per_zay,

díky za pochvalu. Tahle tvá pochvala mi už dlouho chyběla.

hmmm ... T

Zajíci,

já si myslím, že nás posledních romantiků bude asi víc. Neznám ale žádný byronovsko - máchosvký internetový azyl, kam bychom se mohli uchýlit.

Marku,

jsem moc ráda, že se líbila moje ironická a trochu mravoličná básnička. Díky za výběr.

Pak jsem možná jedním z posledních romantiků.

kadeřavá,

já mám taky ráda prožitkové básně. Na druhé straně mě ale vždycky nadzvednou teoretikové kteří tvrdí, že poezie musí být vždy prožitková a emocionální. Nemusí. To by byl velmi jednostranný pohled na poezii.

Mefistofelko,

dávám na tvou radu a zveřejňuji. Dnešní básnička "Srdce a plamen" (viz DNA) je doopravdy dekadentní.

Je to pěkné. Pěkně vyjádřený čistý cit. Proč nevyjádřit smutek a tíži ducha, když to člověk cítí. Protivná je sebelítost, ale ta tu určitě není. Neváhej  a zveřejňuj :-).

Zajíci,

to je pravda. Někdo si na prokletého básníka jen hraje. Ale bylo by to tady na Písmáku někomu něco platné? Koncem 19. století byli prokletí básníci v módě. Dnes už nikoho moc neberou. Já sice nejsem prokletá, nýbrž jsem pouhá bývalá dekadentka a přesto vždy váhám, zda zveřejnit nějaký poněkud morbidní příspěvek, jako je třeba dnešní "DNA".

Dnes jsou lidé raději veselí a netoulají se rádi po hřbitovech či po dávných bojištích jako pradávní romantici.

Danny,

díky za návštěvu a jsem rádas, že pobavilo.

S lehkostí sobě vlastní vkládáš do svých veršů humor, nadhled a jemnou ironii. Tento koktejl je pro mě více než lákavý - a podle toho si ho cením... 

Nejraději mám básně prožité, ať už smutné nebo veselé ,jsou jako život a život je krasný 

Myslím, že někdo si na prokletého básníka třeba jen hraje. Někdo jím opravdu je. 

:) pěkně napsáno

Goro,

pár dekadentů by se tady našlo. Jsou to ale jen jednotlivci...  Svůj žal ale nemůžeme nikomu vnucovat, pokud po něm není poptávka na trhu. Nejznámější "dekadent" současnosti - Krchovský taky není skutečný dekadent. Dělá si sám ze sebe legraci poměrně obhroublým způsobem. Ale "tragická groteska" může být v jádru ještě tragičtější než "čistokrevná" dekadence.

Norsko,

díky. Škoda, že už není dekadence tak oblíbená, jako kdysi bývala...

Ale pokud by se tady na Písmáku našlo dost příznivců stylu "gothic", hned opráším Edgara Allana a začnu psát "černou poezii".

Čtenář chce málokdy číst depresivní básně, ale tys neradostné téma pojala hravě, po svém, Aleno.

To beru