Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Konec nenávisti

03. 11. 2022
4
3
270
Autor
Danny

Jde si takhle ulicí a všechno ho sere. Otravuje, irituje a udělal by to desetkrát líp. Co mu je po těch lidech, věcech... celý je to divný... a začne nenávidět. Tohle je blbě, tohle taky tohle...

...vydělí se ven. Koukne na svět: a on tam vlastně není! Jsou tam sice ty domy, stromy, lidé... ale mimo. Nechtěl je. Je jen on sám a jeho nenávist. To je to jediné co zůstalo v jeho světě: zkouší se dotknout stromu u cesty - no, sice se jeho ruce něčeho dotknou, ale jakoby byly v rukavicích, nemá přímý kontakt. Zkouší zavolat telefonem: nikdo to nebere, jsou v jiné rovině, žejo. Když se takhle bytost vydělí, je to, jakoby nebyla: no ale ona pořád je. Je se svou nenávistí ke Všemu, které nemůže popřít, Všemu, které stále je... strašně sama.

"I kdyby mě ti lidi srali a nadávali, aspoň by byli se mnou..."

No tak počkat. Logiku do toho: nenávist tedy je, když si myslíme, že všechno je špatně: že ta ulice (ta zašpiněná, příliš normální ulice) tu nemá být. Nic že nemá být. Naopak tedy... naopak tedy... láska: no, ta by mohla, aspoň její část, kterou je schopen v tomto stavu pochopit,... mohla znamenat, že to, co tu je, tu tak má být... je to správně tady a teď.

Tak se rozhlíží a postupně akceptuje do svého světa věci kolem sebe... aspoň ty nejbližší, co nejméně serou... kousek po kousku. A náhle je zpátky. Jen tím, jen tímhle je zpátky: v nijakém světoborném stavu, ale alespoň v normální situaci, kdy lidi i věci třeba i serou, ale i to může být dobře.


3 názory

nasrání & odcizení na zašpiněné/normální ulici...


Musí si na to přijít sám, že není sám, jen když sám nebude chtít být sám.


Andreina
03. 11. 2022
Dát tip

Tak to musí být velký chudák, když ho všechno jen sere.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru