Sebedestrukce

Slavný psychiatr Erich Fromm kdysi napsal knihu Umění milovat (The Art of Loving), možná by stálo za to si ji přečíst. Napsal také Anatomii lidské destruktivity (The Anatomy of Human Destructiveness). 

A co se psaní týče, tak žádný učený z nebe nespadl, chce to hlavně hodně číst dobré knihy.

Závěrečný obraz v tvé miniatuře (ten s tou svíčkou na narozeninovém dortu) je ovšem zajímavý.

Myslím, že každá láska je trochu jiná, tak jako je trochu jiný každý otisk prstů. Hlavně si nesmíme představovat, že ta "skutečná" láska je pouze ta z románů. Chemie v lásce zajisté hraje svoji roli, ale láska je především sociální záležitost, protože "ve dvou se to táhne líp".  Kdo se zabývá jen a pouze chemií, měl by si sehnat nějakou učebnici behaviorismu a "vědecky studovat" spíše plže než lidi.

Típek za stále podnětné téma.

láska jako chemická reakce v mozku - nepleteš si to se zamilovaností?

skutečná láska je racionální rozhodnutí. není to žádnej "impuls", žádnej zázrak... a už vůbec ne někdo, kdo "tě vyrhne ze spárů ničivé samoty" někdo, kdo se zjeví jen tak, sám od sebe...

na druhé straně asi chápu - ve dvaceti člověk určitý věci vnímá... jiným způsobem.

jinak literárně se ten text podobá statusu na facebooku. (nic ve zlým.)