Pokud chceš složit zkoušky jako Qbytost, musíš se naučit být nestranná neboli lhostejná. Další možností je odmítnout být Qbytostí, na zkoušky se zvysoka vysrat a dát si tady další kolo v jiném těle. Nestrannost čili lhostejnost se dá trénovat třeba pomocí toho, že si opakuješ, že všechno zlé je pro něco dobré nebo že se těm dotyčným děje pouze to, co si nechají líbit - stejně jako každému z nás. Nebo si můžeš myslet, že je to pro ty těhotné trénink alias jak může v budoucnu ochránit své mládě, když nedokáže ochránit sebe samu? Jsi si jistá, že jsi cítila správně, co ta těhotná cítila? Jsi empatička? Ověřila sis svůj pocit rozhovorem s některou z těhotných?

Ano, život je o síle, ale taky o zneužívání moci a postavení, citovém vydírání a vědomém ubližování. Jsem bezmocným divákem neskutečné neprofesionality sester u jednoho z místních gynekologů. Jistě, jako sestry neskládaly přísahu "Primum non nocere.", ale jejich šéf, lékař ji skládal, a pokud trpí manipulativní chování a citové vydírání svých podřízených, je vinen a nemá ve zdravotnictví co pohledávat. Bohužel, těhule si nechávají hodně věcí líbit, protože manipulativní hlášky: Vždyť to děláte pro miminko anebo to musíte pro miminko vydržet., jim brání vidět realitu, kdy nestranný pozorovatel jasně vidí, že vůbec nejde o miminko, ale o to, aby si doktoři nahrabali pár stovek od pojišťovny za zbytečné výkony a vyšetření, na které navíc posílají pacientky sestry nikoli lékař. Sestry si přivlastňují pravomoce, které ze zákona nemají. Těhotné jsou vědomě sestrami stresovány, přestože se všechny porodní báby alias ženské sestry učily, že těhotná potřebuje být především v klidu a pohodě, protože stresový adrenalin plod poškozuje, obzvlášť pokud je to dlouhodobá situace, což při dnešní praxi, kdy se těhotné hlásí už v pátém či šestém týdnu, a fyziologické těhotenství trvá týdnů čtyřicet, dlouhodobá situace skutečně je. Radu, že má těhotná přejít k jinému lékaři, lze použít, pokud má těhotná auto nebo bydlí ve velkém městě, kde je z čeho vybírat. Fakt je to hnus, velebnosti, kam až české zdravotnictví kleslo.

Do ráje je cesta dlouhá,

přesto ji zná každý trouba.

Kdekdo po ní pospíchá,

lopotí se, naříká:

Všechna tahle těžká práce

decimuje generace

budoucí i minulé.

Je to velmi ponuré.

Politici, zvlášť bruselská elita

chovají se jak venkovská jelita.

Slibem nikdy nezarmoutí plebejce,

ti chudáci nemaj ani na vejce,

sami kradou jako straky v domnění,

že si prachy v zdraví, lásku promění,

úplatky - ty přijímají velice

a to včetně té vedoucí přeslice,

co je doma, to se prostě počítá,

vždyť proto jsou ta bruselská elita.