli už tě Snape sbalil,“ zopakovala pobaveně nejmladší Weasleyová.

„Ale dej mi pokoj.“ Mávla Hermiona rukou a vstala. „Musím jít. Čeká mě dlouhý den.“

Zvuk klapajících podpatků se rozléhal po uzavřeném dvoře, který byl obehnán ze tří stran kamennými zdmi. Nevěděla proč, ale vyšší boty jí přidávaly na sebevědomí, ač vždycky upřednostňovala spíše pohodlné tenisky. Nyní ale měla pocit, že se Snapem bude více sebejistoty potřebovat.

„Dobré dopoledne,“ pozdravila ho vesele, když vklouzla do jeho cely. „Vyspal jste se dobře?“

„Vy už jste tady zase,“ ozvalo se nevrle z lůžka. „Nejradši bych vám za ty směšné otázky udělil školní trest.“

„Tak to je smůla, že už nemůžete,“ odpověděla se sarkastickým podtónem. Bavilo ji ho provokovat. „Přinesla jsem vám posilňující lektvar.“ Natáhla k němu ruku s lahvičkou, ale on se po ní ohnal a flakonek s tekutinou se rozbil o zeď. „Omlouvám se, profesore, ale někdy jste fakt idiot.“ Bezhůlkovou magií vyslala na lahvičku opravující kouzlo a ta jí přilétla zpět do dlaně. „Pijte, nebo udělím nějaký trest já vám.“ Napřáhla znovu ruku a nyní k ní ze tmy neochotně vystřelila chladná hubená dlaň a Snape lektvar vypil. „Lepší?“ zeptala se nakonec.

„S čím jste mě přišla otravovat dnes?“ Dostalo se jí místo normální odpovědi otráveného odbytí.

„Výborně, takže rovnou k věci. To se mi líbí.“ Sedla si vedle něho a vytáhla si blok s poznámkami. „Potřebuji, abyste mi řekl o všech situacích, kdy jste Harrymu, mě a Ronovi pomáhal. Anebo komukoliv jinému.“

„Nechci s vámi mluvit,“ odpověděl téměř neslyšně, ale z jeho tónu poznala, že odmítá jakoukoliv debatu.

„To je mi líto, ale budete muset. Pokud se chcete zachránit.“

„Nic nemusím.“ Trval si na svém.

„Byl byste ochotný vpustit mě do vaší hlavy a ukázat mi vzpomínky na ta léta v Bradavicích?“

Chvíli bylo ticho. Přemýšlel. „Dobře,“ pronesl nakonec a posadil se. Jeho lůžko podivně zaskřípalo.

„Legilimens,“ pronesla Hermiona o pár vteřin později a všimla si drobného úšklebku, který se objevil na jeho tváři těsně před tím, než vstoupila do jeho myšlenek.

Objevila se ve třídě plné dětí. Její spolužáci. Viděla malého Harryho a Rona. Seamuse a Nevilla. Vzpomínala si na ten den. Byl to druhý ročník. Hodina lektvarů. Něco tu ale nesedělo. Místo, aby scénu pozorovala jakoby zpovzdálí, jak bylo při nitrozpytu běžné, přímo se jí účastnila. Seděla sama v přední lavici a do učebny právě svižným krokem přišel profesor Snape. Byl mladší, než ho znala nyní. Jeho pohyby byly dravé a vyjadřování přísné a urážlivé vůči všem, kteří spočinuli pohledem někde jinde, než na něm samotném a jejichž vzpomínky se zaběhly k letním prázdninám.

„A teď přidáte pět rybích šupin,“ pronesl profesor soustředěně. „Nevím, jestli jste slepý nebo hluchý, Longbottome, ale to, co držíte v ruce, není šupina. Probuďte se, vy hlupáku!“ Udeřil Nevillovi do lavice a ten nadskočil leknutím tak vysoko, že převrhl svůj vařící kotlík přímo na podlahu. „Ven! Hned!“ Snape nekřičel. Pečlivě odděloval slova od sebe, což působilo ještě děsivěji. Pak zasyčel několik dalších slov a malý Neville se slzami v očích utekl pryč z učebny. Profesor několika mávnutími hůlky uklidil nepořádek na zemi i na lavici. „Jestli ještě někdo pokazí jediný lektvar jako pan Longbottom, udělám z něho dvouhlavou stonožku! S jednou hlavou na každé straně těla.“

„Už jsem skoro zapomněla, jak moc děsivý mizera jste byl. Vaše učební metody jsou opravdu příšerné.“ Pomyslela si Hermiona v duchu.

„Byl? Neříkejte,“ ušlíbl se Snape v její hlavě. Trhla sebou. Zvláštně nepříjemný pocit, když vám někdo mluvil ve vlastním mozku.

„Vypadněte z mých myšlenek, profesore!“

Ten se ale akorát uchechtl. „Ale to jste přece vy, která se nacházíte v mé hlavě. Moje hlava, moje pravidla. Budete sledovat, co vám ukážu.“ Hermiona na okamžik zalitovala, že se chtěla podívat do vzpomínek nejlepšího nitrozpytce současnosti. Zatlačila na Severusovy mentální obrany, aby se dostala dál, hlouběji, tam, kam chtěla, ale nepodařilo se jí to. „Kdepak, slečno Grangerová, takhle to nefunguje. Poslouchejte a dívejte se.“ Ozvalo se ještě posměšně a pak se scéna změnila. Spolužáci zmizeli a ona seděla v lavici jako předtím. Teď už jí ale nebylo dvanáct, ale byla ve věku, ve kterém je nyní. Ještě ne zcela dospělá podle kouzelnických zákonů, ale byla dostatečně vyspělá na to, co se jí Snape právě pokusil ukázat.

„Ale tohle se nikdy nestalo, profesore.“ Bránila se té vzpomínce, jak jen mohla.

„Snad jste si nemyslela, že vám budu ukazovat jen to, co se doopravdy událo. Ale no tak, přece nejste tak naivní.“ Jeho hlas zněl sametově a přibližoval se. Ona seděla zády k němu, ale věty, které líně převaloval v ústech, jí způsobovaly husí kůži. Stál nad ní, ale ona se nedokázala otočit a vzhlédnout k němu. Položil jí ruku na rameno.

„Nesahejte na mě!“ Zvýšila hlas, ale stále jí nebylo umožněno se na něj podívat. Zírala před sebe a nějaká neviditelná síla jí zabraňovala pohnout svaly na krku, aby se k němu otočila.

„Už se mě konečně bojíte?“ Zavrněl těsně u jejího ucha a jeho dech ji pošimral na zátylku. Chlupy na šíji jí vstávaly z jeho chladivého výdechu. Ale ne hrůzou. Vzrušením.

„Nikdy,“ řekla neústupně. „Pusťte mě odsud.“

Snape se jen zasmál. „Ale, ale... Už byste chtěla utéct? To mi nezní jako statečná Potterova kamarádka.“ Jeho dlaň putovala kolem jejího krku, který jemně promasíroval, zpátky k jejímu levému rameni a dále až k loketnímu kloubu. Poté svou ruku přitiskl na její záda a krouživými pohyby přejížděl přes páteř. Konečně se jí uvolnil krk a ona k němu otočila svůj pohled.

„Co to krucinál děláte?!“ Uhodila na něj, ale teď zase nemohla vstát ze židle. Napřáhla pravou ruku a chtěla mu dát facku. On ji však zachytil a políbil.

„To, co jsem chtěl udělat už hodně dlouho,“ zašeptal jí znovu do ucha. „Naposledy, když jste přišla v těch botách na podpatku a vašem kabátku.“

Hermioně stoupala růž do tváří. Pak ale zatřásla hlavou. „A kdy k tomu došlo? K těmhle vašim představám. Nebudu obhajovat pedofila! To ať vás klidně uškvaří Avadou!“ Šlehla po něm nakvašeně.

To evidentně zasáhlo své místo, protože se Severus narovnal a spustil své ruce podél těla. „Běžte,“ přikázal a v tom okamžiku vypadla z jeho hlavy.

Seděla vedle něj na posteli. Ve chvíli, kdy se jí přestala podlaha točit před očima, urychleně vstala a dvěma kroky překonala místnost a zabouchala na dveře. „Jste odporný bastard! Takhle mě držet ve vašich myšlenkách!“

„To vy jste tam mermomocí chtěla,“ odpověděl bezvýrazně. Hermiona vyběhla z jeho cely. Byla vystrašená, ale zároveň se musela dát nějak do pořádku. Před vstupní branou do azkabanské pevnosti se rychle přemístila před Weasleyovic dům a vyběhla schody do patra. Vběhla do koupelny, servala ze sebe oblečení a ve sprše na sebe pustila ledovou vodu. Potřebovala se zchladit. Musela ze sebe smýt Snapeovy horké doteky, i když k nim došlo pouze v myšlenkách. Okamžitě. Nevyhnutelně. Zoufale. Přála si smýt také touhu, která se jí zmocňovala v jeho přítomnosti stále víc a víc. Touhu, kterou přestávala mít pod kontrolou.


2 názory

Kate3
25. 10. 2022
Dát tip

Děkuju, snažila jsem se. :) 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru