Kuchyňské rozhovory - Druhá neděle adventní

Druhá neděle adventní

(4.12.2022, neděle poledne)

(Účastníci debaty – Ing. Martinovský, Anna Martinovská (11 let) navštěvuje ZŠ sv. Voršily v Praze, František Martinovský (19 let). Mgr. Martinovská. Rozhovor se odehrává v jídelně. Na stole leží adventní věnec se dvěma rozsvícenými svícemi, připravené talíře i příbory. Výjimečně není na stole nic jiného.)

František Martinovský: „Co bude dnes k obědu?“

Ing. Martinovský: „Nazvali jsme to adventní králík. Bude králík bramborovými knedlíky a špenátem. Nevím sice, jestli se jí králíci na advent, spíš si myslím, že ne, ale to je jedno, máme králíka.“

Anna Martinovská: „Tati? měl hlavu?“

Ing. Martinovský: „Jo, má i hlavu, upekl jsem ho podle receptu toho, no…Romana Vaňka. Byl to docela jednoduchý recept, to mám rád.“

František Martinovský: „Koho?“

Ing. Martinovský: „To je jedno, jeden takový kuchař televizní, kámoš Pohlreicha.“

František Martinovský: „A víš to o těch králících? No, budu pokračovat v jídle a řeknu vám to pak, je to disgusting.“

Ing. Martinovský: „Co? Klidně to řekni, když už jsi začal.“

František Martinovský: „Králici mají nedokonalé trávení, trávicí ústrojí, takže když něco sežerou, pak to vykadí, tak to musí sežrat ještě jednou.“

Ing. Martinovský: „Fakt? Jaké vy znalosti z té školy nemáte!

František Martinovský: „To není ze školy.“

Ing. Martinovský: „Hm, no ale je to dobrý, haha.“ Odmlčí se: „Teď si vezměte, že by byl králík nejvyšší formou života, za kterou se teď považuje lidstvo. Prostě bychom byli teď tady okolo stolu králíci. No a bylo by normální to po sobě sníst…podruhý.“

Mgr. Martinovská: „Ha ha.“

Ing. Martinovský pokračuje v teoretizování: „Nebo si představte jídelnu, jakou máme v práci. Vedle by byla ještě druhá jídelna, kde by se jedly ty druháky. Mezi jídelnami by byly záchody a každý by si do svého označeného talíře to… tento… a pak by to dojedl v druhé jídelně. A bylo by to úplně normální, jako je teď normální chodit na záchod.“

Mgr. Martinovská se už nesměje: „Fuj, to je nechutný.“

Ing. Martinovskému se idea zalíbila a pokračuje: „Třeba byste seděli v té druhé jídelně s kolegy a každý si jedl to svoje. Hm, to je fakt nechutná přestava.“

František Martinovský se směje.

Ing. Martinovský povzbuzen: „Nebo si vezměte, jak jsou ty debaty maminek o svých dětech třeba na nějakém to Mimibazaru. Takové to „hele a dojídáš to po svých dětech?“

„Haha, no tak to už asi opravdu stačí. Dobrou chuť! Myslím, že se mi ten králík povedl.“

Venku je už skoro tma i když jsou tři hodiny odpoledne. Je zataženo a na okně poblikává vánoční světelný řetěz.