ooooosika

Ať je zima nebo mráz,

mě přemáhá hrozný třas.

Třesou se mi údy,

třese se mi tělo,

mám roztřesené pudy,

uklidnit se by chtělo.

Když já strach mám,

co já za klid dám.

Všechno, co já stvořím,

když do peřin se bořím,

pak se snad uklidním,

ale, moc vesele to nevidím.

Protože třas, třas,

je tu zas, zas!

I v zimním spánku,

jsem za hádanku,

proč třesu se dál,

zač by život můj stál.

Bez třesu,

strach nesnesu.

Říkají o mne lidé,

a tak to vždy bude.