Dračí andělé- Dračí Svět

    Zatřásla hlavou. Tentokrát proměna do její Dračí podoby přišla se zpožděním. Jakoby jí Prozřetelnost dávala čas si ještě rozmyslet, zda chce opět VĚDOMĚ vstoupit do tohoto Paraelního Světa. Světa, který pro ni tehdy ON Dračí princ vytvořil . Vzpomněla si na jejich první setkání v této nehumanoidní podobě.

 

Konečně jí najela kompletní Proměna. Její Dračí tělo se odlepilo od Země a těžce se vznesla. Cestu znala. Letěla stejnou Cestou jako tehdy poprvé s NÍM. Věděla že brzy doletí k místu kde se dotýkaly, ba spíše prolínaly Světy. Tento Svět Mluvících opic a Dračí svět který pro NI tehdy ON vytvořil.

Uvědomila si náhle že musí stáhnout křídla, přimhouřit oči a prudce prorazit bariéru vlnící se energie. Stále střemhlav padajíc  do této Reality, s již otevřenýma očima, prolétala skulinami mezi skalisky. Před ní se objevilo známé pobřeží a azurové vody praoceánu.

Na obzoru si všimla siluet rychle se blížících Draků.Dopadla prudce na nohy těsně před vchodem do jeskyně a do nozder jí udeřil známý pach. Vstoupila do přítmí chladné vlhké sluje. Před ní se otevřel okrouhlý prostor s písčitým povrchem a tam někde vzadu sluje tušila jakýmci 6 smyslem rozsáhlé podzemní prostory. Řeky, jezero osvětlené drobounkou opalizující florou pokrývající stěny a strop jeskynního systému.

Kolem ní se postupně začali objevovat Draci vstoupivší do sluje, Draci různých barev i velikostí. Věděla že tohle vše jsou JEJÍ děti.

Necítila již lidské emoce, ty JEJÍ byly jiné, těžko je popsat lidskými slovy. Cítila spíše SOUNÁLEŽITOST než to, co lze ve Světě Mluvících opic nazvat "láskou". Věděla že JI poznali.

Čas zde běžel úplně jinak než v Realitě se které přišla. Vlastně skoro všechny její Dračí děti byly najednou dospělé. Vyrůstaly zde v bezpečí svého Světa, které i pro ně tehdy vytvořil ON, jejich otec. Vybavil se jí obraz zanechaný zde pro NI- jako jakýsi hologram který se spustil vždy, když přiletěla sama a vstoupila do sluje. Viděla v něm jak ON tehdy v zubech opatrně jako kočka přenášející kotě vnesl do této sluje její  sotva vylíhlé mládě. Létal pak sem a krmil je kapkami své vlastní krve. Drápem si natrhl jemnou kůži na krku a mládě olizovalo kapičky jeho krve.

Nevěděla tehdy kam se její mládě ztratilo. Neznalá "Dračích způsobů" stále si s části zachovávající pamět a Védomí lidské, byla vyděšená a zmatená, když s jejího Dračího těla vyklouzly 2 veliká kožovitá Vejce. Naprosto postrádajíc pud postarat se o ně , vlastně nechápala co se stalo a ponechala je svému osudu. ON zpovzdálí pozoroval její počínání .Starší již dříve  vylíhné mládě stihl ulovit toulavý pes přilákaný zvláštním pachem Dračí krve...

Zpovzdálí tehdy pozorovala  jak zabíjí její prvorozené mládě. A až pak pocítila něco jako nenávist a touhu zabít psa ale ten náhle zmizel. Jen kaluž krve a zbytky kožovitého vejce zůstaly. Právě tehdy si všimla jak ON  přiskočil a sebral do své Dračí tlamy 2 právě se klubající mládě.

Než mohla jakkoliv zareagovat, vznesl se s ním a bleskově zmizel. Stála tam sama, očichávajíc místo kde zemřelo její Dráče. Stále si pamatovala ten pocit osamění, netušila že ještě někdy uvidí své mládě. Napadlo jí že skončí jako večeře svého otce ...Tehdy se jen s velkým úsilím přivedla zpět do humanoidní podoby a i v ní stále myslela na to, CO se s mládětem stalo. Cítila i smutek a pocit viny za osud toho prvního.

Další mláďata se již narodila vždy v bezpečí sluje. Tehdy když JI poprvé vzal sebou a ukázal cestu do Dračího světa, letěla na jeho hřbetě. ON DRAK a ONA ŽENA. Až po prolétnutí energetické bariéry těsně před průletem Skalisky jí vyslal signál "TEĎ se pusť " zatřásla hlavou a 2 draci svištěli skulinami a přistáli na pobřeží.

Nikdy nezapomněla na zhledání se svým přeživším mládětem. Ležela na vlhkém písku sluje, mládě po ní lezlo, očichala jej. ON tehdy poprvé jí donesl se svého úlovku. Vzpomněla si jak trhal maso a ona krvavé cáry hladově hltala. Mládě se snažilo urvat si svůj díl s kořisti. Cítila něco jako vděk a lásku vůči NĚMU ale ne v té intenzívní podobě jako cítí Mluvící opice které samy sebe nazývají lidmi.

Pak už létalo společně, trávili zde celé dny a roky v lidském počítání času. Po proměně  do humanoidní podoby si uvědomila při pohledu na hodiny, že uteklo sotva pár minut...

V době kdy starší samci dospěli si začali tvrdě hlídat hierarchii ve skupině.Její Dračí děti vyrůstající v bezpečí jejich Světa byly dospělé a starší se starali o mladší sourozence. ON a ONA zde létali pak již jen tehdy, kdy se měly narodit další Dračí děti.

Jednou došlo ke konfliktu kdy nejstarší Drak, krásný samec s kostěným límcem za hlavou, napadl vlastního otce. Tehdy se před NĚJ postavila, odhodlaná ho bránit. Pak již nechtěla aby ON s NÍ do této Reality odlétal.

Vzpomněla si, jak učila v moři lovit zvířata podobná krakaticím a medůzám svá nedospělá mláďata. Ten pocit svobody, kdy prudce padala pod hladinu a vedle ní její dcery. Vynořila se a v čelistech svírala zmítající se tvory.

Ten stále se opakující rituál kdy vycházela s jeskyní a její Dračí dcery za ní a pak se jedna za druhou vrhaly do zpěněných vln Praoceánu. Každá se vynořivší  s kořistí v zubatých tlamách. Celé Dračí hejno se pak nasycené, jen tak vznášelo nad pobřežím.

  Ten pocit SVOBODY a Síly jí utkvěl navždy v paměti. I to jak se na pobřeží spolu krmili vlastním úlovkem i na chvíle kdy krmila ze své kořisti sotva vylíhlá Dráčata. Vždy nakladla jen 2 velká kožovitá vejce, která sotva pár minut po dopadu na písčité dno jeskyně, ještě než stihly oschnout, propustily vždy ze svýho objetí její mládě. Uvědomila si, že Draci v této podobě jsou v lidské terminologii vlastně "vejcoživorodí". Mláďata se líhla bez časové prodlevy, bez nutnosti inkubace a byla přesnou kopií dospělých. Vypadali jako živé hračky, cítila k nim zvláštní něhu...

Jednu ze samiček si tak nějak zvláštně oblíbila. Tehdy i přes JEHO pokyny k návratu do "lidské" podoby zůstala a po té co její Dračí dcera lezla po jejím těle, jí přiložila své mohutné Dračí čelo na to její droboučké. Najednou VĚDĚLA co musí udělat. Přehrávala do její paměti, do maličké Dračí hlavičky "film" s jejího Světa Mluvících opic. Všechna data, její životní příběh včetně emocí. Ta malá Dračice po oddálení jejího čela jakoby moudře zamžikala krásnýma Dračíma očkama. A ONA věděla, že tahle dcera se jednou až nastane ten vhodný Čas, s ní setká v jiné Sféře a BUDE VĚDĚT.

Tehdy se na NI vážně ON zlobil. Vysvětlil JÍ že pokud zůstane v této Realite Dračího Světa dlouho její Merkava "Lidského těla" bude po čase ohrožena.

Často létala za svými Dračími dětmi sama, aniž ON věděl , nebo si to aspoň myslela že neví. Bylo JÍ s nimi krásně svobodně. I se svými syny se vždy očichala. Byli krásní, velcí, silní. Ve skupině vždy vévodil jeden nejsilnější samec- Dračí Král. Žáden s jejích synů se vůči NÍ nikdy nechoval agresivně, ba naopak měli snahu JÍ vždy chránit a trestali neurvalé chování mladších sourozenců vůči NÍ. Cítila vůči nim zvláštní hrdost a pocit důvěry který se Světa Mluvících opic neznala.

Některé s jejich dětí měly kostěné límce za hlavou jako ona ve své Dračí podobě , jiní byli stavbou těla blíž jejich otci. 

Cítila se zde stále víc DOMA a v bezpečí. Věděla že kdyby doopravdy chtěla, může zde v tomto Dračím Světě zůstat trvale. Ale bylo jí jasné, že  její "lidské" tělo v jiné Realitě by nejspíše začalo chátrat a zemřelo. A tenhle JEJÍ Dračí Svět nalezený či vytvořený NÍM ,ji přeci jen nemohl dát plnou možnost se projevit a být tím čím byla, než HO potkala.

Věděla že musí i chce zpátky.

Vznesla se a stejnou Cestou kterou přiletěla, se zvláštním svistem letíc, prorážela jednotlivé Sféry oddělující jednotlivé Reality. Najednou stála na oné louce, kde se oba poprvé setkali ve své Dračí podobě. Nechtělo se jí zpátky. Tam za ní zůstaly její Dračí děti- Svět který by pro NI nebyl, kdyby nepotkala svého Dračího Prince. Zatřásla těžkou Dračí hlavou. A pomalu a těžce nabírala plné "lidské Vědomí". Byla doma.

Ale KDE je její DOMA...?