JAZZ, JAZZ, JAZZ

( o šatech, papeži a umyvadle )

Nebe bylo modré jako šmolka

jako šaty co má moje holka

a ty svoje modré šaty přes protesty svýho táty

oblíká si jen když vítr fouká.

Vždycky když se venku ke mně hlásí

nechává si rozpuštěné vlasy

vítr ten zná moje touhy, ukáže mi její nohy

hnedka je na světě více krásy.

Jednou zjistil jsem, když na ni prší

že jí šaty na těle moc sluší.

Tak vzývám déšť u umyvadla ať ukáže mi její ňadra

 déšť těm modrým šatům velmi sluší.

Jednou večer jsem místo čtení

pozoroval jak se šaty mění.

Náhle byl svět nehybný a vše bylo tak intimní

a já jsem propad hlubokému snění.

Na světě už nikdo není svatý

každý vidí skrz ty modrý šaty

Jednou snad to dokážu jí modrý šaty zakážu

 a bude nosit džínsy až po paty.