Tak jako její růže byla má 

tak jako dech kterým dýchala 

prchala jsem do dáli a viděla 

moji lásku z povzdálí. 

Pojď se mnou do daleka 

utečem zapomenem 

budem 

budem si jisty ze se milujem. 

Tak jako dech v jehož úst 

ti svíral hrdlo 

byla to ona kvůli který 

jsem cítila víc než horno. 

Nebyl to on jenž by oheň pálil 

nýbrž ten pocit lásky 

který ve mně stvořil 

nebyl to on ale ona. 

Prameny vnořené do plamenů

deště který spláchnul slzy tvé 

láska jež mě nenechala žít 

a držela plameny v zimním čase. 

Jsi moje 

moje a nikoho jiná 

láska má jež mě pohladila 

a ruku mi políbila. 

Cítím jak mi ona 

v náručí vzdychá a jež intimní 

lyrika nebude zticha 

po zádech sahá.