Úlevou může být už pád sítě... a úhly se ti vážně povedly.

Hm, ahá, díky za dovysvětlení ;-). A ta poslední, viď, mám ji nejraději.

Myslela jsem to tak, Ivo, že slovo zetlení mi přijde moc dovysvětlující /víme, jak listy končí/. Jinak máš v celkově pěkné podzimně laděné básni několik hodně nápaditých obratů - umíš si pohrát se slovy, a nej poslední strofka. Tedy za mě.

Marku, platí zde hodně podobné jako to, co jsem napsala Goře. Je pro mne zajímavé pozorovat, jak slova rozvibrují nějaká vlastní (myslím čtenářova) témata, obsahy. Možná se tím pádem i Tvůj komentář stává intimní a silnou zpovědí (přestože si toho třeba nejsi vědom). Dosadil by sis do mého textu nějakou svou zkušenost? Zkus to, jen tak pro sebe. Možná je mnohem bolestivější než ta moje (a doufám, že i úlevnější). Díky za to.

Goro, koukla jsem, ano, celý řádek by šel vynechat, pokud .... by právě on nebyl důležitý. Občas něco upadne do zapomenutí (zetlí), navíc je to návaznost na "časovost" před řádkem i po něm...

Koukni: ... trvala už dlouho ... stihla přečíst ... na pak ... v tu chvíli ... šla s dobou 

Každopádně jsem ráda za návštěvu. 

Loki, učím se nezávidět... tak jen doufám, že i mně jednou bude dopřáno ;-)

Cítím zde značný smutek, bolest - i cosi úlevného, osvobozujícího. Pro mě je to velice intimní a silná zpověď - a podle toho k ní ve svém hodnocení přistupuji... 

No to jsem ráda :-D

Ivě se už lehce šlape,

což Kočkodan přece chápe,

pocit ale teďka nemá,

že je náhle lehká žena. ;-)

Zaujalo... zetlení bych asi vynechala, připadá mi navíc a moc obyčejné.

Pravoúhel s panděrem svírá mi moře,

na moři hladový racek krákoře. 

Přežral se, chudáček, zkažené ryby,

neboť mu Ježíš v životě chybí. 

Ještě, že než stačil znovu hlesnout,

ráčil otráven na dno moře klesnout!