Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 468 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

HŘENSKO 1987 – JAK A PROČ ZEMŘELA LENKA VÍTOVÁ
datum / id03.11.2022 / 536662Vytisknout |
autorLukáš Hanzl
kategorieÚvahyDalší dílo autora
zobrazeno233x
počet tipů0
v oblíbených0x
HŘENSKO 1987 – JAK A PROČ ZEMŘELA LENKA VÍTOVÁ

Dnes už je zcela nesporné, že bylo chybou předešlých šetření pohlížet na hřenský případ jako na jednu časově ohraničenou událost. Jak již bylo znamenáno v článku „Případ mrtvých v Hřensku z roku 1987“, je zjevné že mezi smrtí Lenky Vítově a smrtí Pavla Plška a Petra Havla je jistý časový hiát, zatím neznámá doba tx. 

Předně Petr Havel měl spoutány i nohy, je tedy zřejmé, že na témže místě, kde byl nalezen byl také spoután, a tudíž tam i zemřel. Podobně tomu muselo být i s Pavlem Plškem. Avšak Lenka Vítová nutně nemusela zemřít na místě, kde bylo její tělo zahrabáno a zdá se, že tomu tak skutečně bylo.

Je třeba nový, starými narativy nezatížený pohled, opřený o nesporné důkazy, jež nám po sobě zanechal sám pachatel. Byla tedy smrt Lenky Vítové vraždou?

VRAŽDA LENKY VÍTOVÉ

Všechny fyzické důkazy byly z hygienických důvodů zničeny již roku 1988. Svědectví jsou pouze z druhé ruky nebo nedoložená a podezřelá (zejména tvrzení jistého pana Dvořáka). Ohledání místa nepřineslo nic, co by případ osvětlilo. Není tedy jiných důkazů, než jsou fotografie pořízené na fotoaparát Pavla Plška. 

Na přiložené fotografii Lenky Vítové je v popředí parná průhledná plastová fólie s drapérií deformující obraz za ní a se stopami po nehtech pravé ruky, jak se jí snažila marně strhnout z hlavy. V žádném případě se nejedná o vadu filmu. Lenka Vítová byla tedy udušena plastovým pytlem, parně jedním z těch, které se našli roku 1987 při ohledání jejich tábořiště nedaleko Křídelní stěny. Uvedený snímek vysvětluje i motivace činu. Ten, kdo si pořizuje fotografii své umírající oběti, musí být nutně psychicky vyšinutý nebo sexuálně deviantní.

Jakou účast na tomto skutku měl Petr Havel je nejasné a ztěžuje to fakt, že není zřejmé, kdy a za jakých okolností se k dvojici připojil a jaké byli jeho vztahy k oběma jednotlivě a zda se v době skutku pohyboval v jejich blízkosti. Zajímavé je, že na dostupných Plškových fotografiích se nikdy nevyskytuje než pouze jedna osoba. Nikdy zde není zachycena skupinová aktivita ani další lidé. Na prvních fotografiích se Petr Havel neobjevuje vůbec, jakoby se k Pavlovi Plškovi a Lence Vítové připojil až později. Že si však byl smrti Lenky Vítové vědom a s jejím mrvím tělem později nakládal, o tom máme nesporný důkaz na další fotografii.

Tato fotografie ukazuje Petra Havla, jak exhumuje tělo Lenky Vítové z provizorního hrobu, který není totožný s místem nalezení těla Lenky Vítové ze září roku 1987. To znamená, že zemřela někde jinde na místě možná i mnoho kilometrů vzdáleném od místa nálezu těla.

KANIBALOVÉ?

Následující řádky je třeba chápat spíše jako úvahu, neboť pro následující neexistují nesporné důkazy. Dne 18. 7. 1987 totiž nalezl náhodný svědek na jednom z tábořišť v údolí říčky Křinice, poblíže obce Kyjov lidský hnát. Hnát byl bílý, bez masa, pouze na svrchní části zápěstí byl nepravidelný kus kůže s asi centimetrovými chlupy.

Bohužel, žádné šetření v té věci tehdy neproběhlo a ruka opět byla zapomenuta. Protože po nalezení těl Plška, Havla a Vítové žádný hnát nescházel, byl tento fakt z celého případu vypuštěn. Jak již bylo uvedeno výše, Lenka Vítová zemřela a po nějaký čas uložena jinde, než v místě pozdějšího nálezu. Mohlo tedy být údolí Křinice skutečným místem činu? Již v článku „Tajemství událostí v Hřensku roku 1987“ bylo znamenáno, že se Pavel Plšek a Petr Havel, patrně již po smrti Lenky Vítové pohybovali v údolí Křinice v prostoru tzv – Černé brány, kde je Per Havel rovněž vyfotografován Pavlem Plškem, již za absence Lenky. Hnát zůstal patrně na místě a oni se pak pro něj mohli vrátit. Znepokojení tím, že jejich původní tábořiště u Kyjova bylo prozrazeno, mohli se rozhodnout exhumovat Lenčino tělo a přesunout se co nejdál až ke Křídlové stěně, kde narazili na frekventovanou turistickou tehdy „Fučíkovu stezku“. Ocitli se na konci cesty, zpět nemohli a dopředu také ne.

Znepokojující je popis nalezeného a později opět ztraceného lidského hnátu. Zcela zbaven masa s jedním pozůstatkem ochlupené kůže a snad šlach držících pohromadě prsní kůstky, bez ožehu, „jakoby okousaný od mravenců“, naznačuje možnost, že byl opakovaně vařen. V čem? V kotlíku, který je v policejním popisu tábořiště u Křídlové stěny také zmíněn. Tím se možné motivy smrtí Lenky Vítové, vedle nekrofilního sadismu rozšiřují o kanibalismus. Ale jak již bylo zmíněno výše, jde pouze o hypotetickou možnost i když vcelku logickou, nicméně dnes po 35 letech a zničení všech fyzických důkazů již nedoložitelnou.

FINIS CORONAT OPUS

Po přestěhování ostatků Lenky Vítové, které se v důsledku pokračujícího rozkladu, staly pro jejich potřeby již nepoužitelnými, stáli oba mladí mužové před zásadní volbou, jak dál. Je pravděpodobné, že se přeci jen báli odhalení a možná, že tu a tam měli nějaké ty výčitky svědomí. Muselo jim být jasné, že dříve či později Lenčino zmizení vzbudí pozornost. Možná jim bylo i s ohledem na své rodiny stydno a dobrovolný odchod zajišťoval, že všechna jejich temná tajemství odejdou s nimi.

Jejich skutečný psychologický a sexuologický profil nám bohužel už zůstane utajen navždy, a tak naň můžeme jen přibližně usuzovat na základě výše zmíněných důkazů. Už se ani nedozvíme, kdo z této podivné dvojice byl vůdčí osobností a kdo „pomocníkem", jak se spolu kontaktovali a zda hřenské události byly součástí dlouhodobějšího plánování nebo nahodilou ztrátou schopnosti ovládat svou temnou, skrytou, animální stránku osobnosti.

Dík policii víme, že se mechanické hodinky zastavily v noci z 30. na 31. neznámého měsíce. Je nasnadě, že se ta stalo až v červenci. Smrt však nastala o něco dříve, asi během dne, tedy 30.7.1987. K společnému odchodu si vyvolili konec ostrožny, jen desítky metrů od místa, kam ukryli i ostatky nebohé Lenky. Škrtidla se smyčkami pro ruce a hrdlo, v případě Havla i pro nohy, si připravili předem. Použité horolezecké uzly, protože byl rovněž horolezec, nejspíše připravil sám Pavel Plšek. Roztrhané oblečení, především Plškova košile, vyvolávalo dojem možného zápasu. Jenže odtržená část Plškovi košile se nacházela (tedy údajně) v kotlíku na později objeveném tábořišti a byla tudíž odtržena jinde a jindy a asi za jiným účelem. Naopak skutečnost, si oba mladíci sundali hodinky a ty byly později nalezeny v jejich kapsách (viz obrázek) a navíc, jak bylo později zjištěno, Plšek si sundal brýle a uložil je pečlivě do papíru, ukazuje na spíše poklidný a dobrovolný odchod ze světa, nikoliv na zápas o život.

Zbývá jen vypořádat se s fakty, které byly zdrojem různých konspirativních teorií o neznámé osobě pachatele či pachatelů, kteří prý po sobě uklízeli místo. V první řadě je to tvrzení o tzv. čerstvém kapradí na batozích, které někdo musel doplňovat ještě nedávno před objevením těl. To ani žádným faktem není, nýbrž se jedná o zjevnou nepravdu. Z popisu policejního důstojníka (před r. 1989 VB) je zřejmé, že kapradí bylo již dávno uschlé.

Jiným tvrzením je že těla Havla a Plška byla zakryta větví. Toto tvrzení je pravdivé. Nicméně nemusí nic znamenat, protože větev se mohla na to místo dostat celou řadou přirozených procesů. Otázkou je zda skutečně pocházela ze stromu vzdáleného desítky metrů. Jednou z reálných možností je, že si těla větví zakryl některý mrchožrout, který tak chránil svůj bohatý zdroj potravy před konkurencí. Tomu by odpovídal i stav těl i oblečení. Muselo se však jednat spíše o menšího dravce, lišku nebo jezevce. Divoká prasata by těla poškodila mnohem více. Stejným způsobem se Havlova a Plškova hlava nejspíše dostala do údolí.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor