O umění budoucnosti

Bůh vzkazuje, že umělcem budoucnosti nemůže bejt arogantní západní celebrita, která se cejtí bejt nadřazená všem ostatním, pro kterou jsou ostatní jenom bezduchý těla, který hledaj samce kterej je znásilní, kterýho budou uctívat a kterej jim zjeví co si maj vo čem myslet, ztopořený já, který přes svuj intelektuální spasitelskej slovník nemá žádnej jinej cíl, než sebe samý. Bůh vzkazuje, že umělcem budoucnosti už nemůže bejt ten, komu se pro svý uspokojení podařilo znásilnit nejvíc lidí, že jím může bejt jenom ten, kdo byl schopen tý největší askeze, kdo pro něj dokázal zabít, kdo pro něj dokázal zabít svý všudypřítomný, nesmrtelný ego, že našim jedinym vzorem v domýšlivý, zaostalý Evropě může bejt jedině a nikdo jinej, než markýz de Sade.