Pravda

Svědomí raněné, křehké a černé,

Nastražená past a její oběť - laň.

V lese černém, nic než tma,

Tam pytlák vybírá krutou daň.

Oči vždy očím tolik věrné,

Nyní však kontaktu uhýbá.

Mrštně a rychle,

Uskočí na stranu.

Ten kdo je chytne,

Pohlédne na pravdu.

Tělo přepadne chlad.

 

Spatří temnotu.

Mrazení zad,

Dlaně, prsty pokryjí kapky potu.

Šok, možná zklamání,

"Je to blud a faleš, nebo není?"

Skutečně, zde je lež bezmocná.

 

Pravda nahá, bez ostychu,

V plné kráse,

V plném duchu,

Uzlíčky v rozcuchaných vlasech,

Rty popraskané, bledá pleť,

Zašlá špína na prstech,

A za ní probořená zeď. 

 

A za sutí vzpíná se v poutech,

Anděl smrti, bestie! Hleď!

Na zjevení, jež bere dech. 

Symbol chtíče, risku, touhy,

Vůle - jeho krotitel.

Bez něj je to ďábel pouhý.

Tmy a zkázy nositel.

 

Pravda zírá, prázdný pohled, 

Přímo do duše se dívá.

Vaše oči, okna otevřené,

Z dálky zvonů rány zní.

Tiše slova zkázy zpívá,

Brzy osud svůj se dozví.

Skrze ústa, tiše sípá, 

"Zkáza je již na dohled."

 

Zavřete dveře, zhasněte světla.

Pravda je žena zlá a krutá, 

Bezcitně do zad nože vráží.

Člověka uráží, 

jeho důvěru sráží, vraždí!

Odvraťte zrak, utečte pryč, 

Nechte ji spát. 

Nejprve však uchopí bič,

Jímž půjde nebohé svědomí ztrestat. 

 

Temnotou kulhá raněné svědomí,

Jako raněná laňka tmavým lesem.

Trestáni za činy, trpí a bez viny. 

Kdo rány zahojí, kdo zprostí je viny?

---