Na Písmáku publikuje 52 tisíc autorů, 471 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Nepodceňujte stařenky!
datum / id19.02.2023 / 539718Vytisknout |
autorJanina6
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaSci-fi
zobrazeno289x
počet tipů21
v oblíbených2x
do výběru zařadilBiskup z Bath a Wells,
Prolog


Tématický den:


„Pánbůh by mne starou ženu trestati musel, kdybych se chtěla světa chytati. Pro mne takové novoty nejsou, starý můj rozum by se do toho nehodil.“ (B. Němcová: Babička)

Nepodceňujte stařenky!

Tramvaj byla ve špičce přecpaná, ale naštěstí jsem ještě na začátku cesty stihla volné místo. Na chvilku jsem se odpoutala od okolí, uzavřela se do sebe. Přemýšlela jsem o dárku, který chci koupit pro Nikolku. Jak jí budou zářit oči, až ho uvidí. Vím dobře, co si přeje. Babičky jsou od toho, aby takové věci věděly. Po pár minutách jízdy už kolem mě bylo nepříjemně narváno. A taky stále víc hlučno. Několik sedadel obsadila parta školáků, překřikovali se, trousili na podlahu papírky od bonbónů a dělali, že nevidí starší cestující, postávající kolem nich. A možná, že je opravdu neviděli. Když je vám dost let, začnete se pozvolna stávat neviditelným. Než zmizíte docela.

Mně ovšem neviditelnost vyhovuje.

Pak přistoupil děda, takový sušinka, sotva se držel na nohou. Mám už přes osmdesát, ale při pohledu na něj jsem si rázem připadala jako mladice. Očima pátral po volném sedadle. Nikde nic, každý hleděl do svého mobilu. Vnímala jsem, jak je to dědovi trapné, ale nakonec to udělal: požádal.

„Chlapče, pustil bys mě sednout?“

„Když mě dneska strašně bolí nohy,“ zanotoval výsměšně kluk a ani se nehnul. Pán na to nic neřekl, a pokud ano, zaniklo to v hurónském chechotu ostatních. Jen silněji sevřel tyč, které se držel.

Pozorovat. Nevměšovat se.

Já vím.

Ale někdy je to tak těžké.

Spratek se s vítězným úsměvem rozhlížel po kamarádech. Zachytila jsem jeho pohled. Poslala jsem mu informaci, že sedadlo pod jeho zadkem je horké, rozpálené do ruda. Vmžiku byl na nohou, chytil se za kalhoty s bolestným vyjeknutím, při kterém se po něm všichni překvapeně podívali. „Děkuju pěkně, mladíku,“ usmál se stařeček a posadil se na uvolněné místo. Jeho nepálilo nic. Mě taky ne, ale hřálo mě u srdce, jak se říká.

               

Už jsem skoro u cíle, ještě sejít po dlouhém zaplivaném schodišti, projít podchodem a zase vystoupat na druhé straně. Obchodní centrum. Ale tolik schodů, než se k němu dostanete. V podchodu to páchne něčím kyselým. Vím přesně čím, mohla bych vám poskytnout podrobný chemický rozbor, ale o to asi nestojíte, že? Za sebou slyším přibližující se kroky. Velmi cílevědomé. Je mi jasné, že bych měla zrychlit, ale to nemůžu, jsem přece osmdesátiletá babka.

„Naval prachy!“ Výhružně rozkročená postava. Mladík s kapucí, částečně zahalující tvář poďobanou od akné, je jen o málo starší než ten hlupáček z tramvaje. V ruce křečovitě svírá nůž, čepel je dlouhá a úzká. Zůstávám v klidu. Někde za mými zády bude ten druhý.

Neupozorňovat na sebe. Nevyčnívat.

