Markel,

jsem ráda, že se líbilo. Díky za hvězdičku.

líbilo, vše řečeno *

blackie,

být převozníkem do pohody - to by se mi líbilo. A nikdo by mi ani nemusel platit obolus.

Taktedy,

u téhle básničky jsem, upřímně řečeno, na Seiferta ani nepomyslela. Napadlo mě využít mnotónní desetislabičný jamb, ve kterém se střídá mužský a ženský rým. To může v podvědomí čtenářů vyvolat dojem poklidného vlnění. Vzhledem k tomu, že byla báseň celkem úspěšná, myslím, že tenhle nápad se asi na tom úspěchu dost podílel.

Janino,

já si potrpím na refrény. Možná, že máte se Safiánem pravdu, že by básníčka vyzněla líp bez poslední sloky , ale možná se taky onen základní "obraz" poslední slokou zafixuje v mysli čtenáře.

krásný obraz ... jsi převozník do letního pikniku na břehu řeky

Na tom není nic zvláštního, kdo ná Seiferta načteného, snadno to pozná .)

Pěkně plynoucí báseň - jako ta řeka... a jak koukám na kometáře, nejsem jediná, kdo si řekl: třeba to Alena psala inspirovaná nějakým obrazem... Podobně jako Safián bych se obešla bez poslední strofy, protože Golem a šém jsou hodně zajímavé motivy, pro mě jimi báseň vrcholí a dovětek o nedělích a pondělí už to jen tak lehce rámuje... I když never more na konci zní fakt dobře :-)

hanko,

vidím, že dračí lodě jsou teď v módě asi po celé Evropě. Číňani mohou mít radost, že vyvážejí do zahraničí svou kulturu: kuřecí kung pao, kung - fu a taky dračí lodě.  Možná bude někdo za třicet let v básni nostalgicky vzpomínat na české nebo slovenské dračí lodě.

akoby si bývala u nás...náš dom je pri Váhu, pár minút od nás je lodenica s kajakárskym (kanoistickým) oddielom, denne tréningy od mladučkých nádejí až po úspešných dospelákov, v lete  bývajú preteky, aj dračích lodí, ktoré trénujú na rieke, ich bubny počuť letným podvečerom,  pri prechádzke po brehoch Váhu ich často vídavam...požičovne lodiek u nás už nie sú, dá sa previesť len výletnou loďou...

taktedy,

zvláštní, že píšeš "seifertovské"... Právě před rokem jsem tady zveřejňovala seifertovské variace.

Safiáne,

tou poslední slokou jsem chtěla naznačit, že se zobrazená idyla týkala jen nedělí, ne všedních dní. Pokud se musel v pondělí dělník vrátit do továrny a služka do služby, nebyl už život v 19. stol až tak idylický. - A taky jsem tou poslední slokou chtěla naznačit, že se děj básně odehrává v době secese, kdy byly svátečně oděné dámy se slunečníkem častým námětem na obrazech (Švabinský, Schusser) a vodou, řekou, byli malíři přímo fascinováni (Hudeček, Slavíček a další).  2023 - 125 = 1898. To byla secese na vrcholu.    

8hanko,

moc mne těší, že máš podobné zážitky jako já. 

V městečku, které jsem měla před očima, když jsem báseň psala, zrušili půjčovnu loděk nedaleko mostu tuším koncem šedesátých let. Ale zůstal tam veslařský oddíl, který se v posledních letech připravuje taky na závody dračích lodí, takže při trénování jsou slyšet bubny na několik km daleko. ...Takže - když píšu o lodích, nevymýšlím si. Mívám je často před očima, tak nějak se mi zaryly pod kůži.

Rem,

před sto dvaceti pěti lety se ještě všechno krásně vleklo. Za dob stařičkého císaře říše prožívala dlouhé období klidu a míru a nikdo si moc nepředstavoval, že by se mohla po šílené válce říše brzy rozpadnout. Jak muselo být krásné představovat si, že období klidu nikdy nezkončí...

