Je minus několik

a větve stromů jsou těžké námrazou

jako i na mé tváři roste

než jednou za týden se oholím

je brzy ráno

a černobílo je, jakoby v zimním kině na plátno nebe promítali film Casablanca

ale než abych hledal dlaní vypínač na zdi

jako bradavky tvých ňader včerejší noc

raději poslepu půjdu bytem, který znám

postavím konvici na čaj a ona zapíská

jako pan výpravčí ke slepé koleji

a já, který pamatuje ještě vlaky na uhlí

a dobytčáky na lidi

pak pokleknu směrem k Osvětimi

a vyřknu šest milionů modliteb i kleteb najednou

tvé tělo je bílé

jako svíce, která se zapaluje mrtvým

a prstýnky tvé jsou tvůj jediný šat

tichý je dům

a my ve svých tmách dobrovolných nevidíme víc než ti s páskou na očích

ať již stiženi láskou či před popravou jsou

a měříme tep svůj, jež jako hvězdy chvěje se pod kůží

a v místech, kde trny růží udělaly své

za jizvy se schováváme

před sebou samými ze všeho nejvíc

tak dej mi prosím polibek silný, jako moje první startka bez filtru

ať duši vypustím já černý holub

právě teď  

když nohama kreslíš nade mnou kříž

a Bůh můj jazyk vede