Nedělní zamyšlení

Jak málo člověku stačí ke štěstí,

jak hodně nezbyde z lidských neřestí.

Někdy dojde mu fatální pointa, 

ještě že zbývá tu dát si malého jointa.

Loď se mi kolébá  a hudba hraje, 

ruleta života,

někde kra, někde sníh taje.

Jsem kapelník, co taktovkou neřídí plavidlo

jsem námořník, co bojí se cítit kostelní kadidlo.

Chytřejší radí mi: ber život zlehka, jak pěnu na vodě,

na patře sucho,

jsem poslední host v téhle té drahé mi hospodě.

Radí mi: ber život s lehkostí sobě nevlastní,

jsem kapelník, námořník, činovník oblastní.

Sanitka zní mi v uších a v srdci tíha vlastního světa.

        Věříte v zázraky?

Řečnická otázka - přec tak jednoduchá věta.