Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePod svící
Autor
MAJKL65
Ze šedých mraků potichu sněží
vločky ty na rtech pomalu tají
v mých loňských stopách bílí psi běží
mí dávní známí, jež smutky znají.
A já jen ztrácím k sobě zas cestu
do sněhů kráčím, jdu kamsi sám
a stín můj v černém v pradávném gestu
do kapes sahá ohřát si dlaň.
To až tě potkám, ať nestudí ruce
kdybych snad hledal, co nalézt mám
rozsvítí kdosi žárovek slunce
v bytě si řekneme radost i žal.
A trochu pravdy té a trochu lži
jak to už žena a muž jen má
neboj, že svléknu tě ve světle již
pod svící bývá největší tma.
3 názory
Radovan Jiří Voříšek
14. 12. 2022poctivá práce
Mefistofelka
13. 12. 2022Já to mám podobně. Začnu bytím a skončím láskou, asi je to někdy těžké oddělit :-). Souhlasím s Ninou.
I přes neučesaný rytmus a rým se mi moc líbí ta atmosféra. Úplně slyším to křupání sněhu a to zvláštní zimní ticho, všude bílo, člověk je sám se sebou a přemítá... Trochu mi to vše ruší dojem, že báseň je vlastně na dvě různá témata, možná ses nemohl rozhodnout, možná z hlubších myšlenek o bytí a nebytí ses zkrátka dostal myšlence na "ni"...ale myslím, že by bylo fajn opřít se o první dvě sloky a dopracovat to v tomto duchu, to působí krásně. Každopádně tip :)