Litanie

Potřeba seberealizace a upuštění žilou mě přinutila tohle zveřejnit. Nechť jsou mé slzy něčí radostí.

— Promluvím, ke kterým sluší; vy nečistí, zavřete dveře! 

 

Dedikace

Litanie

 

Rozevřené nebe

slonovinová klávesnice rychle

a napřeskáčku

Zase je vidět na Střelák

zase ten kabát   A zase takový

Jako zase před pravdou

— mlčky        A chladem

 

Co dotknutého       mimo

mé srdce překotně bijící

v nadhledu kuchyně —

pulzující mlhy listopadu

Už     A nač to všechno

 

Na naplat       A konec zaplať

Kolem Hradu nihilum

skoro sníh      Komu je víc

A komu méně?

 

Svatá Máří pověz    Sluší

nám to spolu?

 

Listopad

A já furt   Pořád s knírem

Už jsem si říkal dobře

a pak zazpíval Lou Reed

A to se nevymlouvám —

 

Posadím se a budu vyprávět

Upozadím se a řeknu lásku

jako holedbání    Několik

pražských mostů mi dosvědčí

—

 

U Kulaťáku déšť

a šest rozumbradů skoro půl noci

A bál   Pot na tváři 

Za šest láhví mám svačinu

nejvíc se dává na Karlově

A krabicák a nanebevzetí

Kancelářský sen s kravatou

a lakýrkami    Do pekla vzít

Co nevydat    Neříct

To všechno

To všechno a já

v podobě volně ve větru

vlající červené vlajky

 

To je cesta mezi kapkami

Stéká to po čelním skle

mého obličeje

Stejně tak v metru      kde

už z principu neprší

Viděl jsem muže a ženy

a to bylo vše Bez

pozdvižení nebo vnitřní psychologie

To jsi i ty

upozaď se a přestaň vyprávět

—

 

Hradčanská

křižovatka bolesti a prózy

tramvají reflektorů v každé kapce

bum bubum bum bubum

a doma teprve až

hra dozní spodními vodami

Už      jsem zapomněl

tvou chůzi     V davu nepoznat

A přece jak z mramoru

před očima

Jiný druh dost aby nezeptáno

na šeptání někdy tak tak

a daleko      Od uší

sviští přítomnost kocoviny

ze tvých rukou

A to už se začnu vymlouvat —

Dost na to aby

to stačilo na apologetiku

—

 

— Pivní opar cesty z Kotvy

Je přesně 0:58 a znovu

jsem tam s tebou nemluvil

Neboť je úterý

Dnes mě čekají v práci

Nemocné slunce probudí

tvou rozněžněnou tvář u mě

v paměti     To slovo

a některá další psána

(Jsem nemocný a je mi to jedno

Nemocný tebou nemocný s tebou

nejvíc je mi toho bez tebe)     Fiat

lux!     Tramvaj 97 a těch čísel

datum tvého narození    Vím

přesněji kolik dnů      Panta rhei

kdy jsem tě viděl naposledy

Kdybych tě potkal někdy

v Kotvě    V noci     V Barré

Nad Viktorkou     (to si nijak

nevykládej)      v jiným pajzlu

(do normálních hospod nechodím

jen když se dá kouřit uvnitř)

řekl bych ti —

Nejdřív by to byl nářek

A pak nevolnost

— jak už mi nejde milovat

jak mi swing zachránil život

Jak — — Občas tančím s muži — někdy

chci spát už jen se stejným pohlavím

Někdy myslím na to

jak bych některému

zlíbal tělo a orálně ho uspokojoval

 

(na okně mého pokoje

svítí měsíc

ležíš na mě jako na matraci

a třesem se svíráme)

 

Ale to už je den —

Pak budu vyprávět o zimě

v teple vlastní deky

(Ach jak nádherně mě objímá      Skoro

jako ty kdysi)

Už je den      Snídám

něco jako vždycky

a mám to ale podívanou  (skoro

kino)

— Naše staré zprávy a

sdílené obrázky

 

Nic nechutná

jídlo je marnost

A jak se vrátit?

Vzpomenout      Že je život i za tebou

(Nějak to nejde   Asi nechci    Nerad)

Teď náš vlastní místopis

pár přezdívek

hodnotných předmětů

zakotvených slov

papírků s pravdou

láhví od piva

(furt mám tu ze dne

kdy jsme byli na prvním rande)

něco knih

rozlepené obálky a oči

(Ty oči Ty oči)

—

 

A tak

Bolíš mě

Mám na každém prstu sto

vzpomínek

a všechny od tebe

 

Děsím se stáří

— pomalu zapomínám

---