Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

čekání

Výběr: Radovan Jiří Voříšek, Gora
27. 10. 2022
24
18
551
Autor
Zuzulinka

úvozem ráno přišla smrt
jen myši rázným krokem
polekané   
domáhaly se z posledního
                                života

 

nicota
v mlze po kotníky
ofačovaná mrazem
hnala se srázem
nenávratně dolů

 

k poledni   přeci jen ale
prst slunce píchl do topolů

do jehel bez ucha

divná to předtucha
už dávno nebýt mezi svými
tudy provlékla se
jak ztrouchnivělou trávou
nedozrálé ostružiny na keři

 

zas         jako každý rok
tu na ni čekám

až po kolena
v zlatě        v krvi

 

jen...   kdo mi tohle uvěří?


18 názorů

lawenderr
28. 10. 2022
Dát tip Gora

něco na ní je ... možná ta smrt:)


Zuzulinka
27. 10. 2022
Dát tip

Theo - když se člověk vrátí do toho světak, ono to do něj zase vleze:-) já se už leta nikde moc nevypravuji, mezi básníky... a teď, co jsem se zase vypravovat začala - tak je to inspirující... jestli je to dobře, to ještě tak úplně nevím...

jinak všem moc děkuji, za tipy i za výběry, za hezká slova, vážím si jich velmi

 


Jsem moc ráda, že se ti zase slétají můzy a já si pak můžu přečíst tak krásnou a jemnou poezii! Umíš to se slovy, umíš to s emocemi :) 


krásné....velmi krásné*/****************************************


morales
27. 10. 2022
Dát tip

Krásne. Veľmi krásne.


Markel
27. 10. 2022
Dát tip

krásný úvoz mám doma na obrázku, nádherné verše *


Zuzulinka
27. 10. 2022
Dát tip Gora

to úplně a zcela bez výhrad chápu, komunisti neměli a někteří  rádoby zemědělci ani nyní k těmto věcem nemají úctu... Radovane


Když jézéďáci zaorali úvozovou cestu, kterou jsme chodívali mezi poli směrem k Bílému potoku, bylo mi blbě. 


Zuzulinka
27. 10. 2022
Dát tip

děkuji moc, přesně tak to bylo myšleno, včetně úvozu... mimochodem úvozy jako takové mě naprosto fascinují...


Logická struktura, organizuje verše v básni přesně. Podle mě je vrství tam, kde mají být. Dost často se v jiný básních ztrácím (i ve svých po nějaké době) a říkám si, tenhle verš by měl být později, a závěr zde je spíš začátkem. Zde ne. Tvé básni struktura poskytuje cosi jako rétorický tvar. Vlastně prózu básně. Děj se dá snadno parafrázovat, což ukazuje na děj smysluplný (navíc rámovaný časem) a ne jen na soubor pocitů. A vlastně tahle ústřední logika má za následek, že mě báseň o něčem přesvědčí a zároveň vyvolá poetický efekt. Vidím jej v tom, že z počátečního pocitu ohrožení – úvozem přichází smrt (úvoz zde vnímám jako mantinely cesty smrti, které nedovolí, aby mě minula), dojde putováním v čase básně k tomu, že takhle to je, tohle patří k životu a lze to vše přijmout i přes onu průvodní krev a bahno.


Zuzulinka
27. 10. 2022
Dát tip

děkuji moc za ta milá slova, vydání sbírky spustilo nějakou vlnu tvorby, až se sama podivuji...


Alenakar
27. 10. 2022
Dát tip

Mám moc ráda básně, které používají rým a rytmus neopakovatelným, osobitým způsobem. Tohle se ti moc podařilo. Dokážu se vžít do tvé hudby. Tip.


Gora
27. 10. 2022
Dát tip

Tvá poezie má skutečně až duchovní úroveň, postupně si pročítám tvoji sbírku a žasnu. Netušila jsem, že je /poezie, kterou tvoříš/ tak silná.

V této básni se mi první tři strofy jeví jako skvělé.


Zuzulinka
27. 10. 2022
Dát tip

... ano, má ho mít... tak to cítím i já... a je dobře, že i jiní, děkuji Ti za vhled


a2a2a
27. 10. 2022
Dát tip

Takové bývají nejnosnější, ačkoliv i jim je třeba dopřát doma čas ke zrání. Právě zde se ukazuje, že zatímco myslíš na barvy přírody, báseň má přesah, jak to svědčí o mém vnímání, má potenciál.


Zuzulinka
27. 10. 2022
Dát tip

děkuji Jiří, o tom vypuštění pouvažuji... je to asociace na barvy listí,  bez ní mi to přijde nějak neúplné... jinak napsáno dnes ráno během cca 5 minut... já se fakt někdy divím, odkud to chodí...


a2a2a
27. 10. 2022
Dát tip Radovan Jiří Voříšek

Nádherná, krásné verše ....domáhaly se z posledního života..., nicota v mlze pod kotníky... a všudypřítomné zrcadlení přírodou. Také A oceňuji i poslední sloku, která skvěle doplňuje verš ...divná to předtucha... Je to báseň, která nemůže být napsána bez jisté životní zralosti a současně bez výrazné schopnosti empatie. Také vložený vázaný verš a rytmus svědčí o formální vyspělosti autorky.

Jen, mohu-li, bych za sebe vypustil verš ...v zlatě...v krvi. Jednak, ač rozumím tomu cílenému kontrastu životních protipólů, přece jen verš s krví působí fatálně i doslovně, nemluvě o tom, že člověk zralý s větší šancí na moudrost vnímá spíše kokteil těchto pólů s vědomím, že život přece jen plyne především mezi hranami. Už verš ...až po kolena... je naprosto výmluvný.

Opravdu nádherná, dýchající i přes mou ryze subjektivní připomínku. A odkazuji na autorčinu sbírku Pozdní sběr, odkaz na její autorské stránce, takýchto básní tam najdete plno.

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru