Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKoukání do ohně I.
Autor
Melancholický básník
Byli jsme na cestě do Nikam
Spolu, ty a já za ruce
On a já v náručí
Svět to však ukončí
Když nám padne nebe na hlavu
Trochu to bolelo,
Co se dá říct
V mracích se jde od lidí svlíct
Od jejich hluků, hlasu a šramotu
V mracích máme spolu samotu
Občas z červánku se měníš na bouřku,
Já vždy vím, že z tebe vyjde duha
Vím, že přes nás slunce svítí
Až se jednou do sítí chytí
Musíme to spolu tahnout
Pak už zvládnem nebe nahnout.
Slunce nás teď nespálí.
Oba jsme to nevzdali
Stojíme v lese s modrým listím
Vítr nás tropicky ohřívá
Spolu přijdeme na to, co zítřek skrývá
4 názory
Melancholický básník
10. 01. 2023Moc děkuju, Rem
Melancholický básník
10. 01. 2023Moc děkuju, Luzz, ano jde o nějakou verzi terapie. Občas se snažím dělat ty obraty "zvláštní" schválně
první verš je hezkej
potom už to sklouzává k sebelítostivému vzdychání, zlý svět (dokonce i zlé slunce) vs. my... ale naděje umírá poslední... schováme se do modrého lesa... a načerpáme sil... akorát - přemýšlím teda o tom, jak vítr může tropicky ohřívat... no takových zvláštních formulací je tam více...
pokud je to atuoterapie, tak ok, často bývá dobrým základem pro další tvorbu. už teď to nahnutý nebe působí docela - zajímavě.
pokud je to ale "střízlivě" psaná báseň, tak se dle mého moc nepovedla, ať už zvolenými obraty anebo rýmy nebo trochu zvláštním rytmem
(ale jako... vázaně neumim, takže do toho asi nemám co mluvit)