Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hlavolamy

13. 11. 2022
17
16
434
Autor
Alenakar

 

Hlavolamy

 

Básníci za nic neručí,

už neučí nás žít.

Zanechávají na slovech

                   své otisky prstů,

páchají příliš soukromou

                             poezii

a život je jinde,

       ve smysluplných, sdílených

               pouličních i hospodských

                                      rozhovorech,

ve stravitelných textech

               okřídleného popu

a v retro přihrádkách

                 nejlidovějších knihoven,

zatímco čtenář odkládá

        s nepochopenou sbírkou

               stou upatlanou Rubikovu kostku.

 

 

 

Tam za zdí...

 

Utéci dírou ve zdi

        do chaotické přírody

                a nechat za zády

                      fontány, záhony, palmy

          i vzdušný zámek?

 

Kým bude kněžna bez poddaných,

                        bez bílých paruk a punčoch,

                                       bez troubů v livreji,

                        bez garderóby servané

                                        trním hlohů a šípků

                                                   z pěstěné pleti?

 

Utéci z rokoka do jiné doby

                    od perel z perleti

                              ke všelidové

                                     bižuterii slov?

 

Jsou různé podoby poezie:

      francouzská zahrada,

      anglický park

              a taky výsypka hlušiny

                            potupně zarostlá

                                     depresivními krušinami,

           na které maluje blázen van Gogh

                                           vítězné vrány.

 

 

 

 

            


16 názorů

Alenakar
18. 11. 2022
Dát tip

Morticie,

škoda, že se šlechta v rokoku až příliš stahovala za své zdi. Proto to s ní v osmnáctém století ve Francii tak špatně dopadlo.


*! Líbí se mi především ty hry za zdí. Bez depresivních krušin sem tam s vránou by to snad ani nešlo.


Alenakar
14. 11. 2022
Dát tip Muamarek

Muamarku,

díky. Snažím se pořád zkoušet něco nového.


Alenakar
14. 11. 2022
Dát tip

Alegno,

jsem ráda, že se líbilo.


Alenakar
14. 11. 2022
Dát tip

Danny,

poezie může mít velmi rozdílné podoby. Já neodsuzuji žádnou z těch podob. Momentálně se pokouším balancovat na hraně mezi prózou a poezií.


Alenakar
14. 11. 2022
Dát tip

Umělče,

já myslím, že my ženy máme většinou rády módu - a to i v poezii. Takových starých můr, jako jsem já, které by se vejraději vrátily někam do rokoka, je jenom málo.  Na druhé straně je ale pravda, že tu nejprogresivnější módu většinou vymýšlejí muži. Obvykle gayové. A to platí nejen pro textil, nýbrž i pro literaturu.


Muamarek
14. 11. 2022
Dát tip

Opět výborně zpracováno - například ty metafory s úpravou zahrady v různých stylech. Umíš. 


Alegna
13. 11. 2022
Dát tip

Moc pěkné


Danny
13. 11. 2022
Dát tip

má to rozhodně něco do sebe, to přirovnání na konci druhé básně se mi líbí


Umělec
11. 11. 2022
Dát tip

ano, ženy to tak cítí. Aspoň mám pocit.


Alenakar
11. 11. 2022
Dát tip

Bačkovský,

perly se dají najít i tam, kde by je člověk nejmíň čekal.


Alenakar
11. 11. 2022
Dát tip

Jam,

často se zamýšlím podobně jako Hamlet:  Psát dál, či nepsat?  To je otázka.


Alenakar
11. 11. 2022
Dát tip

Markel,

já bych ráda psala "rokokové" básničky jaké psal Karel Klaváček. Ráda bych byla rokokovou kněžnou ve vzdušném zámku. Ale kdo by mě četl?  Budu se raději dál brodit blátem předměstí, ale na Karla Hlaváčka si čas od času taky zase zahraju. Někdy to prostě vyjde a jindy ne. 


Markel
11. 11. 2022
Dát tip

obrazotvorné, viděla jsem zřetelně, moc líbilo *


Bačkovský
10. 11. 2022
Dát tip

Tam za zdí na výsypce bych také hledal


Jamardi
10. 11. 2022
Dát tip

Dobré zamyšlení.

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru