Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 468 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Kapky rosy, část 10.
datum / id29.10.2022 / 536503Vytisknout |
autorRomanaN
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
zobrazeno35x
počet tipů1
v oblíbených0x
Kapky rosy, část 10.

 

V kanceláři se naše firemní párty probírala několik týdnů předem. Přijede na ni i spoustu lidí z poboček, čeká nás výborná večeře, venkovní fire show a soukromý koncert. Shodou okolností se večírek konal v hotelu, kam jsem nyní docházela na brigádu. Alespoň jednou budu hostem.

Zuzka byla doma s nemocnými dětmi a zatímco jsem odepisovala zákazníkovi na e-mail, přesunuly se Iva s Julií od rozhovoru ohledně večírku na zcela jiné téma.

Tonda říkal, že sem dneska přijede,“ oznamovala Julie.

Fakt? Tak to si ho konečně prohlídneme,“ těšila se Iva.

A koho?“ vložila jsem se do rozhovoru.

Překvapeně se na mě podívaly.

No přece novýho obchodního ředitele,“ informovala mě Iva, zatímco Julie zvedla telefonní hovor. „Copak o něm nevíš? Kromě večírku řeší celá firma právě jeho.“

Vzhledem k vytíženosti v práci a na brigádě a zbylému času vyhrazenému Jakubovi mi vše ostatní dost unikalo.

Je to syn pana Tichého, třicet šest let, žil pár let v zahraničí, prý v Anglii, a v lednu nastupuje k nám do firmy. Pan Jakub Tichý mladší,“ vykládala mi a výraznou rudou rtěnkou obkroužila rty.

Hrklo ve mně. Do prdele! No to snad ne?

Prej je fakt pěknej, jenže zadanej. Přesto jsem zvědavá, která ho sbalí první,“ povídala dál Iva, než i jí přišel hovor.

Zadanej? Hned jsem sáhla po mobilu a na síti vyhledala profil Jakuba Tichého. Musela jsem mít jistotu. Sakra! Je to on. Proč jsem si jeho příjmení nezjistila dřív, abych si mohla dohledat nějaké informace? To jsem se samou láskou tak zaslepila? Prolistovala jsem pár veřejných fotek s pohlednou blondýnkou. Hezký pár, Barbie a Ken. Já jsem tak blbá! Jak jsem si mohla myslet, že by tak hezkej mužskej byl volnej a chtěl být se mnou? Nesnáším sociální sítě! Nesnáším Jakuba! Nesnáším svojí tupost!

Julie do mě dloubla a rázně gestikulovala směrem ke kancelářím. Pohlédly jsme k chodbě a za sklem uviděly přicházet pana Tichého se synem. Polilo mě horko a v Juliině výrazu se značila otázka: to jako fakt? Ihned jsem jí dala znamení, ať mlčí. Ona jediná věděla, kdo přichází a já neměla nejmenší zájem o to, aby se rozkřiklo, že mám románek s novým obchodní ředitelem. Už slyším ty kecy od Ivči.

Mezi kolegyněmi se ozval šumivý povyk a já tam seděla s pootevřenou pusou neschopna slova, dokud po mě Iva nehodila víčko od propisky poté, co se otočila směrem, kam jsem se zadívala: „Co blbneš? Jo, je úžasnej, ale neciv na něj tak, vždyť si tě všimne.“

V tu chvíli se můj pohled setkal s Jakubovým. Nezdál se být překvapený. Rychle jsem poslechla Ivy pokyn a uhnula očima, naštěstí mi spadl hovor a já zaměřila pozornost na práci.

Samozřejmě, že nebyl překvapený. Řekla jsem mu, kde pracuju. A on se nepochlubil, že k nám bude v lednu nastupovat. Prevít jeden! „Měl jsem obchodní schůzku ve městě.“ A má přítelkyni! Kdo jinej by byla ta ženská ne fotkách? Manželka?! Proč jsem si nezjistila, kdo je? Proč jsem se s ním vůbec pouštěla do nějakýho „vztahu“? Vztahu? Vždyť spolu jen šukáme! Pár večeří a nemravných SMS k tomu, nic víc.

Oči jsem zaryla do obrazovky a nezvedla je ani když ti dva vešli do naší kanceláře, aby majitel představil Jakuba šéfce. Co budu dělat?

Julie věděla proč a i Iva si všimla, že nejsem ve své kůži. Vysvětlila jsem to nevolností a počítala každou minutu, abych se už mohla zvednout a odjet domů. Na práci jsem se nedokázala náležitě soustředit. Nevím, kdy z firmy odešel, ale při obědové pauze po něm nebyla téměř ani památka, až na to, že si o něm celý tým povídal.

 

Jak se domov blížil, sílil ve mně vztek, smutek a ponížení. Hotová katastrofa. Co teď? Má přítelkyni a budeme spolu pracovat v jedný firmě? On o tom věděl a nic neřekl? Proč? Co je to za hru? Co když se to provalí? Je to syn majitele. Ve výběru, kdo zůstane, vyhraje, vyhoděj mě. A ke všemu musí z nebe padat bílej sajrajt, kterej taje a přimrzá!

Jen co jsem vypnula motor, zastavil a zablokoval příjezdovou cestu off-road.

Co to má bejt?“ vyjela jsem na Jakuba hned, jak jsem vystoupila z auta. „Proč jsi mi neřekl, že u nás budeš ředitelem?“

Překvapen mým prudkým jednáním se na mě užasle zadíval, ale nic neřekl.

A navíc máš přítelkyni! Nebo je to manželka?“

Nejsem ženatý.“

Takže přítelkyně?“

Ano, ale…“

Žádný ale!“

Eliško, nech si to vysvětlit.“

Tady není nic k vysvětlování!“

Je! Taky mě to překvapilo, když jsem zjistil, kde pracuješ. Chtěl jsem to utnout, ale tak moc jsi mě okouzlila! Pak jsme se začali vídat a tys mi vyprávěla víc o svojí práci a já neměl pochyb, že se budeme od ledna potkávat na pracovišti. Budeme na sebe mít čas. Je to šílený, ale i skvělý! Vím, že tohle není vhodná situace ani pro jednoho z nás...“

To teda není! Máš přítelkyni!“

Eliško, já…“

Mlč, nechci už nic slyšet!“

Počkej, prosím!“

Vypadni!“

Eliško…“

Vypadni!“ Odstrčila jsem ho, zaběhla do domu, zamkla, svezla se na zem a rozbrečela se.

 

Den co den mi bylo těžko. Na hrudníku mě cosi svíralo, stoupalo to nahoru do krku, způsobovalo časté lehké klepání brady a hnalo slzy do očí. Myslím, že tu bolest zažil každý z vás a tak víte, o čem mluvím, že ano?

Nabádala jsem se, že můžu románek s Jakubem přejít se vztyčenou hlavou. Jo, to se hezky řekne, jenže srdce… S tím hloupým srdcem se za těch pár týdnů něco stalo, bylo nemocné a nechtělo fungovat podle instrukcí hlavy, trápilo mě.

Práci, ať už v proskleném akváriu se sluchátky, nebo v uniformě pokojské, jsem odváděla automaticky, jako robot, a v hloubi duše se děsila setkání s panem Tichým mladším, kterému však nebylo možné se vyhnout; brzké setkání hrozilo na obou místech. Svému strachu jsem přesto čelila. Co jiného jsem měla dělat? Skončit v zaměstnání i na brigádě, být bez příjmu a doufat, že se mi obratem naskytne nová dobře placená práce? Ne, tak naivní jsem nebyla. Rozhodla jsem se počkat, než si najdu novou práci a až pak dám výpověď. Brigády v hotelu dotáhnu do konce roku podle plánu. Už mi moc směn nezbývá a víc mě tam nikdo neuvidí. Takový byl můj záměr. Jenže co když bude Martin potřebovat mou pomoc i nadále? On mi pomáhá neustále a já bych se na něj měla vykašlat?

A co vánoční večírek? Už zítra!

Proto je večírek v daném hotelu – domluven na základě kamarádství Jakuba a Tobiáše. No jo, nový obchodní ředitel a jeho styky.

 

Abych se vyhnula Jakubovi, vzala jsem si sick day a na večírek nejela. Na duši mi bylo stále těžko, což dopadalo i na fyzický stav. Dlouho jsem se přemlouvala, abych vstala z postele, zatopila a něco snědla. Díky za sick day.

Náladu mi nezvedl ani Martin, který přišel na pokec. Viděl, že jsem zkroušená a moc dobře věděl, odkud vítr fouká, ale taktně mlčel, na Jakuba se nevyptával a já mu byla vděčná, že nemusím poslouchat řeči typu: „Já ti to říkal. Vůbec se mi nelíbil. Nevěřil bych mu ani nos mezi očima.“ Fakt, že další směny po Novém roce v hotelu už nevezmu, přijal v dobrém.

Musím se Jakubovi vyhnout. Nedokážu to jen tak přejít a tvářit se, že se nic neděje. Svátky strávím u rodičů, pak mám tři dny směnu, jenže co bude po Novém roce? Od ledna budu Jakuba vídat každý den… Mizérie. Zkrátka to chce novu práci, ať to můžu uzavřít do minulosti!

Říkala jsi, že když ses rozhodla odejít od přítele, tak to nebylo náhlé rozhodnutí, ale uvědomovala sis už delší dobu, že to neklape, viď?“ Martin mě překvapil svou otázkou a vytrhl mě tím z úvah.

Ano,“ odpověděla jsem a zauvažovala, proč směřoval rozhovor z dlouhého ticha zrovna takhle. Že by se chtěl s Janou rozejít? Já myslela, že s ní chce bydlet? To by byl ale rychlý obrat...

Promiň, že s tím začínám, je to tvoje uzavřená minulost, jenže…“ odmlčel se.

To nevadí,“ reagovala jsem. „Jak říkáš, je to minulost. Přesto to patří do mýho života, stalo se a já jsem s tím srovnaná. Už mi nevadí o tom mluvit. Ne, že bych se ráda vrtala ve svojí historii, ale na druhou stranu jsem se díky ní poučila. Na všechno se teď snažím dívat z více úhlů, protože nic není jen černé, nebo bílé. Anebo růžové.“

Přesně tak. Přítomnost nám dává zkušenosti do budoucna…“

Abychom neudělali tutéž chybu znovu,“ dokončila jsem větu. Jenže jsme jen lidé a ti chybují a chybovat je lidské, že ano? Jak já jsem moudrá a hloupá zároveň.

Škoda, že nevíme rovnou, co udělat, aby to bylo správně.“

To by bylo hezký…“ A teď by se mi to opravdu hodilo. „Jenže takhle to nefunguje a bylo by to moc jednoduchý.“

Máš pravdu,“ přitakal.

A pak by nás život nebavil,“ dodala jsem.

Nebavil. Občas je ale pekelně složitej.“

Jo. Dává nám zabrat.“ A pořádně!

Nevím, jestli na to bydlení s Janou není moc brzo.“

Ve vztahu s Janou jsem ho podporovat nechtěla, ta holka mi zkrátka nebyla sympatická. Jenže co záleží na mém názoru? Navíc - já mám někomu radit ve vztazích? Haha... Třeba je to fajn holka, kdoví, a Martin s ní bude šťastný.

No, asi takhle,“ soukala jsem ze sebe rozvážně, „jestli to má vyjít, tak to vyjde a je jedno, jestli spolu budete bydlet už brzy, nebo až za pět let. A pokud to nemá vyjít, tak to nevyjde a je jedno, jestli teď, nebo za pět let.“

Martin souhlasně pokývl hlavou.

Mně to nevyšlo, a to jsem zjistila velmi rychle. Julii s Tondou to zatím vychází. Zkrátka vždycky to je buď, a nebo.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

31.10.2022 08:37:361 tipů dát kritice tipRomanaN

Ichigo - přiznávám se, že jsem se chtěla sociálním sítím při psaní úplně vyhnout; všeobecně se mi to k literatuře zkrátka nehodí (můj názor) a i zde při svém pisálkovství mám pro používání sítí v příběhu jakýsi blok (to lustrování a veřejné sdílení svých životů (dost často každé „kraviny“) – tomu prostě moc nefandím, a tak se tomu při psaní ráda vyhnu, ale zároveň respektuji, že to k dnešnímu světu tak nějak patří); nicméně v rámci celého příběhu to bude mít i svůj malinký význam (hodí se mi to pro jednu myšlenku), tak jsem to zmínila alespoň takhle.

Děkuji za Tvou návštěvu a komentář.

29.10.2022 20:47:01dát kritice tipIchigo

Chápu, že se naštvala. Nepříjemná situace... :( Na druhou stranu, já bych si ho vylustrovala asi už dávno. :D



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor