V posledních letech se občas v médiích vyskytne diskuze, kam patří Česká republika. Na „Východ“ nebo na „Západ? Jsme východ nebo západ?

Zapomíná se na jedno. Především jsme „Střední Evropa“. Najděte si to v obrázcích na Googlu. Patří tam Česká republika, všechny země, co s ní sousedí a pak Maďarsko, Slovinsko a Švýcarsko. To už je slušný klub, ne? Ale „střední“ není dost cool.

Stejně jako do roku 1989 i dnes mnoho lidí pošilhává po Západu. Po tolika desetiletích od změny režimu se potřebují definovat a vymezit.

Pořádají se konference a „panely“ kde Češi diskutují, kam patříme. A účastníci se shodují, že patříme na Západ. Jako by bylo možné si zvolit, kam stát patří.

Vždyť to, kam stát a jeho občané patří, nezáleží na nás, ale na tom, jak nás ostatní státy a jejich občané vnímají. A jestli se k nim chovají jako k rovnocenným nebo jako k méněcenným. Neviděl jsem žádnou studii nebo alespoň anketu, kde by se anonymně vyptávali lidí ve Velké Británii, Francii, Německu nebo třeba Švédsku, kam patří Česká republika. Asi bychom se dost divili.

Kam tedy patříme? Tak předně mi musíte definovat, co je to ten „Západ“. Pokud to má být dáno polohou státu, tak už jsem popsal, že jsme hlavně Střední Evropa. Ale pokud to má být něco jiného, musíme to především definovat. Je to určeno vzdělaností? Znalostí jazyků? Měnou? Množstvím vlastněných předmětů a jejich cenou? Já se ptám. Nevím to. Nikdy jsem neviděl žádný rozbor, co je to Západ a návazně „západní hodnoty“. Ideální by bylo, kdyby to definovaly prokazatelně „západní státy“, abychom si měřítko neurčovali sami. Nebo alespoň Češi, kteří několik let v západních zemích žili.

Pokud dokážeme definovat, co je to Západ, musíme posoudit, jestli splňujeme definovaná kritéria. A například u vzdělanosti, co je ještě Východ a co je už Západ. (Podle stanovených kritérií bychom si také měli rozmyslet, jestli tam vlastně chceme patřit. V posledních letech došlo na Západě k tolika zvláštnostem, že se tam osobně nehrnu.)

Moje vlastní měřítko, které mi bohužel říká, že na Západ nepatříme, je dodržování pravidel a zákonů a jejich vymáhání.

Před pár dny se například v Brně vyskytla maminka s kočárkem, kterou řidič vykázal z autobusu, protože směl vézt jen jeden kočárek. Maminka se s ním pohádala, vše natočila mobilem a zveřejnila.

Dnes jsem jel v Brně ráno do práce kolem 6:45, kdy ulice jsou ještě dobře průjezdné. Jel jsem rychle jako ostatní cca 55-60 km/hod. A vím, že jsem porušil zákon, když povolena je jen padesátka. Najednou se přihnalo auto, řidič s kšiltovkou a dokonce problikáváním se dožadoval uvolnění pruhu. Uhnul jsem. Vždy si říkám, ať je takový pan Pospíchal raději přede mnou než za mnou. A on asi 100 metrů mohl jet, odhadem, osmdesátkou. (A ne, byl v autě sám, nevezl ženu do porodnice.)

Jsem hluboce přesvědčen, že oba popsaní lidé by mezi prvními hlasovali, že patříme na Západ.

V mnoha západních zemích by si přitom takové chování nikdo nedovolil. Už jen proto, že by je odsoudilo veřejné mínění.

Na Západě, tedy třeba v Německu a Rakousku, všichni jezdí podle předpisů. Pokud to poruší, pokuta je velmi vysoká. Hádat se s policistou? To si dovolí málokdo a vede to také k pokutě.

Jak to, že na Západě všichni dopravní předpisy dodržují (domácí i cizinci) a v České republice si z nich dělají dobrý den? (domácí i cizinci)

Dokud tedy u nás nebudou občané sami dobrovolně dodržovat pravidla a zákony a dokud nebude důrazněji kontrolováno jejich dodržování, nenabydu pocitu, že na Západ patříme.

Jak se říká, ryba smrdí od hlavy a to znamená, že by nám hlavně politici měli jít příkladem. Máte pocit, že se naši politici chovají „západně“? (Ovšem pozor, nezaměňovat s „prozápadně“.)