„Jestli jsi ve velké nouzi, můžu postrádat stovku,“ navrhuju polohlasem a otvírám kabelku. „Víc ti nedám, potřebuju peníze na dárek pro vnučku.“

„To si snad děláš prdel, ty krávo!“ zařve a chňapne po kabelce. Uskočím z jeho dosahu a zároveň instinktivně vykryju ránu pěstí od toho vzadu. Odstrčím ho tak zlehka, jak jen v té vypjaté chvíli dokážu, přesto narazí na zeď a s heknutím se sune k zemi. Milovník nožů po mně vystartuje, ale i on je příliš pomalý. Jako všichni. Jeho praštím schválně trochu víc. Upustí nůž, zasténá a s nechápavým výrazem se chytí za nos. Krev crčí, něco se zlomilo, ale to je jediný způsob, jak zařídit, aby si tu lekci zapamatoval. Jeho knokautovaný kamarád se s bolestnou grimasou sbírá ze země. Drží si pochroumané rameno. Už se nechce prát.

„Můžu doufat, že příště si rozmyslíte, než přepadnete nějakou stařenku?“ ptám se jich, ale nějak nenacházejí slova. Přečtu si je ale v jejich hlavách, jsou bezpodmínečně pro.

„Tak zmizte,“ vyzvu je a oni se dají na útěk. Taky mám nejvyšší čas letět. Ale kdeže, žádné létání, šourám se pěkně zvolna a opatrně, úměrně věku. Navíc mě tíží skutečnost, že jsem už zase porušila Směrnici. Dokonce dvakrát během jednoho dne. A víte, co je nejhorší? Mám z toho docela dobrý pocit.

 

„Mami, pojď dál, to je překvapení,“ líbne mě na tvář Hanka. „Doufám, že nejdu moc nevhod,“ omlouvám se, ale to už do chodby vletí Nikolka jako neřízená střela a vyrazí mi dech svým objetím. „Babi! Babičkóóó! Já věděla, že přijdeš!“ „A já věděla, že ty to víš,“ směju se a vytahuju z igelitky zabalený dárek.

„Nejdeš nevhod, ale kdybys předem zavolala, aspoň bych něco upekla.“

„Babička nemá mobil,“ pípne vnučka.

„Ale má! Má ho už od Vánoc. Jenomže ho nechce používat!“ A jsme zase u oblíbeného tématu. „Hani, já mobil nepotřebuju, nikomu nevolám.“ „Ale třeba by mohla Nikol někdy zavolat tobě, když se jí bude stýskat.“

Mrknu na Nikolku, která zápasí s ozdobně převázaným balíčkem. „Ale to já stejně poznám, když se jí stýská, a vždycky hned přijdu, že?“

„To je pravda,“ vykulí na mě oči. „Vždycky, když si říkám, že bys mohla přijít, tak přijdeš. Ty jsi moje kouzelná babička,“ směje se a běží mi dát pusu. Zdvihnu ji do náruče a zatočím se s ní.

„Ježíšmarjá, mami! Tvoje páteř! Okamžitě ji postav!“

„Moje páteř,“ pitvořím se po ní. „Moje kolena, moje osteoporóza, moje skleróza…“

„Moje blbóza,“ protáhne vnučka, a to už se chechtáme všichni.

„Fakt vtipný,“ kroutí hlavou moje dcera. „A dej sem, prosím tě, ten baloňák, někde sis roztrhla rukáv.“ Aha, bojové sporty v podchodu, bleskne mi hlavou. Nevhodný cvičební úbor.

„Já ti to zašiju. Ale radši bych ti rovnou koupila novej kabát, mami! Nebo si ho kup sama, jestli chceš, já ti ho aspoň pomůžu vybrat. Máš pěknej důchod, a přitom chodíš jak bezdomovec. Ještě mě lidi pomluví, že se o tebe nezajímám…“

„Haničko, já nic nového nepotřebuju! Já jsem s tímhle kabátem spokojená,“ trvám si na svém. Jsem tvrdohlavá babka.

Nikol konečně dorozbalovala komiksovou knížku. „Jů! Díky, babi!“ vypískne šťastně. „Batman, Návrat temného rytíře! To je ten díl, kde bojuje se Supermanem!“

„Vážně? A kdo vyhraje?“ zajímám se.

„To ti řeknu, až to celé přečtu. Ale myslím, že Superman. Protože Batman je jenom přestrojenej člověk, víš? Hodně silnej a statečnej, ale člověk. Zato Superman je z jiné planety, má laserové oči, umí lítat a uzvedne barák! Může dělat všelijaké zázraky. A to je… nefér,“ dokončí zaraženě, jako by ji samotnou překvapilo, kam ji myšlenky dovedly.

„Už jsem ti říkala, že jsi moc chytrá holčička?“

„Asi tak padesátkrát,“ zahihňá se.

„Možná by Superman neměl ty zázraky dělat,“ uvažuju nahlas. „Je to nebezpečné, víš? Porušuje se tím rovnováha. Kdo dělá zázraky, může snadno něco pokazit.“

„A co by měl teda Superman dělat na Zemi?“

Pozorovat. Studovat. Shromažďovat data.

„Co třeba žít jako obyčejnej člověk?“

„Mami, pij to kafe, než bude úplně studený. A domů nepojedeš žádnou tramvají,“ oznamuje mi dcera nekompromisně. „Vojta tě odveze autem. Musíš se trochu šetřit.“

Fajn. Možná se mi díky tomu podaří nevyvést dnes už žádnou hloupost a neporušit Směrnici potřetí. I dvakrát je až dost, ve večerním souhrnu dat, který odejde na moji planetu, se to nebude zrovna vyjímat. Budu ráda, jestli mě kvůli tomu neodvolají a nenahradí někým jiným. A ke všemu začínám být sentimentální. Jasně, že se mám chovat jako milující babička. Jenomže já se tak v poslední době cítím doopravdy.

City… Nečekala jsem, že budou tak nakažlivé.

Inu, jak říkáme my staroušci: už jsem na tom světě moc dlouho.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

10.03.2023 22:36:14dát kritice tipgeminy

Moc milé počteníčko :*

05.03.2023 09:54:372 tipů dát kritice tiplastgasp

Bezvadné vyprávění o dvojím porušení Směrnice. Stařenka začala lidštět. Její nepřípustné chování by napravilo mnohé nebezpečenství, pokud by to nebylo z oblasti sci-fi. Nenápadně, ale mile vsunutý vztah s vnučkou, má rozměr úplně lidský. Tento kontrast autorka zdařile spojila. Tipuji. 

02.03.2023 18:45:10dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Avi PM:-)

02.03.2023 17:44:22dát kritice tipJanina6

Jasňačky. To se jí bude líbit :-) Dík!

02.03.2023 13:43:38dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Janino, nechceš vzít Stařenku do soutěže??

21.02.2023 13:16:042 tipů dát kritice tipZajíc Březňák
redaktor prózy

Byl jsem zvědavý, jaké sci-fi se z toho vyloupne, a je to opravdu zajímavé zvlášť v tom kontextu s komiksovými hrdiny. 

21.02.2023 10:24:39dát kritice tipJanina6

Theo, tos mě dostala - přesně ty Frýdlantské mosty jsem si představovala jako dějiště :-) Je fakt, že jsem trochu zveličila ty schody, které tam sice jsou, ale kromě nich taky bezbariérový chodník... tudy by se babce šlo líp. Dík za čtení a milý komentář!

Biskupe, díky za čtení a pochvalu, mám radost, že se ti povídka líbila.

21.02.2023 09:55:05dát kritice tipBiskup z Bath a Wells
redaktor prózy

velmi povedené, jako obvykle!

20.02.2023 13:08:02dát kritice tipThea v tramvaji

Pěkné! Vtipné! Úplně vidím, jak jde tím podchodem u Frydlantských Mostů :)

20.02.2023 12:38:54dát kritice tipJanina6

Díky, Květoni!

20.02.2023 12:25:21dát kritice tipKvětoň Zahájský

Skvěle barvitě a téměř plasticky vykresleno.

20.02.2023 11:25:42dát kritice tipJanina6

Karle, samozřejmě je to fikce, ale to, že děcka si starších stojících lidí nevšímají nebo z nich mají legraci, je bohužel fakt. Cestuju veřejnou dopravou hodně a vidím to denně. Jiná věc je, že na přímé požádání by většina dětí asi reagovala. Jenomže senioři to většinou neudělají, mají svou hrdost. Stojí a jsou zticha... Situaci, kdy kluk asi třináctiletý takhle machroval a fakt sednout nepustil, jsem zažila, naštěstí jen jednu. Toho ale neumravnil žádný mimozemšťan, ozvalo se pár lidí kolem a klukovi vynadali. Takže jsem si tu příhodu upravila po svém :-)

19.02.2023 22:42:271 tipů dát kritice tipK3

Lámu si hlavu s tím klukem. Já vím je to sci-fi. Zajímá mě jestli je to vymyšlené, nebo už to opravdu došlo takhle daleko, že by nepustil sednout? Já sebe si tak jako kluka neumím představit. U starších to tak bohužel je. Ale nemáš tam uvedený věk, takže to byl asi starší spratek. Jako obvykle zajímavé a poutavé čtení.

19.02.2023 20:04:43dát kritice tipKočkodan

Janino, o tvoje dílka vždy stojím. Moč... pardón, moc! ;-)

19.02.2023 17:21:25dát kritice tipdievča z lesa

zišlo by sa viac takých stareniek do neláskavého sveta ... pekne vymyslené***

19.02.2023 17:04:36dát kritice tipJanina6

Díky, Jardo :)

19.02.2023 14:43:541 tipů dát kritice tipJanina6

Díky moc :-)

19.02.2023 12:24:30dát kritice tipblacksabbath
redaktor prózy

skvělé počteníčko.....napínavé, humorné....prostě mě baví to číst:-))))))

19.02.2023 12:13:30dát kritice tipsveřep

Naprosto mne bavilo, perfektní!

19.02.2023 12:06:49dát kritice tipAlegna

Bezva četba, dobře napsané, napínavé, vtipné i úsměvné :))

Bavilo a moc.

19.02.2023 12:01:043 tipů dát kritice tipkadeřavá

Tjo škoda že takových stařenek neni v MDH a jinde vic:-)

19.02.2023 10:06:372 tipů dát kritice tip8hanka

skvelé čítanie, možnosť prikúriť niekomu pod sedadlom by som ocenila, síce cestujem  MHD veľmi zriedka, no i tak ma vždy niekto dopáli, tak by som sa rada revanšovala...

19.02.2023 10:06:111 tipů dát kritice tipAru

úplně si nemyslím, že současná úroveň mentálních schopností lidstva je v "rovnováze", spíše je silně poddimenzovaná k možným schopnostem a potenciálu lidí, konec každopádně konec mi přišel nejzajímavější

19.02.2023 10:04:202 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Parádní povídka, Janino! Obdiv, sama jsem nemohla přijít na nic kloudného... téma je navenek dobré/snadné, ovšem něco na ně vymyslet /aby to nebyl mobil, ha!/... Já si snad přečtu Supermana, až doteď mi byl nějak protivný, nic pro "starou ženu":-).

Díky za příspěvek.

19.02.2023 09:00:211 tipů dát kritice tipJamardi

Bytost z jiné planety dobře ví, že nemá vyčnívat, nemá na sebe upozorňovat. Hloupé mobily používá většina důchodců i přes osmdesát. Tak aby ji nevyměnili. :)

Jinak super!

19.02.2023 08:26:381 tipů dát kritice tipDiana

Perfektní scifi! Krásně se četlo. Vtipné, napínavé*



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2023, provozuje Dobrý spolek, pravidla Wiki of 21st century Letní dětský tábor