Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zamilované verše

03. 11. 2022
2
7
1149
Autor
Mefistofelka

Téma básní je spíš milostné než erotické, leč taková volba tu není.

Verše se rýmují možná až příliš a znějí snad naivně. Snad proto, že byly psány spíš srdcem než myslí. 

 

Vyznání

Jsi ruka z nebe, která hladí,
jsi báseň, která v skrytu svádí,

jsi hvězda, která září v tmách,

když jdu sama po cestách.
Jsi srdce mého tajný vzdech,
když sen se snáší na křídlech.
Tvá slova jsou jak vodopád,
co z nebe do mé duše spad.

Tobě

Něhou svou
probudil jsi něhu mou.
Tiše spala,
jak Růženka pod růží.
Polibkem Tvým vstala,
a teď touží
potkat se s tou Tvou. 

Modlitba k Tobě

 

Duše Tvá
je nádherná.
Miluji duši Tvou
Bohem seslanou.
Miluji srdce Tvé
dobré a laskavé.
Miluji ruce Tvé
něžné a citlivé.
Miluji Tebe,
jsi můj obraz nebe.

Báseň pro dnešní den,
který kamsi zmizel,
jako sen.
Černá tma se na zem snesla.
Pod její tíhou duše skleslá
ke snům utíká se.
K jejich světlu.
K jejich kráse.
Denní snění,
noční bdění,
vše se v touhu mění.
Z tíže světa
duše vzlétá.
Láskou se souží,
hvězd se dotknout touží.
K nebi vzhůru duše vzlétá,
vidí všechny krásy světa.
Jarní květy vůkol voní,
Májový déšť slzy roní.
Pak se vrátí do těla,
necítí se ale celá.
Vrací se do nebe,
pro kousek Tebe.
Uloží jej na nejlepším místě,
kde je srdce, dobré, čisté.

Poutník

Jako poutník věčný
vidět krásu podél cest.
Za nocí temných
lehce se dotknout hvězd.
Do hlubin ticha ponořit se
a vynést kouzlo slova.
A nořit se tam zas a znova.
Ze slov krásných utkat skvost
sobě i Tobě pro radost.
Radosti, té není nikdy dost.
Ta tvoří mezi námi most.
Na tom mostě potkáme se,
když zavřeme oči.
Pod námi náš svět se točí.
Nad námi je naše nebe.
Tam vidíš mě a já zas Tebe.
Mimo prostor, mimo čas,
ten krásný svět je jenom v nás. 

Zamilovaná

 

Ač s láskou v duši zas a znova,
stokrát vyřknu krásná slova,
v srdci mém je vzácný cit,
jenž slovy nelze vyjádřit.
Sto slov rovno není
jednomu pohlazení.
Pohled Tvůj, tak laskavý
smutek v mé duši napraví.
Nic na světě rovno není
Tvému políbení.
Pohled z očí do očí,
a svět se se mnou zatočí.
Pocitem tím unesena jsem,
ztrácím pod nohama zem.
Na křídlech fantazie nechám tuto báseň plout,
aby Tě za mě mohla obejmout. 

Z lásky k Tobě

O nás dvou
už Goethe psal,
myšlenky krásné,
ten básníků král.
O nás psal,
o lásce věčné,
o pouti duší
nekonečné.
On poznal
peklo i nebe,
horko i mráz,
co duši zebe.
Jeho Mefisto,
ten znalec lidských duší,
ten být tu, jistě by tušil,
po čem toužím,
když do sebe se hroužím.
Pak přivedl by Tebe
a ztraceno bylo by pro mě nebe.
Však k čemu nebe bez Tebe.

 


7 názorů

Alelnakar - děkuji za podporu. Určitě budu zveřejňovat po jedné. A určitě to budou jiné verše.

Prométhee - také děkuji. Vlastně jsem s touto reakcí trochu počítala - jejich i Tvojí. Asi jsem je potřebovala. Je pravda, že kouzlo dononalé spontaneity je dáno jen géniům. Verše byly psány v určitém naladění určtité osobě stejně naladěné. Byly nabité emocemi, které se jejich doručením spotřebovaly. Potřebovala jsem zpětnou vazbu, abych to jasně uviděla, a za to děkuji všem. Zkusím tvořit jinak. Rozumím Tvému vzkazu. Co se týče onoho sesypání, nic jiného jsem nečekala. Mám to tak celý život - individualista, exot, případ, apod., to jsem já. Jakási potřeba být sám sebou za všech okolností, tak si musím nést důsledky. Z jiného mého pohledu - těžko si mohou rozumět ti, co jsou jinak naladěni. Západnímu světu vládne materialistický racionalismus, už Goethe ústy Mefista si z toho dělá šprýmy. Já tuto pozici pustupně opustila. Jsem tedy naladěná jinak než většina. Duši a cítění mám za primární. Duch předchází hmotu: Cokoli člověk stvořil, nejdřív to stvořil ve své mysli. A smyslem života přeci není nic materiálního (materiální věci jsou prostředkem, nikoli cílem, že). A i slova jsou čímsi reálným, za čím se skrývá neviditelná duše. Tobě to myslím nemusím říkat. Ale mnozí to tak nevnímají. Zkušenost je nepřenosná. Lze ji jen získat. A to není jen tak. Nic není zadarmo.


Alenakar
04. 11. 2022
Dát tip

Mefistofelko,

musím souhlasit s Phil. Pod nickem "Mefistofelka" jsem si představovala odvázanou svůdkyni a bála jsem se, že se budu při četbě tvých básniček  červenat. Byla to ale jen barnumská reklama.

Jinak si ale myslím, že si tady časem své čtenářky najdeš, zvláště, když budeš zveřejňovat své básničky po jedné.


Moje sympatie jsou na Tvojí straně, už proto, jak se na Tebe ostatní sesypali - obzvláště panské rady tady pana "redaktora" mě dráždí. Nicméně - ingredience jsou dvě - autenticita prožitku a zručnost při jeho vyjádření. To první se dá těžko formálně rozvíjet, ale to druhé je čistým řemeslem - a podle mého názoru, výběr veršů je nápadně podobný noční procházce Perlovou ulicí. Je třeba odolat těm nejvyzývavějším a nejkřiklavějším ;-) Podobně dvoudobý takt polky výborně funguje na vesnické tancovačce, kdy chasníci a selky po namáhavém dni na poli myslí jen na to jedno, ale pokud chce autor navodit jinou atmosféru, hodí se složitější ornament, případně vhodně načasovaná pauza. Trik je v tom, aby výrazové prostředky sloužily autorovi, a nikoliv naopak - což je rada, která by mohla být užitečná nejednomu Písmákovi (a nemám ji pochopitelně z vlastní hlavy). Ať se daří! ;-)


Děkuji, zkusím to. S tím písmem, to je dáno tím, že jsem začátečník. Před odesláním to vypadalo lépe... Vložila jsem všechny své trochu slušné vázané verše najednou, neboť jsem z kritkiy usoudila, že se vázané verše nenosí. Taky jsem s nini nechtěla zanášet tento web. Ale také mi bylo líto je nezveřejnit. Takže to je kompromis.


Muamarek
04. 11. 2022
Dát tip

Možná bych nedával tolik básní najednou - a vůbec ne psaných tímto "blinfriendly" mikroskopickým písmem. U mnohých básní by to chtělo něco udělat s rýmem, aby neskřípal, nedrhl - a nebyl odrhovačkou. Hned za tu první, Vyznání, bych Ti dal tip, kdybys na ní ještě zapracovala a dala ji samostatně. 


Já jako čert vypadám. Jsem spíš ďábel s andělem v těle než naopak. Mefistofelka jsem též proto, že mám ráda tuto postavu ve Faustovi. Do jeho úst vkládá Goethe hodně hlubokých myšlenek. V jeho pojetí ďábel není zlo, ale zkouška - Té síly díl jsem já, jež chtíc páchat zlo, vždy dobro vykoná, tak se představuje Mefisto Faustovi. A dále, proč by se ďábel nemohl zamilovat? Pravda, jeho verše by asi vypadaly jinak. Ale jak?


Philogyny
03. 11. 2022
Dát tip

Já nevím, upřímně, pod tvým nickem bych si představovala něco jiného. 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru