Hannah

HANNAH

Tucet let vytvářelo vzpomínky
a mé oči sledovaly vlídnou tvář
jež doprovázela vlasů zář
vycházejíc růžovými pramínky
z její černočerné hřívy

Její tělo tolik ohně vyzařuje
co by hasičů flotila
nejspíš nikdy nepohltila
Jen tiše žasnout co Panna kuje
a snad v září bude chtít
svůj oheň mírně pohasit

Duše Háně kdo ví kam míří
tolerantní, vyzývavá, přející
se studem i úsměvem na líci
v ruce kytičku nebo jen chmíří

Kdo zná tu holku, dobře ví,
že ona se žitím vůbec nenudí
Na povrch trochu bláznivá
avšak uvnitř čistá duše spanilá

Ač je to tak nebo ne
Hannah takovou
navždy zůstane