Moje dny, kdy jsem měla rozbitý vozík

Co dělat, když jste většinu času v posteli. Nejdřív jsem asi tři týdny řešila, kdo mi půjčí vozík. Půjčovnu jsem našla, ale poslouchejte, co se mi stalo. Když jsem si ho půjčila, tak jsem netušila, že tam je špatný kabel, takže jsem s ním pár dní jezdila ven.

Byla jsem v divadle, prostě když jsem něco potřebovala, tak jsem šla na vozík, protože když máte půjčený vozík, který není na míru, tak vás může bolet celé tělo, prostě kdo si to nezkusí, tak neví, jaký to můžou být bolesti. Ten první byl lepší než ten druhý, protože taky v něm bolelo všechno, ale sedělo se v něm mnohem lépe. Začal se vypínat, ale to by nevadilo, kdyby šel pak zapnout na poprvé.

Byla jsem v divadle, dojeli jsme tam a během představení se samozřejmě vypnul. A pak se vypnul na chodbě. Pak jsme se s asistentkou oblíkly, protože jsme byly upozorněny na to, že když se vypne, tak se pak špatně zapne, ale když to třeba půlhodiny trvá, než se zapne, pak vám nezbývá, aby asistent vytáhnul vozík ven. To není žádná sranda, ale to jsem již psala v předchozím článku.

Na tom druhém jsem šla na koncert a řekla jsem si, že půjdu druhý den na zkoušku, že to prostě dám, tak jsem šla. Večer už jsem cítila nohy, a když jsem se dostala domů, začali bolet čím dál víc. Takže ráno jsem zavolala, že nepřijdu na zkoušku a hned začalo druhý kolo hledání vozíku, jelikož potřebuji vozík, který je polohovací, ale ty moc nejsou, protože tyto vozíky nejsou standardní. Takže co teď?

Věděla jsem, že prostě potřebuji sehnat vozík, jelikož nacvičuji divadlo a potřebuji chodit na zkoušky, tak jsem volala kam to šlo a zjistila jsem, že po Praze je asi tak dvacet půjčoven vozíků. Když jsem už sehnala vozík, tak mi řekli, že ho nepůjčí do Prahy, protože mají špatné zkušenosti. Takže už jsem nevěděla, co mám dělat, ale nakonec dobrý lidé existují, díky tomu, že jsem všechno říkala mým koordinátorům, že už nevím, co mám dělat, že vozík jsem nesehnala. Tak dali na facebook, že sháním vozík, že kvůli tomu nemůžu jezdit na divadelní zkoušky, tak mi ho sehnali. Za to jim moc děkuju.

Teďka co jsem dělala mimo shánění vozíku – takže jsem přemýšlela a začala jsem objednávat vánoční dárky. A myslím, že jsem udělala dobře, protože aspoň v prosinci budu mít klid, protože to už to mám i zabalené. Sice mi ještě zbývají nějaké dárky, ale většinu už mám doma a zabalené. Možná si budete říkat, že jsem blázen, ale já takový blázen trošku jsem. Musím koupit dárky všem každý rok a prostě mě to baví.

V prosinci budou aspoň v klidu vánoční trhy a příprava těsta na vánoční cukroví. Takže bych řekla, že všechno špatné je k něčemu dobré.