Šel jsem na procházku

tak těžkou procházku, že v životě &

po cestě jen chuchel rozedranýho listí sem tam poházenýho mezi krokama -

První byl nešťastnej, protože tramvaj se na Vánoce nikomu nechce řídit & buď došlo, nebo najelo, 

pak pán, který nesl ještě větší tíhu, maličký, zchumlaný odraz rakve,

tak ji zkoušel rozchodit, dva kluci

hledali hospodu, klid ještě nenašli.

A pak v tom městě ztichlejch budov, rozdvojeného stínu na moje myšlenky,

 že láska je nevěrná kurva 

odcházím na další stezku zatímco část mne už se nikdy nehne a nehla z místa. 

Přál bych si být taxikářem, kterýmu je jedno, koho veze a kam, když znáš cenu. Přál bych si být tulákem po mezinoží, pro kterého každý den jiná skála, 

přál bych si přát být mnou - tichým klidným mužem s jedním srdcem až do konce písničky, kterou ji mi tenkrát pustila v juboxu a nejít tuhle těžkou procházku na Vánoce z tvýho bytu, když děti usínají, tramvaje nejezdí a mrtví vylézají dojíst zbytek, co zůstal na stolech najezených.