Ponurost noci

když měsíc odpočívá

v lese jsou vlci

každý na hvězdy se dívá

Okolky panen

když touha šeru vládne

života pramen

když kytka na zem spadne

síla a radost

ty noste vždycky s sebou

ohlodat na kost

prsty, co ve sněhu zebou

ruka co padá

do propasti děje

nastavte záda

tomu co se směje.