Filosofko,

dvě haiku po sobě někdy mohou (jakoby) tvořit básničku. Někteří haikaři to nemají rádi, ale já si říkám: proč ne?

sveřep,

díky. Bezva by ale nebylo být v kůži mé poutnice... Někdy může být déšť až "katastrofální". Jednou jsme s kamarády v lijáku v Beskydech přespali na rozhledně.

Za mne bezva

Kočkodane,

na sprchy pozor. Může z nich vytrysknout ledacos. Já mám raději vanu.

Mám stejné přání, ale nevim, zda se vyplní...

Vcházím do sprchy

teplé kapičky blažej

čistotu vrátěj

blackie,

tak už vím, proč se asi říká "psí počasí". Mazlíčkové se mohou ztratit v mlze a zbude nám z nich jen vodítko. V tom mlžném neznámu si mohou dělat, co chtějí.

Můro,

ztratíme se velmi snadno. Jde o to, abychom se zas sami našli, nebo aby nás našel někdo jiný.

Morticie,

já se vžívám do Japonců - poutníků, třeba Bašóa nebo Santóky, kteří viděli sami sebe vlastně jakoby z velké dálky, jen jako mravenečka - pěšáka v rozlehlé krajině...  Tohle je přesně pojetí převzaté z tušových čínských a japonských maleb:  rozeklané skály, borovice - - a človíčka se slamákem na hlavě a s otepí dříví na zádech aby člověk hledal lupou...

Takhle bych se chtěla naučit "malova slovy". 

Umělče,

jsem ráda, že se ti to líbí, protože vím, jak je těžké, se ti zavděčit.

Evženie,

fotku těch varhan jsme měli kdysi v kalendáři v kuchyni. Je to velmi atraktivní námět pro fotografy.

Diano,

vždycky mě potěší, když moje haiku zaujmou i někoho, kdo haiku běžně nečte.

brrrr- psí počasí.....úplně ho cítím */*******

v můřím fokusu, za druhé *

Mě se to líbí jako celek.

hezké, Alenko

U nás bys spíše mohla použít na začátku: Varhany na slunci....

Myslím ti Šenovské na kopci nad námi.

Pěkné, pravdivé...

kadeřavá,

ano - dalo by se to chápat i takto. Jako příběh s minimem slov. Haikaři mohou chápat haiku samostatně, někdo jiný jen jako sloky dvouslokové básně.   Díky.

Taky se mi líbí takovej příběh s minimem  slov

Goro,

díky. Jsem ráda, že se líbilo.

Mně se líbí první.

Knihomole,

díky. Jsem ráda, že se líbilo.

Najmä druhé. 

snake,

když porovnám překlady haiku pana Límana a Jana Buriana (předpokládám, že je to onen básník a písničkář, syn E.F. Buriana), je to něco zcela jiného. Pár Burianových překladů jsem ti právě poslala do kritik pod Synem. 

Je to z nich cítit... Dobrá práce. Mj. Makoto (pravdivost, reálnost, upřímnost) bylo údajně krédo p. prof. Límana.

snake,

hory, i když ne vysoké, a lesy(ty jsou hluboké docela dost) jsou všude kolem Vyhnálova. V tom jsou má haiku autentická.

Markel,

a většina lidí, na rozdíl ode mne žije s mobilem v kapse... Ale dobrodruh s mobilem vkapse? To by už nebyl dobrodruh!

Obě povedená - umím si je živě představit (vyrůstal jsem v horách).

i deštivý den, i mlha, vždyť dokud ještě žijem, je všechno ok *

Evženie,

u nás je i dneska pořádná mlha. Když jde člověk do lesa, chce to pršiplášť, pohorky a kompas do kapsy.

Napadlo mě právě jedno romantické haiku pro tebe:

Mácha na kopci -

Ale tam dole pod ním

jen mlha mlha 

Jako bych to viděla.

Poetko,

vnímáš ta haiku přesně tak, jak jsem je napsala. Jsem ráda. Díky.  Inspirovalo mě k nim jedno Santókovo haiku:

jaký pohled

jak mizím v zimním dešti

Jako by nic nezbylo, nic nebylo....Krásná...Díky...