Mysli hlavou, ne pérem!

„Miluješ, avšak tvoje láska není opětována. Proto přicházíš. Není liž pravda?“

„Ano, mistře.“

„A proč se tedy nepoohlédneš po jiné ženě?“

„Protože stačí jeden pohled, a utonu v jejích očích. Krátká chvíle, aby mě omámila její vůně. Má rtíky jako obláčky, šatičky jako princezna, a ta pr...“

Mistr si odkašlal: „Takže mladická poblázněnost. Musíš se toho ještě hodně naučit, mladý muži. Tvoje studium je však u konce. A mě zbývá už jen jediné - dodržet svůj slib. Můžeš tedy odejít a já ti na rozloučenou splním jedno přání.“

„Zařiď, aby mě i ona milovala!“ vyhrkl mladík.

„To nebude tak jednoduché. Pokud opravdu chceš, aby tě milovala, budeš se muset něčeho vzdát.“ Mistr přistoupil ke svému stolu. Zvedl dva flakónky, a ukázal je mladíkovi: „Zelený lektvar zajistí, že tě bude milovat. Společně budete šťastní až do konce svých dnů. Ale...“

„Ale?“

„Ale nepostaví se ti.“

Mladíkův obličej zračil zklamání: „Jaká je ta druhá možnost?“

„Červený lektvar - vyspí se s tebou. A pak tě zavrhne.“

Chtíč převládl.

*

Toho dne nebyli její rodiče doma. A tak si spolu užívali v posteli, ve spíži, i venku na dvoře to vyzkoušeli. Obveselovali se spolu až do vyčerpání sil. A když už to vypadalo, že další kolo nezvládnou, ta ďáblice v sobě objevila novou energii. Jakmile měl měsíček jejich radovánek dost, vystřídalo ho sluníčko. A po sluníčku přišla bouře.

Nejdřív vykřikla starší žena. Poté přiběhl muž s řemenem. A za ním psi. Mladík si ani nestačil navléknout kalhoty, a tak toho parného dopoledne musel dát na odiv svou chloubu všem ostatním.

Uháněl hlavní cestou, přeběhl řeku a pelášil lesem. Až na pole ho jeho útěk zavedl. A tam ho dohonili.

*

Mistr během své cesty z města narazil na kámen, který na polní pěšině předtím nestál. A neměl radost, že ho viděl. Byl to smírčí kříž. Čerstvě postavený na místě neštěstí.

Mistr tu chvíli stál a věnoval své myšlenky zamordovanému mladíkovi. Pak opět nasedl na koně, a dál si žil svůj život.

No a dnes již od té tragédie uběhly stovky let. Kříž mladíkovi posloužil jako odpustek v Království nebeském, jeho rodině jako znak usmíření, a nám jako poselství, které na nás promlouvá napříč historií. A říká:

„Mysli hlavou, ne pérem!“