Těšila jsem se, že to bude o lodičkách a ono je to o lodičkách. Tak ještě něco o těch na podpatku, prosím. A jinak... to modré nebe letních nedělí, to zní tak krásně, líně, když čas se horce vleče... 

Až na ten závěr pěkně Seifertovské .)

Krásná báseň. Překvapilo mě, že po verši s Golemem, který se mi zdál  pěkným završením, na mě vykoukla ještě jedna strofa. Připadala mi prázdná, stěží jsem ji dočetl.

aj mne sa  po čítaní a privretí očí vybavil obraz...pomaly plynúca rieka i čas, dvaja na lodičke vo svojom svete naplnenom láskou...i ja som  zažila  požičovne lodičiek, na Štrbskom plese ich  požičiavajú aj teraz( v lete), i mňa vozil na lodičke vtedy blízky chlapec a vôbec som si neuvedomovala, že Váh je hlboký a neviem plávať...okamihy  zamilovanosti sú proste čarovné

Evženie,

já si ještě pamatuji půjčovnu lodiček na začátku šedesátých let. Pak ale rychle převládly jiné formy zábavy.

Jam,

naprosto souhlasím. Právě ta zvětšující se populace je jádrem problému. Včera jsem na Plusu poslouchalaa pořad o Indii. Za Indiry Gándhivé se vláda pokoušela až drastickými způsoby zastavit populační explozi. Dnes se Indie těší, že už brzy oslaví nárůst obyvatelstva na jednu miliardu. Putin bude mít kam prodávat svůj plyn a ropu.

Hezká představa. Vybavilo se mi, jak mě před padesáti lety vozil na loďce můj kluk. Vždycky, když jedeme kolem toho rybníka, vzpomeneme si.

Na to se právě nemyslí, spoléhá se, že když vymysleli jedno, vymyslí i něco jiného. Teď je to přesně tak ohledně zajištění stravování pro zvětšující se populaci.

Ale tu žárovku musí něco napájet. Přes sto let ji napájely uhelné elektrárny a jak vypadaly třeba Krušné hory v roce 1975?

Každý pokrok není špatný. Sama si pamatuji, jak slovo pokrok s radostí v hlase vyslovovali někteří starší členové mé rodiny, když se rozsvítila žárovka.

Jam,

to ano. Ale už od konce 19.stol žijeme tak nějak na dluh. Abychom se měli líp a líp, drancujeme přírodu takovým způsobem, že si už podřezáváme větev, na které sedíme.

Ti dva na lodičce ještě neměli v kapse mobil, ještě nebyli dobytkem s číslem v uchu, ještě se mohli rozhodnout, zda budou žít skromně, nebo budou nenasytní a poživační. Oni se rozhodli pro "pokrok" a dopadlo to, jak to dopadlo.

Ve vlnkách řeky odrážel se most

Řekla bych, že asi tak od roku 1850 do roku 1950 si lidé pěstovali velké naděje - rozšiřovala se elektřina, vlaky, auta, gramofony, fotoaparáty, pořád nějaké překvapení, které usnadňovalo společenský život a přinášelo radost.

Kočkodane,

možná by se tam vešlo obojí. Já neprozrazuji, co měla dáma v lodičce na nohou.

Sh11,

moc mě těší, že na tebe některé sloky téhle básničky působí jako obraz. Přesně o to jsem se i snažila - vyvolat před očima čtenáře idylický, nejlépe secesní obraz. Na mnoha obrazech z konce 19.stol jsou ženy se slunečníkem i lodičky. Onen červený slunečník jsem si vypůjčila od Josefa Schussera, od jeho "Dámy s červeným slunečníkem".

V duchu jsem si tady házel korunou (eurem), jestli to bude o obuvi nebo plavidlech.

První tři sloky se mi moc líbí, evokují ve mě náladu Manetových obrazů. Potom se mi ta nálada vytratí a nějak nevím, co si s tím počít. Asi jsem staromilec trochu :D