Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Po letech "doma"

13. 01. 2023
20
28
548
Autor
Alenakar

 

Po letech "doma"

 

Dům, kde jsi vyrůstal...

Po letech stojíš ve známé čtvrti

a okna ve třetím patře

září za oponou z deště

a siluety cizích lidí

za nimi plavou sem a tam

jako tuleni v akváriu.

 

Jsi už jen divák,

co vůbec nechápe

       němý film za sklem,

jsi pouhý zevloun,

co tady poněkud podezřele

postává na mokrém chodníku

a chystá se možná vykrást byt.

 

Osud ti něco dluží?

Něco sis tady zapomněl

ve stěnách,

v prasklinách na stropě,

v půlnočním vrzání parket?

 

Postrádáš komické

       dětinské sny,

bez kterých jsi jen ztracený

pionýr v džungli?

Hledáš tu

 krabičku poslední záchrany

     kompas a tajnou mapu?

 

 

 

Přízrak

 

V prodaném bytě

nejspíš vídávají

tvůj strašidelný přízrak,

jak stojí u okna ložnice

a shlíží z třetího patra

dolů na asfalt

a pozoruje rozsvícená auta.

 

Vysoká štíhlá postava

se sklopenou hlavou

se možná trochu podobá

hřbitovní soše anděla.

Vždy se jen zjeví před očima,

pak mávne křídly

a zelený bronz

se na sekundu změní

v obláček hasnoucích světlušek.

 

I motýlům se stýská

po kukle, ze které vylétli?

 

 

 


28 názorů

Alenakar
20. 01. 2023
Dát tip

Rem,

pokud se ti o nějakém místě opakovaně zdá, nelze vyloučit, že se na tom místě zjevuješ a citliví lidé tě tam mohou uvidět. Přemístí se tam tvé astrální tělo. Astrální tělo je jakási optická "idea osobnosti". Nestárne. Vypadá stále zhruba na třicet let. Ten hřbitovní anděl v mé básničce ale nemá s astrálním tělem nic společného.


Alenakar
19. 01. 2023
Dát tip

S tím přízrakem je to úplně jinak, Rem. Kdo se trošku zabývá okultismem, určitě četl o případech, kdy se člověk zjevuje v bytech, o kterých se mu zdá, nebo o kterých sní, nebo na které vzpomíná.  Přízrak je tedy stejná postava, která figuruje v první básničce dole pod okny na chodníku. 


Alenakar
16. 01. 2023
Dát tip

blackie,

vzpomínám si na jednu dávnou televizní povídku, ve které rodina tajně přestavovala dům, zatímco dědeček byl v nemocnici. Když se děda z nemocnice vrátil a viděl, co mu provedli s domem, šel raději do domova seniorů.


Alenakar
16. 01. 2023
Dát tip

hanko,

bohatší lidé, nebo taky ti, co se hodně zadlužili, chtějí většinou vlastní dům podle svých představ. V "našem" satelitu se střídají montované domečky jenom tak za dva miliony s pseudofunkcionalistickými vilami, které jako by chtěly trumfnout prvorepublikové továrníky. Ne každý je schopný takovou megavilu dostavět, jedna asi pět let trčela, protože to trvalo dost dlouho než někdo koupil rozestavěný dům za 20 miloionů.

Sledovala jsem dost dlouho a podrobně prezidentskou volbu a tak už mám aspoň jakous takous představu, kdy bydí Babiš. Bydlí v Průhonicích, v dost podobném satelitu jako je ten náš. U nás ale nedominuje zámek a světoznámá sbírka rododendronů.


nostalgické...já to tak mám s chaloupkou babičky...ale už je přestavěná na "mastňácké" sídlo:-(


8hanka
13. 01. 2023
Dát tip

máme to podobné...bývam v tehlovom byte zo šesťdesiatych rokov na brehu Váhu, tu sa prakticky nič nemení a tam, kde som vyrastala, pribúdajú vily, menia sa ulice, polia, záhrady...nič už nie je ako predtým...niet sa ku komu/čomu vrátiť...


Alenakar
13. 01. 2023
Dát tip

hanko,

já mám to štěstí, že pořád bydlím v rodinné chalupě, v bývalém statečku z roku 1883. Okolí už ale vypadá úplně jinak a tam, kde dřív byla rozlehlá pole bez plotů, částečně naše, částečně sousedova, vyrůstá satelitní městečko. Je paradoxní, že cihlák ze šedesátých let na okraji panelového sídliště ve velkém městě,v němž jsme bydleli, je teď ve čtvrti, která se už nemění, zatímco okolí naší rodinné usedlosti se mění rok za rokem a na bývalých polích, následně pak zahradách pro zahrádkáře, teď vyrůstají stavby, které opravdu dokážou překvapit. Nevěřila bych, že se zakonzervovaná šedesátá léta stanou "retroostrůvkem" v měnícím se světě, zatímco bývalý venkov vykročí v sedmimílových botách do 21. století.


Alenakar
13. 01. 2023
Dát tip

srozumeni,

bývám nostalgická a snažím se to spíš tlumit. Těší mě ale, že má někdo podobné pocity a že je můžeme sdílet.


8hanka
13. 01. 2023
Dát tip

mám veľmi rada  "odžité" príbehy v básňach, aj tento je mi veľmi blízky i keď to mám naopak...bývam v byte na prvom poschodí, rodičovský dom nám už dávno nepatrí a keď idem na cintorín, bojujem sama so sebou, či ísť aj na "našu" ulicu, dom sa už na ten náš vôbec nepodobá, potiahnutý do výšky o jedno poschodie, zmizli schody, predzáhradka, orech na dvore, stromy v záhrade, nič blízke domovu...často sa mi však vracia v snoch...a ráno s privretými očami nechávam doznieť...jediné, čo zostalo spoločné je bývanie neďaleko Váhu, dnes ho mám ešte o pár krokov bližšie...

"

I motýlům se stýská

po kukle, ze které vylétli?"

 


srozumeni
13. 01. 2023
Dát tip

To je krásné...Tyhle pocity také znám, jen bych je neuměla dát takhle na papír...***


Alenakar
13. 01. 2023
Dát tip

Jam,

člověk jede do velkého města něco vyřídit a pak se zastaví tam, kde se původně ani zastavit nechtěl. "Pachatel se vrací na místo činu".


Alenakar
13. 01. 2023
Dát tip

reko,

v mém případě jsou asi nejúspěšnější vázané verše, vlastně nezhudebněné písňové texty, které vůbec nejsou osobní. V tomto měsíci byla zatím nejúspěšnější  "Silueta", básnička o stařence, na kterou všichni zapomněli. Napsala jsem to, ačkoli já ještě stařenka nejsem a opuštěná taky ne.

Mnohdy se mi stalo, že něco doopravdy autentického úplně propadlo. Nejspíš v tom byly pocity, které čtenáři nemohli sdílet. Příliš "zvláštní" pocity.


Alenakar
13. 01. 2023
Dát tip

Čudlo,

jsem ráda, že tě bavilo ty básničky číst.


Alenakar
13. 01. 2023
Dát tip

Zajíci,

já v podstatě žiju na jednom místě prakticky od narození. Byly ale doby, kdy jsem žila vlastně na třech místech současně a na každém z těch míst jsem byla trochu jiným člověkem. Bylo to docela obohacující.


Jamardi
13. 01. 2023
Dát tip

Něco asi hledáme, když někam chodíme nebo si něco představujeme.


reka
12. 01. 2023
Dát tip

Alenakare, ta inspirace skutečností je v té básni právě vidět, působí prožitě, to je na ní dobré.


Čudla
12. 01. 2023
Dát tip

Hezké počtení. /*


Tak to chodí... Málokdo žije v dnešní době celý život na jednom místě, v jediném domě jako moje matka.


Alenakar
12. 01. 2023
Dát tip

kadeřavá,

možná nejvíc bolí, když už nemáš klíč od domovních dveří.


kadeřavá
12. 01. 2023
Dát tip

Někdy ty návraty bolí


Alenakar
12. 01. 2023
Dát tip

Luzz,

jsem ráda, že mě čteš a díky za názor.

Tyhle kousky jsou poměrně osobní a proto jsem si při psaní trošku "pustila pusu na špacír". Když píšu velmi úsporně, což se mi taky občas stane, mívám obavu, že čtenáři vůbec nepochopí, co jsem chtěla říct.


Luzz
12. 01. 2023
Dát tip

hezký slova, ale je jich moc; příliš rozmělněné na můj vkus. možná spíš základ pro prozaickou miniaturu.

líbí se mi závěrečný dvojverší, i když ta analogie domova, příp. prodaného bytu a kukly není moc přesná... ale nejspíš jen můj problém.

 


Alenakar
12. 01. 2023
Dát tip

reko,

ta básnička je inspirovaná skutečností.

Už před nějakou dobou jsme prodali  byt po rodičích. Do té doby jsem byla zvyklá pobývat ve dvou světech, ve velkém městě a na venkově. Dnes jsem uvízla na venkově a připadá mi, že je mně jen půl.


reka
12. 01. 2023
Dát tip

Melancholické verše, povedené.


Alenakar
12. 01. 2023
Dát tip

Kočkodane,

a proč by ne?  Člověk jen musí rozumět motýlí řeči.


Kočkodan
12. 01. 2023
Dát tip

Od babičky jsme se mohli dozvědět mnohé, ale například taková babočka nám otázku stran kukly nezodpoví asi nikdy.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru