Díky za nevyžádanou radu. 

Šabreji, my tady nemluvíme o oslovení čtenářů, ale o základech prozodie a o poetice vůbec. Možná by ani tobě neškodilo trochu se na ni podívat. 

...v zasutých spodinách nutkavá hláska crčí, koukám...

Díky :)

Ty vole, Safián, Palivec? Já tady normálně zahlídla tmu, tmu omnivola.

hmmm .!. T

Je tam, z 19:22. Dík za tip

ahoj, mám dotaz-2x jsem dal TIP, tedy zkoušel jsem to a stále ho tam nevidím, můžeš se podívat? jestli mi nějak nezablokovali...

Takový vysavač by se za šeredných dnů hodil.

Nebyl jsem pánové u začátku vašeho sporu a nechci znát detaily, ale není divné říkat autorovi, piš tak, aby mi to dávalo smysl?  Je to stejné, jako říct, čti tak, abys rozuměl napsanému... Buďto text čtenáře osloví a nebo prostě ne.

Už zase jdu. 

Pane Litartsi, prosím, už to nerozvíjejte, už mi nepište. Napište raději báseň, která i takovému zabedněnci jako jsem já, bude dávat smysl. O té si pak můžeme popovídat. 

a vo co

To je proto, že poeticky neumíte myslet ani cítit.

Litarts: Tvým dílům naopak rozumím, čemu nerozumím je to, proč to ve většině případů není poetické

Mé poetice že nikdo nerozumí? Tady, ale z důvodu spíše konkurenčního. Ve světě kulturních, nezávistivých a nezaujatých lidí je tomu jinak. Nepíši jen sem, píši do celého světa. Ano, kultura upadá a je stále podřadnější. Dobré tendence ale neumlčí, které vyrůstají právě na takovém úpadku. 

Pane Litartsi, právě takové směšné básně, dokonce básnické anekdoty, patří v Česku již řadu let mezi nejoblíbenější.  Dokonce tak, že i recenzenti vidí cosi nepřístojného v tom, že se jim líbí. "Velká" poezie prakticky neexistuje. Nebo, lépe řečeno, pokusy o ni neoslovují. Divím se, že vy se svou osobní poetikou, které nikdo jiný nerozumí, tak kriticky posuzujete díla založená na poetice, které nerozumíte zase vy.

Safián - Tam, kde se o něčem příliš moc "odborně" namluví, bývá zrada a snaha obhájit i špatné, jako v tomto případě. Básnička je ve své zkratce a ve svých rýmech tvrdá, toporná a směšná i obsahem.

I autogén má v básni svoje místo, viz Zlatá brána

Safián, ano, to se může stát. 

Vysavač v básni ? Dávno měl odjet tramvají

Radovane, tvá poznámka sedí. Ale je v ní malinká ošidnost. Ti, kteří toho o rýmování mnoho nevědí, by mohli nabýt dojmu, že dokonalý rým je lepší než nedokonalý atd. Přitom se jedná o pouhý výčet podobný pojmenování druhů rostlin. Podobná poznámka zakořenila v mnohých, i tady na Písmáku, že gramatický rým je horší než jiné.

Moc díky, mám radost že vás moje slovní zámotky baví :)

Trivie, taky dodám cosi k rýmům: teorie v této oblasti je přesná jako matematika (najde se toho spousta v literatuře a na netu) Kolik a co se musí v koncovce shodovat aby to byl rým dokonalý a když se toho míň, jde o nedokonalý. Ale není to všechno. Leckdy je právě ta nedokonalůstka milá, libozvučná a hlavně překvapující. Vyskočí z přesnosti jako hezky vykreslený souček z dokonalého (a tím trochu fádního) povrchu vybroušeného dřeva.

...

Přišel čas, kdy se blížíme ke křivkám plným rozčarování, v pěsti tisknu své zapomenuté sny. Ty se díváš jinam a má slova se stávají nedůležitými. Na naše sny sněží zrada. Nevím, jak se zbavím stínů, které se na mě valí. Uchopím je vysavačem plným stínosavosti a vyčistím si cestu.

...

O povaze básně bylo řečeno mnohé. Zbývá dodat, že její samozřejmost a hravost je podepřena málokdy vídanou prací se všemi prvky básnického projevu. Stručná báseň na půdorysu písně s velmi úsporným čtyřslabičným trochejským veršem a všeprostupujícím rýmem dává vzpomenout na výjimečného klasicistu minulého století Josefa Palivce. Ten ve svých básních často usiloval v češtině, kde je "normou" díky velkému množství rýmových kombinací  dvouslabičný souzvuk, na rozdíl např. od v tomto směru chudší angličtiny, kde postačí  jednoslabičný, o souzvuk samohlásek i souhlásek jdoucí přes čtyři nebo dokonce přes pět slabik. Trivius, zdá se, vedle základního schematu, kde rýmuje verše dvou po sobě jdoucích strof (první verš s prvním, druhý s druhým atd.), vychází z principu rýmu jdoucího přes všechny čtyři slabiky. Jedná se ovšem o rým nedokonalý, kde se rýmují pouze samohlásky. Tento souzvuk v dovršené podobě vidíme ve dvou případech z devíti: čas nás žene / zaprášené a kdy a na čem / vysavačem. Nedosti na tom. V dalších čtyřech verších chybí k takovému souzvuku jen jedna slabika ze čtyř (zpravidla druhá). Například slova tvoje / pro tvé boje. Jednou koukáš jinam / a na sny nám jde  souzvuk přes tři slabiky. To je celkem sedm příkladů z devíti. Ze zbývajících dvou jeden světlo kradou / sněží zradou je příkladem tzv. dobrého rýmování, který si dávají na štít školy, jimž záleží na co největším oddálení poezie od prózy. Rýmující se kmeny ukazují na rým tzv. štěpný, opěrné souhlásky r na rým tzv. bohatý a všeobecná shoda včetně kvantity (délky samohlásek) na tzv. rým dokonalý. Tedy pouze jediný rým jak mé dlaně / vlítnu na ně je technicky běžný.  Zbývá ovšem dodat, že ve všech případech, to je i tam, kde se jedná o ambiciosnější pokusy, všechny verše, měřeno požadavkem "normy", končí dvouslabičným souzvukem. Přitom báseň působí samozřejmě. Popsané prvky se nijak netlačí vpřed.     I když není v básni nic nového, nebo možná právě proto, způsob projení všech prvků ji staví do popředí současného klasicismu.

Tak takové blbinky se cení zlatem.

Hravý až písňový text  - přitom má v sobě myšlenku. Rozhodně neklouže po povrchu. Šetříš slovy, ale v žádném případě ne uměním. 

Rozhodně tady nespokojeně nesyčím jako nějaký vysavač. To u tvých dílek nemívám ve zvyku.

Starej dobrej Lux

můj šálek *

stručně, jasně, úderně, nápaditě, konec v pravý čas, takže únava se nedostavuje